Klíčové body Měnový pár balancuje na klíčovém 200denním klouzavém průměru, který tvoří hranici mezi běžnou konsolidací a hlubším propadem. Hlavním hybatelem trhu zůstává úrokový diferenciál, jenž je silně ovlivňován energetickou inflací pramenící z napětí na Blízkém východě. Kurz zůstává uvězněn v širokém pásmu 1,14 až 1,1850, přičemž strukturální riziko pro euro představuje politická nejistota ve Francii.   Technická bitva a úroková propast Měnový pár EUR/USD (EURUSD=X) vstoupil do finální obchodní seance měsíce května v defenzivě. Obchodoval se kolem hodnoty 1,1612 a balancoval těsně nad svým šestitýdenním minimem poté, co ztratil zhruba 0,12 % oproti předchozímu dni. Trh se tak ocitl přímo na svém 200denním exponenciálním klouzavém průměru (EMA). Tato technicky naprosto klíčová úroveň v současnosti funguje jako pomyslná dělící čára. Zadržuje trh v rámci kontrolované konsolidace a brání mu ve skluzu do mnohem hlubší a bolestivější korekce. Širší kontext tržního dění ukazuje, že navzdory občasným zábleskům síly eura investoři nadále preferují americký dolar. Zelené bankovky těží z masivní podpory v podobě vysokých amerických úrokových sazeb a pevných výnosů státních dluhopisů. Středeční seance tuto dynamiku zachytila naprosto ukázkově. Euro sice zpočátku vykazovalo sílu, ale ta se brzy přelila v nejistotu a neschopnost udržet zisky, což jasně vypovídá o skryté odolnosti dolaru. Za poslední měsíc pár oslabil o zhruba 0,57 %, nicméně při pohledu na uplynulých dvanáct měsíců si stále připisuje zisk kolem 2,1 %. Tento růst odráží širší oživení, kterým evropská měna prošla po odrazu od svých minim z roku 2025 poblíž úrovně 1,13. Trh se nyní nachází ve vyčkávací fázi. Základem současné dolarové dominance je režim dlouhodobě zvýšených úrokových sazeb, který se ve Spojených státech během roku 2026 pevně usídlil. Klíčová sazba federálních fondů se nachází v pásmu 3,50 % až 3,75 %. Trh navíc nyní naceňuje nezanedbatelnou pravděpodobnost dalšího přímého zvýšení sazeb, a to navzdory tomu, že na začátku roku se všeobecně očekávalo jejich snižování. Toto jestřábí přecenění přímo pramení z prudkého nárůstu inflace tažené cenami energií v souvislosti s konfliktem v Íránu. Dubnová celková inflace PCE dosáhla meziročně 3,8 %. Tato hodnota udržuje americkou centrální banku pod vedením předsedy Kevina Warshe v nekompromisním protiinflačním módu, což dolaru poskytuje jasnou strukturální výhodu. Zdroj: Unsplash Evropská odpověď a energetická zranitelnost Klíčovou nuancí, která komplikuje jednoduchý příběh o silném dolaru, je skutečnost, že i Evropská centrální banka (ECB) se nachází ve fázi zpřísňování měnové politiky. Peněžní trhy aktuálně očekávají, že depozitní sazba ECB dosáhne do prosince 2,6 %, což je prudký nárůst ze současných 2,0 %. Pravděpodobnost zvýšení sazeb na zasedání v příštím měsíci se odhaduje na 80 %. Zajímavé je, že tato projekce 2,6 % byla nedávno snížena z původních 2,75 %, které trh naceňoval ještě před týdnem. Toto zmírnění odráží optimismus ohledně potenciální mírové dohody mezi USA a Íránem, což by vedlo k odpovídajícímu snížení energetických inflačních tlaků na starém kontinentu. Ochota ECB zvyšovat sazby pramení ze stejného zdroje jako jestřábí postoj Fedu – z inflačních dopadů vysokých cen ropy a plynu v důsledku situace v Hormuzském průlivu. Eurozóna je však mnohem více závislá na dovozu energií. Rozhodování evropských centrálních bankéřů je tak mimořádně citlivé na jakýkoliv vývoj na Blízkém východě. Tento geopolitický faktor zasahuje Evropu, a především Německo, přímo do srdce její průmyslové základny. Německý zpracovatelský sektor, který je tradičním motorem ekonomiky eurozóny, je na náklady za energie extrémně háklivý. Přetrvávající nejistota ohledně otevření průlivu tak vrhá temný stín na celou evropskou průmyslovou aktivitu. Případné vyřešení íránského konfliktu by proto bylo pro euro nepřiměřeně býčím signálem. Zmírnění obav z nedostatku energií by okamžitě vylepšilo výhled hospodářského růstu celé eurozóny. Naopak jakákoliv eskalace by zasáhla Evropu mnohem tvrději než energeticky soběstačnější Spojené státy. Samotný úrokový diferenciál mezi oběma ekonomikami tak zůstává hlavní určující proměnnou. Většina institucí předpokládá, že se tato propast začne postupně zužovat ve prospěch eura, jakmile americký růst zpomalí. Komplikací pro nejbližší období je však načasování, jelikož energetický šok nutí Fed držet sazby nahoře déle, než se čekalo. Zdroj: Shutterstock Uvěznění v pásmu a strukturální rizika Z technického hlediska se situace vyjasnila kolem několika definovaných úrovní. Rozhodující průraz pod 200denní EMA by otevřel cestu k hranici podpory na 1,16. Pokud by nevydržela ani ta, trh by se mohl sesunout až ke spodní hranici širší konsolidace poblíž 1,14. Naopak směrem vzhůru představuje první smysluplnou rezistenci úroveň 1,17. Tuto zónu by měnový pár mohl otestovat v případě zlepšení globálního apetitu po riziku nebo při pozitivním geopolitickém katalyzátoru. Horní hranice tohoto rozsáhlého obchodního pásma pak leží až u hodnoty 1,1850. Při pohledu z větší perspektivy je zřejmé, že kurz je fundamentálně uvězněn uprostřed širokého konsolidačního rozpětí, které ohraničuje cenový vývoj po většinu roku 2026. Tento charakter trhu odráží skutečnou rovnováhu sil mezi dolarem podpořeným výnosy a zotavujícím se eurem, za kterým stojí odhodlaná ECB. Stabilizace kurzu nad úrovní 1,15 představuje důležitý strukturální vývoj. Jde o obrovské zlepšení oproti minimům pod paritou, kterých jsme byli svědky během energetické krize a masivního posilování dolaru v letech 2022 až 2024. Dokud nepřijde zásadní fundamentální zlom, trh bude pravděpodobně pokračovat v obchodování v tomto daném rozpětí. Specifickým rizikem, které aktuálně tíží výhled evropské měny, je politická nejistota ve Francii. Tento faktor již přiměl banku UBS k revizi své prognózy pro tento měnový pár z hodnoty 1,23 na 1,20. Politická nestabilita v jedné ze dvou největších ekonomik eurozóny vnáší na trh rizikovou přirážku, která může omezit jakékoliv výraznější zisky. Investoři totiž logicky požadují kompenzaci za nejistotu ohledně budoucí fiskální politiky a celkové soudržnosti evropského projektu. Na druhou stranu dlouhodobí býci poukazují na kompenzační strukturální pozitiva, jako je rozsáhlý německý infrastrukturní program. Souhra těchto protichůdných sil tak dodává současnému výhledu vrstvu komplexity, která dalece přesahuje běžnou dynamiku úrokových sazeb.