Implikovaná volatilita na devizových trzích zůstává extrémně nízká, a to i přes blížící se klíčovou hranici 160,0 u páru dolaru s jenem. Americký dolar si udržuje silnou pozici podpořenou makroekonomickými daty, zatímco eurozóna čelí mírnému nárůstu jádrové inflace. Investoři pravděpodobně podceňují odhodlání japonských úřadů k dalším intervencím, jejichž nová toleranční mez může ležet výrazně výše.   Nízká volatilita a odolný americký dolar Implikovaná volatilita na globálních devizových trzích v současnosti zažívá neobvyklý a vytrvalý pokles. Tento trend se nevyhýbá ani hlavním měnovým párům v rámci skupiny G10, a to navzdory skutečnosti, že měnový pár USD/JPY (JPY=X) se na počátku historicky silného měsíce opět nebezpečně přibližuje ke klíčové psychologické hranici 160,0. Ostře sledovaný index volatility CVIX se vůbec poprvé od března roku 2024 propadl pod hodnotu 6,0. Devizový trh tak působí dojmem, že se zdráhá započítat do cen jakoukoliv novou eskalaci napětí na Blízkém východě, stejně jako nedávno odmítal reagovat na zprávy o bezprostředně hrozící mírové dohodě. Rychlý návrat cen, které zaznamenala ropa Brent (BZ=F) , pod úroveň 95 dolarů za barel během asijské obchodní seance naznačuje, že širší tržní sentiment se opět zlepšuje. Tento optimismus přetrvává i navzdory palcovým titulkům o tom, že americko-íránská vyjednávání opětovně zkrachovala. V tomto prostředí zůstává dolarový index DXY (DX-Y.NYB) bezpečně ukotven ve své současné komfortní zóně mezi 99,0 a 99,50 body. Toto rozpětí v sobě odráží nejen nižší ceny ropy, ale také celkově silnější makroekonomickou podporu pro americkou měnu. Tato podpora by mohla být ještě více umocněna daty z amerického trhu práce. Po silném indexu nákupních manažerů (ISM) ve zpracovatelském průmyslu se pozornost investorů přesouvá k dubnové zprávě JOLTS. Trhy budou pečlivě sledovat zejména míru propouštění, avšak konsenzus očekává stabilizaci a neměnný počet volných pracovních míst, což by mělo mít na dolar neutrální dopad. Zvyšující se inflace v eurozóně a kroky centrální banky Na evropském kontinentu se mezitím formuje odlišný makroekonomický obraz. Bleskové odhady inflace v eurozóně naznačují, že celkový růst cenových hladin se v květnu zrychlí z předchozích 3,0 % na 3,2 %. Tento vývoj je doprovázen očekávaným nárůstem jádrové inflace, která by se měla posunout z 2,2 % na 2,4 %. Pro Evropskou centrální banku (ECB) jde o nevítanou zprávu, ačkoliv tento mírný vzestup pravděpodobně nevyvolá okamžitou paniku v jejích řadách. Přesto by tato data měla spolehlivě podpořit jestřábí rétoriku centrálních bankéřů. Ta bude s největší pravděpodobností doprovázena vysoce očekávaným zvýšením úrokových sazeb na nadcházejícím zasedání ECB v příštím týdnu. Poněkud překvapivý dubnový pokles tříletých inflačních očekávání na úroveň 2,9 % je pravděpodobně důkazem toho, jak klíčové je pro ECB udržovat očekávání přísné měnové politiky na vysoké úrovni. Jen tak může zabránit obávanému odkotvení inflačních očekávání od cílových hodnot. Hlavní měnový pár EUR/USD (EURUSD=X) si prošel obvyklými výkyvy poháněnými zprávami z Perského zálivu. Podobně jako zbytek měn skupiny G10 však vykazuje mnohem tlumenější volatilitu. Pokud by nakonec došlo k podepsání mírové dohody, společná evropská měna by se mohla pokusit o návrat k hranici 1,180, nicméně trhy by neměly stavět svůj optimismus výhradně na novinových titulcích. Skrytá hrozba dalších japonských devizových intervencí Zatímco Evropa a Amerika řeší inflaci a trh práce, v Japonsku roste napětí kolem hodnoty národní měny. Krátkodobá implikovaná volatilita páru dolaru s jenem v horizontu jednoho týdne až tří měsíců následuje širší pokles volatility v rámci G10. Tento ukazatel tak zcela selhává v nacenění rizika obnovených devizových intervencí, a to i přesto, že se kurz opět blíží k hranici 160,0. Trhy zřejmě vycházejí z předpokladu, že japonská centrální banka (BoJ) raději vyčká na výsledky svého zasedání z 16. června, kde je do cen započítáno zvýšení sazeb o 19 bazických bodů. Po nejmasivnější intervenci od roku 2004, která proběhla na přelomu dubna a května, navíc na trzích sílí pocit, že podobné tempo zásahů je dlouhodobě naprosto neudržitelné. Zdrženlivost může rovněž odrážet limity Mezinárodního měnového fondu (MMF), který stanovuje maximum tří intervenčních epizod během šestiměsíčního období pro zachování statusu volně plovoucího kurzu. Přesto se zdá, že hrozba nového zásahu na trhu je investory podceňována. Japonské úřady si totiž ve svém narativu ohledně možných intervencí zachovávají poměrně ostrý tón. Nová intervenční hranice může být nastavena výrazně nad úrovní 160,60, kde úřady zasáhly v dubnu, a to pravděpodobně v pásmu 162 až 163. Lze proto očekávat, že finanční trhy budou i nadále vytrvale testovat horní hranice tohoto měnového páru. Tento tlak bude umocněn i faktem, že červen je pro japonskou měnu z historického hlediska sezónně velmi slabým měsícem.