Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj radikálně zhoršila výhled globálního růstu, v krizovém scénáři hrozí v roce 2027 propad na pouhých 1,8 procenta. Uzavření Hormuzského průlivu a destrukce infrastruktury v Perském zálivu masivně prodražují energie i klíčové průmyslové vstupy, což generuje silné inflační tlaky. Dlouhotrvající konflikt by mohl paralyzovat investice do energeticky náročné umělé inteligence a uvrhnout zranitelné rozvojové ekonomiky do hluboké krize.   Temné scénáře pro globální ekonomiku Světové hospodářství se ocitá na pokraji zásadního zlomu. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) přistoupila k drastickému osekání svého výhledu globálního růstu a vydala mimořádně ostré varování. Ekonomické škody plynoucí z probíhajícího válečného konfliktu mezi Spojenými státy a Íránem by se mohly dramaticky zhoršit, pokud mezinárodní společenství nedosáhne rychlého a trvalého mírového urovnání. Červnový ekonomický výhled této prestižní instituce vykresluje obraz globální ekonomiky, která balancuje na hraně hluboké recese. V základním, relativně optimistickém scénáři OECD předpokládá, že globální růst zpomalí ze současně odhadovaných 3,4 procenta v roce 2025 na 2,8 procenta v roce 2026. Následně by mělo dojít k mírnému oživení na úroveň 3,1 procenta v roce 2027. Tento předpoklad však stojí na velmi křehkých základech. Vyžaduje, aby současný cenový šok na trzích s energiemi začal odeznívat již v polovině letošního roku. Jde o scénář časově omezeného narušení, který počítá s brzkým dosažením mírové dohody. Hlavní ekonom OECD Stefano Scarpetta zdůraznil, že tato příznivější varianta je striktně podmíněna rychlým vyřešením současné paralýzy klíčových obchodních tras. Trhy s komoditami, jako je Americká lehká ropa (CL=F) , jsou v současnosti extrémně citlivé na jakékoliv zprávy z regionu, a případné prodloužení konfliktu by mělo devastující dopady na celosvětovou cenovou hladinu. Pokud se naplní horší scénář, ve kterém budou narušení námořní dopravy a destrukce energetické infrastruktury pokračovat hluboko do roku 2027, globální hospodářství čeká strmý pád. V takovém případě by celosvětový růst prudce klesl na pouhých 2,1 procenta v roce 2026 a následně by se propadl na kritických 1,8 procenta v roce 2027. Scarpetta důrazně varoval, že takto chabé tempo expanze by nevyhnutelně uvrhlo řadu světových ekonomik přímo do recese, nebo by je k ní nebezpečně přiblížilo. Tento pesimistický vývoj by znamenal nejen ztrátu ekonomické dynamiky, ale také rozsáhlou destrukci bohatství napříč všemi kontinenty. Zpráva jasně ukazuje, že geopolitická stabilita na Blízkém východě je absolutní nutností pro udržení chodu moderního průmyslu a mezinárodního obchodu. Bez ní se globální trhy ocitají v pasti neustálé nejistoty, která dusí jakoukoliv snahu o dlouhodobé plánování a rozvoj. Ochromení klíčových tepen a inflační šok Detailní studie OECD analyzuje mechanismy, kterými se blízkovýchodní konflikt přelévá do reálné ekonomiky. Uzavření Hormuzského průlivu, který představuje jednu z nejdůležitějších globálních tepen pro transport ropy a zkapalněného zemního plynu, v kombinaci s rozsáhlým poškozením energetické infrastruktury v celém Perském zálivu, vystřelilo ceny energií do astronomických výšin. Tento šok se okamžitě propsal do celého dodavatelského řetězce. Dramatický nárůst cen energií se nezastavil jen u pohonných hmot, ale neúprosně žene vzhůru také náklady na výrobu hnojiv a dalších klíčových průmyslových vstupů. Zemědělství a těžký průmysl tak čelí bezprecedentnímu tlaku na marže. Zpráva OECD upozorňuje na znepokojivý fakt, že ekonomické důsledky války mezi Spojenými státy, jejich spojenci a Íránem budou pravděpodobně pociťovány ještě velmi dlouho poté, co se případně podaří nalézt diplomatické řešení. Podle Stefana Scarpetty by trvalé urovnání současného konfliktu nepřineslo pouze tolik potřebnou humanitární úlevu samotnému regionu, ale především by položilo základy pro odstranění masivních poruch, které válka způsobila globální ekonomice. „Čím déle budou tato narušení trvat, tím vyšší budou ekonomické i sociální náklady,“ konstatoval hlavní ekonom v oficiálním reportu. V nejhorším možném scénáři se očekává, že globální inflace vzroste o 0,4 procentního bodu v roce 2026 a o masivních 1,3 procentního bodu v roce 2027. Tento inflační impuls přichází v nejhorší možnou chvíli. Klesající trajektorie hospodářského růstu tak ještě více zkomplikuje již tak extrémně náročnou situaci globálních centrálních bank. Ty se budou muset potýkat se smrtící kombinací slábnoucího výkonu ekonomik a oživujících inflačních tlaků, což drasticky omezuje jejich manévrovací prostor pro případné snižování úrokových sazeb. Zranitelnost rozvojových trhů a hrozba pro technologie Kolaps dodavatelských řetězců a energetická krize by měly dalekosáhlé dopady na trh práce i kapitálové toky. Podle analýzy by došlo k plošnému nárůstu nezaměstnanosti a k výraznému oslabení investiční aktivity. Zvláště alarmující je varování OECD, že tento vývoj by tvrdě zasáhl i ty nejmodernější sektory, včetně masivních investic do energeticky náročné umělé inteligence (AI). Tento technologický boom, který dosud táhl trhy vzhůru, by mohl narazit na tvrdou realitu nedostatku a extrémní ceny elektrické energie. Scarpetta rovněž upozornil na rostoucí rizika přecenění na finančních trzích. Tlaky na růst cen komodit by sice mohly být částečně kompenzovány slabší konečnou poptávkou zchudlých spotřebitelů, avšak volatilita by dosáhla extrémních hodnot. Důsledky této krize by byly plně globální, avšak s fatálními dopady na specifické skupiny států. Zvláště zničující by situace byla pro rozvojové ekonomiky, které nedisponují dostatečnými energetickými rezervami. Tyto země se vyznačují vyšším podílem výdajů na energie a potraviny v rámci spotřeby domácností. Zároveň trpí omezenou fiskální kapacitou, slabými sítěmi sociálního zabezpečení, nízkými rezervami soukromých úspor a vysoce fragilními měnami. Pro tyto státy nepředstavuje konflikt jen zpomalení růstu, ale hrozbu naprostého ekonomického kolapsu. Současná krize podle reportu OECD nemilosrdně odhaluje fundamentální zranitelnost globální ekonomiky vůči jedinému strategickému úzkému hrdlu. Organizace proto apeluje na nutnost posílit odolnost dodavatelských řetězců a urychleně diverzifikovat dodávky energií. V krátkodobém horizontu mohou pomoci mimořádná opatření na omezení poptávky a mezinárodní koordinace při využívání strategických energetických rezerv. Z dlouhodobého hlediska je však podle OECD naléhavější než kdy jindy masivně investovat do procesů, které svět definitivně zbaví závislosti na importu fosilních paliv.