Ceny ropy překonávající kritickou hranici 100 dolarů za barel výrazně zvyšují šance na červencové zvýšení sazeb v USA. Evropská centrální banka ponechala depozitní sazbu na 2,25 %, osud společné evropské měny se však nadále určuje ve Washingtonu. Bílý dům zavádí nová cla ve výši 10 až 12,5 procenta, která se dotknou více než 99 % celkového amerického importu.   Ropa a nečekaný tlak na americkou centrální banku Současná dynamika na globálních trzích ukazuje, že prudký cenový růst, který aktuálně zažívá ropa Brent (BZ=F) , představuje pro evropskou měnu mnohem zásadnější medvědí faktor než samotné kroky Evropské centrální banky. Americký dolar zcela ignoruje jestřábí rétoriku přicházející z Frankfurtu a neohroženě pokračuje ve svém tažení proti hlavním světovým měnám. Tento nekompromisní postup americké měny se naplno projevuje i na vývoji, kterým prochází měnový pár EUR/USD (EURUSD=X) . O jeho osudu se totiž v současné době nerozhoduje na starém kontinentu, nýbrž výhradně v kuloárech washingtonských institucí. Zásadní roli v tomto procesu hraje právě energetický sektor a jeho cenové tlaky. Ceny černého zlata se nebezpečně přehouply přes kritickou hranici 100 dolarů za barel. Tento fundamentální posun na komoditních trzích nenechává americkou centrální banku v klidu a dramaticky zvyšuje pravděpodobnost, že Fed přistoupí ke zvýšení úrokových sazeb již na svém nadcházejícím červencovém zasedání. Trh s deriváty CME v současnosti oceňuje pravděpodobnost tohoto překvapivého kroku na nezanedbatelných 34 %. Pohled do nitra Federálního výboru pro volný trh (FOMC) odhaluje hluboké názorové štěpení. Nejnovější prognózy úrokových sazeb ukazují, že přesná polovina představitelů Fedu očekává další zpřísnění měnové politiky. Druhá polovina bankéřů se naopak přiklání k variantě ponechání sazeb na jejich stávající úrovni, což do tržního prostředí vnáší značnou dávku nejistoty. Evropská zdrženlivost tváří v tvář globálním výzvám Zatímco ve Spojených státech roste napětí, Evropská centrální banka zvolila vyčkávací taktiku. Její představitelé ponechali klíčovou depozitní sazbu na úrovni 2,25 procenta. Prezidentka ECB Christine Lagardeová sice potvrdila, že několik členů Rady guvernérů zvažovalo okamžitý zásah, nicméně nakonec převážilo jednomyslné rozhodnutí o odložení dalších kroků. Evropská instituce si tímto postupem záměrně ponechává pootevřené dveře pro budoucí zpřísňování měnové politiky. Byla to právě ECB, kdo jako první z předních světových centrálních bank zareagoval na eskalující konflikt na Blízkém východě, když již v červnu přistoupila k utažení měnových podmínek. Nyní má však stále dostatečný manévrovací prostor. Tento prostor je dán především výrazným úrokovým diferenciálem. Evropská depozitní sazba se nachází celých 150 bazických bodů pod úrovní amerického Fedu, což dává Frankfurtu značnou kapacitu pro případný růst. Trh s futures kontrakty do svých modelů aktuálně započítává dvě kola měnového utahování v roce 2026, přičemž první krok se očekává na přelomu září a října. Paralelně s měnovou politikou se do hry vrací i mezinárodní obchodní tenze. Bílý dům oficiálně oznámil zavedení nových celních sazeb v rozmezí 10 až 12,5 procenta. Tato opatření, namířená proti několika desítkám zemí, pokryjí více než 99 % celkového amerického importu. Nahradí tak dosavadní dočasná desetiprocentní dovozní cla, jejichž platnost vyprší 24. července. Ačkoliv se nové sazby od těch předchozích liší jen minimálně a na trhy měly zatím jen zanedbatelný vliv, dlouhodobý kontext je varovný. Záměr Washingtonu neúnavně pokračovat v obchodních válkách, a to i navzdory nedávným rozhodnutím amerického nejvyššího soudu, by měl v řadách globálních investorů vyvolávat hluboké znepokojení. Japonský jen pod drtivým tlakem a tržní apatie Zatímco americký dolar dominuje, japonská měna zažívá mimořádně těžké období. Jen nezadržitelně směřuje k největší týdenní ztrátě za poslední dva měsíce. Investoři totiž s naprostou lhostejností přehlížejí jakékoliv verbální intervence ze strany japonské vlády a odmítají brát v potaz zprávy o možném zrychlení měnového utahování. Tato tržní apatie se naplno odráží v tom, jak neúprosně roste měnový pár USD/JPY (USDJPY=X) . Spekulace o tom, že by Bank of Japan (BoJ) mohla postupovat razantněji, než se původně předpokládalo, narážejí na zeď investorské nedůvěry. Trhy zkrátka nevěří, že by asijská centrální banka našla odvahu k šokovému kroku. Přitom Bank of Japan má k dispozici pádný argument pro červnovou akci. Klíčový indikátor japonské inflace totiž poprvé po třech měsících zaznamenal nárůst a vyšplhal se na úroveň 1,6 %. Z makroekonomického hlediska by takový vývoj standardně volal po okamžité reakci tvůrců měnové politiky. Navzdory těmto inflačním tlakům však tržní participanti nepředpokládají, že by červencové zasedání bankovní rady přineslo skokové zvýšení úrokových sazeb přes noc. Výsledkem této skepse je stabilní a ničím nerušený růst amerického dolaru vůči japonskému jenu, který jen potvrzuje současnou absolutní dominanci americké měny na globálním devizovém kolbišti.