Evropské vlády čelí nejtěžšímu diplomatickému období za poslední roky. V očekávání rozhodujících jednání s americkým prezidentem Donaldem Trumpem se snaží udržet stabilní vztahy v otázkách obrany, obchodu i bezpečnosti. Zatímco ambiciózní plány na budování strategicky autonomní Evropy byly dočasně pozastaveny, evropští diplomaté horečně připravují půdu pro vyjednávání, v nichž bude hrát roli nejen postoj Spojených států, ale i vnitřní koheze sedmadvacítky.Obavy nejsou bezdůvodné. Trump může, podle slov řady činitelů, podmínit podporu Ukrajině výhodnější obchodní dohodou nebo vyššími výdaji na obranu ze strany evropských spojenců. Tento přístup „všechno za všechno“ vzbuzuje mezi evropskými vyjednavači nervozitu, protože ohrožuje stabilitu celého transatlantického rámce. Jak uvedl bývalý šéf diplomacie EU Josep Borrell, Evropa čelí „dokonalé bouři“, která může zasáhnout tři základní pilíře její bezpečnosti: obranu, ekonomiku a politické partnerství s USA.Rozdělená Evropa a naléhavá potřeba koordinaceNadcházející summity G7, NATO i EU budou klíčové. Evropské státy budou muset předložit jednotný návrh, který osloví Washington a zároveň nepopře základní evropské hodnoty. Přestože evropské země považují témata jako pomoc Ukrajině, obchodní vztahy nebo výdaje na obranu za oddělené oblasti, Trump je vnímá jako jeden vyjednávací balík. Tato asymetrie v přístupu dává USA v jednáních silnější pozici a zvyšuje pravděpodobnost, že Evropa bude muset přistoupit na kompromisy, které jí nejsou po chuti. Napětí ještě zvyšuje fakt, že USA mají možnost velmi rychle změnit svůj kurz – a to nejen rétoricky. Stačí jeden nešťastný tweet nebo nevhodná poznámka na tiskové konferenci a celá vyjednávací linie se může zhroutit. Evropské metropole jsou proto ve střehu a v zákulisí se snaží sladit strategii. Rozdílné postoje k prioritám – například mezi Francií, která prosazuje větší nezávislost na USA, a Itálií, která klade důraz na zachování spojenectví – však komplikují vytvoření jednotného postoje.Strategická autonomie vs. nutnost alianceProhlášení předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové o budování „nezávislé Evropy“ odráží dlouhodobý strategický cíl, ale zároveň zůstává v ostrém kontrastu se současnou realitou. Diplomaté i představitelé členských států si uvědomují, že Evropa dnes není schopna nahradit bezpečnostní záruky USA, ačkoliv se o to některé země snaží. Představa rychlého vybudování soběstačné obranné infrastruktury, nezávislé zpravodajské spolupráce a efektivního krizového řízení zůstává spíše politickou vizí než reálnou možností.To však neznamená, že se Evropa vzdává. Přes složitou situaci zůstává důvěra v transatlantické spojenectví stále živá – ale podmíněná. Jak upozorňuje Alexandra de Hoop Scheffer z German Marshall Fund, Evropa potřebuje jasně definovat své zájmy a nabídnout je jako základ budoucí spolupráce. Nejde už jen o obranu Ukrajiny, ale i o širší otázku globální stability a zachování demokratických hodnot.Slovo závěremEvropa vstupuje do vyjednávacích týdnů s nejistotou a obavami. Trumpova ochota spojit klíčová témata – obranu, obchod a bezpečnost – do jediného balíčku staví EU před obtížnou volbu. Buď přistoupí na kompromisy, nebo riskuje zásadní rozkol v transatlantických vztazích. Tlak na jednotu uvnitř Unie je obrovský, stejně jako potřeba přesvědčit USA, že partnerství s Evropou má smysl. Přestože vize nezávislé Evropy nabírá na síle, její realizace vyžaduje čas, prostředky i politickou vůli. V tomto mezidobí bude klíčové udržet důvěru, soudržnost a schopnost reagovat na nečekané výzvy.