V historii finančních trhů se opakovaně ukazuje, že období technologického nadšení často doprovází přehnané utrácení a investice bez ohledu na reálné zisky. Během dot-com bubliny na přelomu tisíciletí se mnohé společnosti snažily ukázat svou důležitost nikoliv výsledky, ale výší prostředků, které dokázaly utratit. Start-upy investovaly do luxusních kanceláří, ergonomických židlí, extravagantních večírků či reklam na produkty, které v té době ještě ani neexistovaly. Vydělávání peněz bylo považováno za „staromódní“, a důležitější byla schopnost utrácet a přitahovat kapitál. Podobný přístup lze dnes pozorovat v sektoru umělé inteligence. Firmy, které zatím často nejsou ziskové, jsou oceňovány na stovky miliard dolarů. To, co dříve symbolizovaly kancelářské židle Aeron a velkolepé kampaně, dnes představují astronomické platy a bonusy vyplácené výzkumníkům a inženýrům v oblasti AI. Meta a závod o dominanci v AI Nejnápadnějším příkladem této nové éry je společnost Meta Platforms (META) vedená Markem Zuckerbergem. Ta nedávno uzavřela čtyřletou smlouvu s teprve 24letým výzkumníkem v oblasti umělé inteligence, v hodnotě 250 milionů dolarů. Tento kontrakt je dokonce o 35 milionů dolarů vyšší než čtyřletá smlouva basketbalové megastar Stephena Curryho v NBA. Projekt Meta Superintelligence Labs je Zuckerbergovým ambiciózním pokusem překonat konkurenty, jako jsou Alphabet’s Google (GOOG, GOOGL), Anthropic nebo Microsoft (MSFT). Podle zpráv láká Meta špičkové talenty bonusy v řádu stovek milionů dolarů. Dario Amodei, generální ředitel Anthropic, však tvrdí, že jeho tým tyto nabídky odmítá a že někteří zaměstnanci dokonce nechtějí se Zuckerbergem ani jednat. Meta sice po velkých náborech přistoupila k omezení přijímání nových lidí, ale není jediná, kdo se účastní tohoto závodu. Microsoft získal dvě desítky zaměstnanců z Googlu a mezi jednotlivými firmami se přesouvají celé desítky výzkumníků. Podle Financial Times někteří noví zaměstnanci Mety dokonce rychle odcházejí. Mzdová úroveň v oboru AI přitom raketově roste. Medián roční mzdy inženýrů vzrostl mezi srpnem 2022 a začátkem roku 2024 z 220 tisíc na 280 tisíc dolarů. Náboráři citovaní v The Wall Street Journal dokonce uvedli, že průměrný plat šesti uchazečů, kteří zvažovali nabídky od OpenAI, činil včetně bonusů a akcií 925 tisíc dolarů ročně. Historická perspektiva a sporné předpoklady Platy dnešních výzkumníků dalece převyšují odměny slavných vědců minulosti, a to i po započtení inflace. Mladý odborník, jehož kontrakt stojí Meta 250 milionů dolarů, vydělává 327krát více než Robert Oppenheimer během vývoje atomové bomby, pětkrát více než Thomas Watson jako šéf IBM (IBM) v roce 1941 a nesrovnatelně více než Claude Shannon, když v roce 1948 položil základy informační teorie. Otázkou zůstává, proč jsou dnes firmy ochotné utrácet tak vysoké částky. Odpověď spočívá ve víře, že umělá obecná inteligence (AGI) je na dosah a že právě ti nejlepší výzkumníci dokáží přinést její komercializaci. Tento předpoklad se však opírá o tři problematické body: že AGI je blízko, že její hodnota převýší náklady a že pouze elitní mozky nás k ní dovedou. Mnozí odborníci přitom upozorňují, že velké jazykové modely (LLM), jako je ChatGPT, neumí skutečně chápat kontext a vztah ke světu kolem nás. Yann LeCun, hlavní vědecký pracovník Mety, dokonce označil dnešní AI za „hloupější než kočku“ a zdůraznil, že dosažení AGI bude trvat ještě roky. Rizika a otázky komerční hodnoty Problémem je také spolehlivost. Pokud jsou LLM v jádru „hloupé“, jejich nasazení v kritických oblastech je riskantní. Nedávný případ ukázal, že muž, který se řídil zdravotními radami ChatGPT, si způsobil těžkou otravu. V takových situacích je obtížné představit si, že by technologie měla obrovský komerční přínos. Ekonomická historie navíc potvrzuje, že největší hodnotu často přinášejí inovace, které nejsou tak okázalé – například zavedení vnitřního vodovodu, které změnilo životní úroveň lidstva. Otázka tedy zní: vyměnil by někdo vnitřní vodovod za ChatGPT? Třetí předpoklad, že jen „ti nejlepší“ mohou dosáhnout průlomu, může být zavádějící. Příkladem je historie Bell Labs, kde v 50. letech často pracovali obyčejní inženýři bez elitních titulů, a přesto jejich práce přinesla 11 Nobelových cen a technologie, které zásadně ovlivnily svět. Závěrečné zamyšlení Když se dnes ohlédneme za dot-com bublinou, je jasné, že mnohé tehdejší investice byly vedené více touhou po prestiži než reálnou návratností. V případě AI se zdá, že se historie opakuje. Obrovské platy, přetahování talentů a závody v náboru připomínají spíše soutěž o status než racionální investiční strategii. Až jednou bude napsána historie současné AI bubliny, je pravděpodobné, že budoucí generace budou hledět na dnešní utrácení se stejným údivem, s jakým se dnes díváme na přehnaný optimismus internetové éry.