Snaha chytit autobus na nádraží Maliya v Kuvajtu může být v létě nesnesitelná.
Přibližně dvě třetiny autobusů ve městě projíždějí tímto uzlem a jízdní řády jsou nespolehlivé. Vzduch se plní zplodinami z dopravy, která se řítí od nárazníku k nárazníku. Malé přístřešky nabízejí útočiště hrstce lidí, pokud se tam vejdou. Desítky lidí nakonec stojí na slunci a někdy se chrání deštníky.
Globální oteplování láme teplotní rekordy po celém světě, ale Kuvajt – jedna z nejteplejších zemí planety – se rychle stává neobyvatelným. V roce 2016 naměřily teploměry 54 stupňů Celsia, což je nejvyšší hodnota na Zemi za posledních 76 let. V loňském roce poprvé překonaly 50 °C v červnu, několik týdnů před obvyklým vrcholem počasí. Podle Úřadu pro ochranu životního prostředí by se v letech 2071 až 2100 mohly části Kuvajtu oproti historickému průměru oteplit až o 4,5 °C, což by způsobilo, že by se rozsáhlé oblasti země staly neobyvatelnými.
Pro volně žijící živočichy to téměř platí. V krutých letních měsících se na střechách objevují mrtví ptáci, kteří nemohou najít stín nebo vodu. Veterináři jsou zaplaveni toulavými kočkami, které přinesli lidé, kteří je našli téměř mrtvé z vyčerpání a dehydratace. Dokonce i divoké lišky opouštějí poušť, která po deštích už nekvete, a vydávají se na malé kousky zeleně ve městě, kde jsou považovány za škůdce.
„To je důvod, proč v Kuvajtu vidíme stále méně divokých zvířat, je to proto, že většina z nich nepřežije roční období,“ řekla Tamara Qabazardová, veterinářka kuvajtské zoo. „V loňském roce jsme na konci července zažili tři až čtyři dny, kdy bylo neuvěřitelné vlhko a velké horko, takže se nedalo ani vyjít před dům a bylo bezvětří. Spousta zvířat začala mít dýchací problémy.“
Na rozdíl od zemí od Bangladéše po Brazílii, které se potýkají s problémy životního prostředí a s velkým počtem obyvatel a rozsáhlou chudobou, je Kuvajt čtvrtým největším vývozcem ropy v rámci OPEC. Domovem třetího největšího státního investičního fondu na světě a jen něco málo přes 4,5 milionu obyvatel není nedostatek zdrojů, který stojí v cestě snižování skleníkových plynů a přizpůsobování se teplejší planetě, ale spíše politická nečinnost.
Dokonce i sousedé Kuvajtu, kteří jsou rovněž závislí na vývozu ropy, se zavázali přijmout důraznější opatření v oblasti klimatu. Saúdská Arábie loni prohlásila, že do roku 2060 bude usilovat o nulové čisté emise. Spojené arabské emiráty si stanovily cíl do roku 2050. Ačkoli obě země stále patří mezi největší producenty fosilních paliv, tvrdí, že se snaží diverzifikovat své ekonomiky a investují do obnovitelných zdrojů a čistší energie. Příští dvě konference OSN o klimatu se budou konat v Egyptě a Spojených arabských emirátech, protože vlády zemí Blízkého východu uznávají, že i ony mohou ztratit v důsledku rostoucích teplot a hladiny moří.
Kuvajt se naopak na listopadovém summitu COP26 zavázal snížit emise skleníkových plynů o 7,4 % do roku 2035, což je cíl, který zdaleka nedosahuje 45 %, jež jsou zapotřebí ke splnění dílčího cíle Pařížské dohody, jímž je omezení globálního oteplování na 1,5 °C do roku 2030. Národní státní investiční fond v hodnotě 700 miliard dolarů investuje s konkrétním cílem zajistit se proti ropě, ale uvedl, že výnosy zůstávají prioritou, protože se přesouvá k udržitelnějšímu investování.
„Ve srovnání se zbytkem Blízkého východu Kuvajt v opatřeních v oblasti klimatu zaostává,“ uvedl Manal Shehabi, akademický host na Oxfordské univerzitě, který se zabývá studiem zemí Perského zálivu. V regionu, který zdaleka nedělá dost pro to, aby zabránil katastrofálnímu globálnímu oteplování, „jsou klimatické závazky v Kuvajtu [stále] výrazně nižší“.
Holubi se ukrývají ve stínu stromů na nábřeží v Kuvajtu
Šejk Abdullah Al-Ahmed Al-Sabah, šéf EPA, na konferenci COP26 uvedl, že jeho země by ráda podpořila mezinárodní iniciativy na stabilizaci klimatu. Kuvajt se také zavázal, že do poloviny století přijme „národní nízkouhlíkovou strategii“, ale neřekl, co to bude zahrnovat, a existuje jen málo důkazů o opatřeních v terénu.
Jassim Al-Awadhi patří k mladší generaci Kuvajťanů, kteří se stále více obávají o budoucnost své země. Dvaatřicetiletý bývalý bankéř dal výpověď, aby se zasadil o změnu, která by podle odborníků mohla být pro Kuvajt klíčem k řešení globálního oteplování: změna přístupu k dopravě. Jeho cílem je přimět Kuvajťany, aby si oblíbili veřejnou dopravu, která dnes sestává pouze z autobusů, jež většinou využívají migrující dělníci s nízko placenou prací, kterým nezbývá než snášet horko.
Je to těžký boj. Přestože Kuvajt patří k zemím s nejvyššími emisemi oxidu uhličitého na obyvatele na světě, myšlenka zbavit se aut je většině obyvatel země, kde je benzin levnější než Coca Cola a města jsou určena pro automobily, zcela cizí.
Londýnská ekonomická škola, která provedla jediný komplexní průzkum názorů na klima v Kuvajtu, zjistila, že starší obyvatelé jsou k naléhavosti této otázky stále skeptičtí a někteří hovoří o spiknutí, které má ochromit ekonomiku zemí Perského zálivu. V rámci veřejné konzultace se všichni starší 50 let vyslovili proti plánům na vybudování sítě metra, jaká již funguje v Rijádu a Dubaji. A soukromý sektor považuje změnu klimatu za problém, k jehož vyřešení je zapotřebí vedení vlády.
„Když řeknu firmám, pojďme něco udělat, řeknou, že to není jejich věc,“ řekl Al-Awadhi. „Dávají mi pocit, že jsem jediný, kdo má s dopravou problémy.“
Částečně je to proto, že většina Kuvajťanů a bohatých obyvatel je před důsledky rostoucích teplot chráněna. Domy, nákupní centra a auta jsou klimatizovaná a ti, kteří si to mohou dovolit, často tráví léto v Evropě. Velká závislost na chladicích systémech však také zvyšuje spotřebu fosilních paliv, což vede ke stále vyšším teplotám.
Situace je mnohem horší pro ty, kteří horku nemohou uniknout, především pro dělníky z rozvojových zemí. Ačkoli vláda zakazuje v nejteplejších letních měsících odpolední práci venku, migrující dělníci jsou často viděni, jak se lopotí na slunci. Studie publikovaná v loňském roce v časopise Science Direct zjistila, že v extrémně horkých dnech se celkový počet úmrtí zdvojnásobuje, ale u mužů, kteří nepocházejí z Kuvajtu a častěji přijímají špatně placenou práci, se ztrojnásobuje.
Tento cyklus je Salehu Khaledovi Al-Misbahovi až příliš jasný. Narodil se v roce 1959 a pamatuje si, jak vyrůstal v době, kdy byly domy jen zřídkakdy vybaveny klimatizací, ale i v nejteplejších měsících se cítil chladný a ve stínu. Jako dítě si hrál venku i v měsících chladnějšího počasí a v létě spal na střeše; na to je teď příliš horko. Děti tráví většinu roku uvnitř budov, aby byly chráněny buď před spalujícím sluncem, nebo před nebezpečným znečištěním, což přispělo k nedostatku vitaminu D – který se u lidí vytváří při pobytu na slunci – a k onemocnění dýchacích cest.
Podle agentury Fitch Ratings budou mít teplotní změny ve čtyřicátých a padesátých letech 20. století stále negativnější dopad na úvěruschopnost Kuvajtu. Navzdory rostoucím rizikům však hádky mezi jediným voleným parlamentem v Perském zálivu a vládou jmenovanou vládnoucí rodinou ztěžují prosazení reforem v oblasti klimatu i v jiných oblastech.
„Politická patová situace v Kuvajtu jen vysává kyslík ze vzduchu,“ řekla Samia Alduajjová, kuvajtská konzultantka v oblasti životního prostředí, která spolupracuje s britským Centrem pro životní prostředí, rybářství a vědu o akvakultuře a s Rozvojovým programem OSN. „Je to velmi bohatá země s velmi malým počtem obyvatel, takže by to mohlo být mnohem lepší.“
Zatím došlo jen k malému pokroku v plánech na výrobu 15 % kuvajtské energie z obnovitelných zdrojů do roku 2030, přičemž nyní je to maximálně 1 %. Ropa je tak hojná, že se spaluje k výrobě elektřiny a také jako palivo pro 2 miliony aut na silnicích, což přispívá ke znečištění ovzduší. Některé elektrárny přešly na plyn, další fosilní palivo, které je relativně čistší, ale může z něj unikat metan, silný skleníkový plyn. Spotřeba elektřiny a vody, kterou vláda výrazně dotuje, patří v přepočtu na obyvatele k nejvyšším na světě a ukázalo se, že je politicky toxické byť jen naznačit omezení těchto výhod.
„To samozřejmě vede k velkému plýtvání,“ řekl Tarek Sultan, místopředseda představenstva společnosti Agility Public Warehousing Co. Když je elektřina z fosilních paliv „dotována, solární technologie, které mohou poskytnout životaschopná řešení, jsou vyřazeny z konkurence,“ řekl.
I když se světu podaří snížit emise dostatečně rychle, aby zabránil katastrofálnímu globálnímu oteplování, země se budou muset přizpůsobit extrémnějšímu počasí. Podle odborníků není kuvajtský plán v současné podobě ani zdaleka dostatečný k tomu, aby se v zemi dalo žít.
Pokud se začne hned, řekl Nadim Farajalla, ředitel programu pro změnu klimatu a životní prostředí na univerzitě v Bejrútu, lze v příštích desetiletích udělat hodně, ale to by muselo zahrnovat ochranu před stoupající hladinou moří, ekologizaci měst a snížení energetické náročnosti budov. Je také třeba zaměřit se na dopravu, která je hlavní příčinou emisí CO2.
Khaled Mahdi, generální tajemník kuvajtské Nejvyšší rady pro plánování a rozvoj, uvedl, že vládní adaptační plán je v souladu s mezinárodními politikami. „Jasně jsme určili role a odpovědnosti a všechny výzvy v zemi,“ řekl, i když připustil, že „implementace je obvykle náročnou otázkou“.
Pokud vláda otálí, mladí Kuvajťané jako Al-Awadhi nikoliv.
Jeho advokační skupina Kuwait Commute začíná s malou kampaní za přístřešky na autobusových zastávkách, které by cestující chránily před sluncem. National Bank of Kuwait, největší věřitel v zemi, nedávno sponzorovala autobusovou zastávku navrženou třemi absolventkami. Stejně jako většina soukromého sektoru však zůstávají mimo rozhodovací proces.
„Myslím, že konečně dělám pokroky,“ řekl Al-Awadhi, který doufá, že když se podaří přimět více Kuvajťanů, aby jezdili autobusy, vzroste poptávka natolik, že se služby zlepší. „Musí to však řídit vláda.“
Jak tato bohatá země čelí nepříjemné budoucnosti?Snaha chytit autobus na nádraží Maliya v Kuvajtu může být v létě nesnesitelná.Přibližně dvě třetiny autobusů ve městě projíždějí tímto uzlem a jízdní řády jsou nespolehlivé. Vzduch se plní zplodinami z dopravy, která se řítí od nárazníku k nárazníku. Malé přístřešky nabízejí útočiště hrstce lidí, pokud se tam vejdou. Desítky lidí nakonec stojí na slunci a někdy se chrání deštníky.Globální oteplování láme teplotní rekordy po celém světě, ale Kuvajt – jedna z nejteplejších zemí planety – se rychle stává neobyvatelným. V roce 2016 naměřily teploměry 54 stupňů Celsia, což je nejvyšší hodnota na Zemi za posledních 76 let. V loňském roce poprvé překonaly 50 °C v červnu, několik týdnů před obvyklým vrcholem počasí. Podle Úřadu pro ochranu životního prostředí by se v letech 2071 až 2100 mohly části Kuvajtu oproti historickému průměru oteplit až o 4,5 °C, což by způsobilo, že by se rozsáhlé oblasti země staly neobyvatelnými.Pro volně žijící živočichy to téměř platí. V krutých letních měsících se na střechách objevují mrtví ptáci, kteří nemohou najít stín nebo vodu. Veterináři jsou zaplaveni toulavými kočkami, které přinesli lidé, kteří je našli téměř mrtvé z vyčerpání a dehydratace. Dokonce i divoké lišky opouštějí poušť, která po deštích už nekvete, a vydávají se na malé kousky zeleně ve městě, kde jsou považovány za škůdce.„To je důvod, proč v Kuvajtu vidíme stále méně divokých zvířat, je to proto, že většina z nich nepřežije roční období,“ řekla Tamara Qabazardová, veterinářka kuvajtské zoo. „V loňském roce jsme na konci července zažili tři až čtyři dny, kdy bylo neuvěřitelné vlhko a velké horko, takže se nedalo ani vyjít před dům a bylo bezvětří. Spousta zvířat začala mít dýchací problémy.“Na rozdíl od zemí od Bangladéše po Brazílii, které se potýkají s problémy životního prostředí a s velkým počtem obyvatel a rozsáhlou chudobou, je Kuvajt čtvrtým největším vývozcem ropy v rámci OPEC. Domovem třetího největšího státního investičního fondu na světě a jen něco málo přes 4,5 milionu obyvatel není nedostatek zdrojů, který stojí v cestě snižování skleníkových plynů a přizpůsobování se teplejší planetě, ale spíše politická nečinnost.Chcete využít této příležitosti?Dokonce i sousedé Kuvajtu, kteří jsou rovněž závislí na vývozu ropy, se zavázali přijmout důraznější opatření v oblasti klimatu. Saúdská Arábie loni prohlásila, že do roku 2060 bude usilovat o nulové čisté emise. Spojené arabské emiráty si stanovily cíl do roku 2050. Ačkoli obě země stále patří mezi největší producenty fosilních paliv, tvrdí, že se snaží diverzifikovat své ekonomiky a investují do obnovitelných zdrojů a čistší energie. Příští dvě konference OSN o klimatu se budou konat v Egyptě a Spojených arabských emirátech, protože vlády zemí Blízkého východu uznávají, že i ony mohou ztratit v důsledku rostoucích teplot a hladiny moří.Kuvajt se naopak na listopadovém summitu COP26 zavázal snížit emise skleníkových plynů o 7,4 % do roku 2035, což je cíl, který zdaleka nedosahuje 45 %, jež jsou zapotřebí ke splnění dílčího cíle Pařížské dohody, jímž je omezení globálního oteplování na 1,5 °C do roku 2030. Národní státní investiční fond v hodnotě 700 miliard dolarů investuje s konkrétním cílem zajistit se proti ropě, ale uvedl, že výnosy zůstávají prioritou, protože se přesouvá k udržitelnějšímu investování.„Ve srovnání se zbytkem Blízkého východu Kuvajt v opatřeních v oblasti klimatu zaostává,“ uvedl Manal Shehabi, akademický host na Oxfordské univerzitě, který se zabývá studiem zemí Perského zálivu. V regionu, který zdaleka nedělá dost pro to, aby zabránil katastrofálnímu globálnímu oteplování, „jsou klimatické závazky v Kuvajtu [stále] výrazně nižší“.Holubi se ukrývají ve stínu stromů na nábřeží v KuvajtuŠejk Abdullah Al-Ahmed Al-Sabah, šéf EPA, na konferenci COP26 uvedl, že jeho země by ráda podpořila mezinárodní iniciativy na stabilizaci klimatu. Kuvajt se také zavázal, že do poloviny století přijme „národní nízkouhlíkovou strategii“, ale neřekl, co to bude zahrnovat, a existuje jen málo důkazů o opatřeních v terénu.Jassim Al-Awadhi patří k mladší generaci Kuvajťanů, kteří se stále více obávají o budoucnost své země. Dvaatřicetiletý bývalý bankéř dal výpověď, aby se zasadil o změnu, která by podle odborníků mohla být pro Kuvajt klíčem k řešení globálního oteplování: změna přístupu k dopravě. Jeho cílem je přimět Kuvajťany, aby si oblíbili veřejnou dopravu, která dnes sestává pouze z autobusů, jež většinou využívají migrující dělníci s nízko placenou prací, kterým nezbývá než snášet horko.Je to těžký boj. Přestože Kuvajt patří k zemím s nejvyššími emisemi oxidu uhličitého na obyvatele na světě, myšlenka zbavit se aut je většině obyvatel země, kde je benzin levnější než Coca Cola a města jsou určena pro automobily, zcela cizí.Londýnská ekonomická škola, která provedla jediný komplexní průzkum názorů na klima v Kuvajtu, zjistila, že starší obyvatelé jsou k naléhavosti této otázky stále skeptičtí a někteří hovoří o spiknutí, které má ochromit ekonomiku zemí Perského zálivu. V rámci veřejné konzultace se všichni starší 50 let vyslovili proti plánům na vybudování sítě metra, jaká již funguje v Rijádu a Dubaji. A soukromý sektor považuje změnu klimatu za problém, k jehož vyřešení je zapotřebí vedení vlády.„Když řeknu firmám, pojďme něco udělat, řeknou, že to není jejich věc,“ řekl Al-Awadhi. „Dávají mi pocit, že jsem jediný, kdo má s dopravou problémy.“Částečně je to proto, že většina Kuvajťanů a bohatých obyvatel je před důsledky rostoucích teplot chráněna. Domy, nákupní centra a auta jsou klimatizovaná a ti, kteří si to mohou dovolit, často tráví léto v Evropě. Velká závislost na chladicích systémech však také zvyšuje spotřebu fosilních paliv, což vede ke stále vyšším teplotám.Situace je mnohem horší pro ty, kteří horku nemohou uniknout, především pro dělníky z rozvojových zemí. Ačkoli vláda zakazuje v nejteplejších letních měsících odpolední práci venku, migrující dělníci jsou často viděni, jak se lopotí na slunci. Studie publikovaná v loňském roce v časopise Science Direct zjistila, že v extrémně horkých dnech se celkový počet úmrtí zdvojnásobuje, ale u mužů, kteří nepocházejí z Kuvajtu a častěji přijímají špatně placenou práci, se ztrojnásobuje.Tento cyklus je Salehu Khaledovi Al-Misbahovi až příliš jasný. Narodil se v roce 1959 a pamatuje si, jak vyrůstal v době, kdy byly domy jen zřídkakdy vybaveny klimatizací, ale i v nejteplejších měsících se cítil chladný a ve stínu. Jako dítě si hrál venku i v měsících chladnějšího počasí a v létě spal na střeše; na to je teď příliš horko. Děti tráví většinu roku uvnitř budov, aby byly chráněny buď před spalujícím sluncem, nebo před nebezpečným znečištěním, což přispělo k nedostatku vitaminu D – který se u lidí vytváří při pobytu na slunci – a k onemocnění dýchacích cest.Podle agentury Fitch Ratings budou mít teplotní změny ve čtyřicátých a padesátých letech 20. století stále negativnější dopad na úvěruschopnost Kuvajtu. Navzdory rostoucím rizikům však hádky mezi jediným voleným parlamentem v Perském zálivu a vládou jmenovanou vládnoucí rodinou ztěžují prosazení reforem v oblasti klimatu i v jiných oblastech.„Politická patová situace v Kuvajtu jen vysává kyslík ze vzduchu,“ řekla Samia Alduajjová, kuvajtská konzultantka v oblasti životního prostředí, která spolupracuje s britským Centrem pro životní prostředí, rybářství a vědu o akvakultuře a s Rozvojovým programem OSN. „Je to velmi bohatá země s velmi malým počtem obyvatel, takže by to mohlo být mnohem lepší.“Zatím došlo jen k malému pokroku v plánech na výrobu 15 % kuvajtské energie z obnovitelných zdrojů do roku 2030, přičemž nyní je to maximálně 1 %. Ropa je tak hojná, že se spaluje k výrobě elektřiny a také jako palivo pro 2 miliony aut na silnicích, což přispívá ke znečištění ovzduší. Některé elektrárny přešly na plyn, další fosilní palivo, které je relativně čistší, ale může z něj unikat metan, silný skleníkový plyn. Spotřeba elektřiny a vody, kterou vláda výrazně dotuje, patří v přepočtu na obyvatele k nejvyšším na světě a ukázalo se, že je politicky toxické byť jen naznačit omezení těchto výhod.„To samozřejmě vede k velkému plýtvání,“ řekl Tarek Sultan, místopředseda představenstva společnosti Agility Public Warehousing Co. Když je elektřina z fosilních paliv „dotována, solární technologie, které mohou poskytnout životaschopná řešení, jsou vyřazeny z konkurence,“ řekl.I když se světu podaří snížit emise dostatečně rychle, aby zabránil katastrofálnímu globálnímu oteplování, země se budou muset přizpůsobit extrémnějšímu počasí. Podle odborníků není kuvajtský plán v současné podobě ani zdaleka dostatečný k tomu, aby se v zemi dalo žít.Pokud se začne hned, řekl Nadim Farajalla, ředitel programu pro změnu klimatu a životní prostředí na univerzitě v Bejrútu, lze v příštích desetiletích udělat hodně, ale to by muselo zahrnovat ochranu před stoupající hladinou moří, ekologizaci měst a snížení energetické náročnosti budov. Je také třeba zaměřit se na dopravu, která je hlavní příčinou emisí CO2.Khaled Mahdi, generální tajemník kuvajtské Nejvyšší rady pro plánování a rozvoj, uvedl, že vládní adaptační plán je v souladu s mezinárodními politikami. „Jasně jsme určili role a odpovědnosti a všechny výzvy v zemi,“ řekl, i když připustil, že „implementace je obvykle náročnou otázkou“.Pokud vláda otálí, mladí Kuvajťané jako Al-Awadhi nikoliv.Jeho advokační skupina Kuwait Commute začíná s malou kampaní za přístřešky na autobusových zastávkách, které by cestující chránily před sluncem. National Bank of Kuwait, největší věřitel v zemi, nedávno sponzorovala autobusovou zastávku navrženou třemi absolventkami. Stejně jako většina soukromého sektoru však zůstávají mimo rozhodovací proces.„Myslím, že konečně dělám pokroky,“ řekl Al-Awadhi, který doufá, že když se podaří přimět více Kuvajťanů, aby jezdili autobusy, vzroste poptávka natolik, že se služby zlepší. „Musí to však řídit vláda.“
Během technologického boomu, který definoval druhou dekádu tohoto století, byla uniformou Silicon Valley obyčejná mikina s kapucí. Tento symbol ležérnosti...
