Mozková kapacita Elona Muska by mohla Twitteru pomoci, ale ne tak, jak si myslí

Elon Musk sám sebe definuje jako "absolutistu svobody slova", který miluje silnou debatu. V tomto duchu tedy odvážně prohlašujme, že původní podnikatelův přístup ke koupi Twitteru za 43 miliard dolarů a převedení této komunikační společnosti do soukromých rukou byl hloupý. Předkládat představenstvu Twitteru nepřátelskou, pochybnou, nefinancovatelnou a nízkou nabídku a současně označovat americké regulátory Komise pro cenné papíry, s nimiž měl v minulosti oplétačky, za "parchanty", se rozhodně počítá za nekonvenční. Tento krok připomínal spíše trolling než vážný pokus o koupi společnosti. Výsledkem bylo podnícení představenstva Twitteru, aby zahájilo obranu proti jedovaté pilulce, která by automaticky zředila Muskův podíl, pokud by koupil více než 15 % akcií. Nejbohatším mužem světa se však nestanete tím, že se budete dlouho mýlit. Musk dal v krátké době dohromady finanční balíček - z velké části financovaný z jeho osobního jmění ve výši 260 miliard dolarů - který mu možná brzy umožní učinit konvenčnější nabídku všem akcionářům Twitteru. Není pochyb o tom, že tento rtuťovitý podnikatel, který vytvořil dvě z nejpozoruhodnějších společností na světě, Teslu a SpaceX, by mohl oživit skomírající Twitter přívalem energie, divoké představivosti a humbuku. Znepokojivým dojmem však působí, že Musk se z velké části nezajímá o oblast, v níž by mohl Twitteru nejvíce pomoci (přehodnocení jeho obchodního modelu), a zajímá se především o oblast, kde by mohl uškodit (zrušení moderování obsahu). Hlavním problémem šestnáctileté platformy je, že jako každý kreativní, ale neklidný teenager stále hledá svůj skutečný životní cíl. Chce se stát veřejnou společností s vysokou marží? Nebo se chce stát světovým digitálním náměstím? Chce maximalizovat svobodu slova? Nebo chce raději minimalizovat vystavení uživatelů obtěžování, manipulaci a zneužívání? Není zřejmé, zda jsou všechny tyto cíle slučitelné. Od svého vstupu na burzu v roce 2013 se Twitter potýká s problémy. Nebo, řečeno drsnějšími slovy Bena Thompsona, autora zpravodaje Stratechery, "podnikání Twitteru smrdí". S 217 miliony aktivních uživatelů denně postrádá rozsah Facebooku nebo YouTube. Jeho efemérní služba krátkých zpráv se nevyrovná ani přitažlivosti Instagramu pro inzerenty. Mezi mladšími generacemi už nevyvolává velký rozruch. A společnost se stále zdráhá zavést model plného předplatného ze strachu, že si zničí uživatelskou základnu. Podle Thompsonových výpočtů získal Twitter od svého vzniku v roce 2006 v 19 různých kolech financování celkem 4,4 miliardy dolarů. Za devět let své existence však jako veřejná společnost přišel o celkem 861 milionů dolarů. Kdyby jeden z nejkreativnějších podnikatelů na světě pomohl s novým pojetím firmy, byla by to jistě výhra. Thompson naznačuje, že nové vedení by mohlo otevřít technologickou infrastrukturu společnosti externím klientům, což by umožnilo Twitteru stát se "šíleně cenným" novým oznamovacím protokolem pro internet. Na rozdíl od vlastních ředitelů Twitteru je Musk také mistrem média pro zasílání zpráv. Má téměř 83 milionů sledujících, což z něj činí jednoho z deseti nejpopulárnějších tweeterů. Velkolepé záběry z jeho misí SpaceX, prokládané kryptografickými memy a potrhlým humorem ("69,420 % statistik je nepravdivých"), poskytují digitální kočičí pamlsek pro sledující. Potíž je v tom, že Musk musí zachraňovat Zemi a zkoumat Mars a nezdá se, že by měl na finanční stránku Twitteru příliš času. "Ekonomika mě nezajímá," říká, což by mělo jeho bankéře přimět k zamyšlení. Jeho hlavním posláním je maximalizovat svobodu slova tím, že uživatelům umožní zveřejňovat cokoli, co není nezákonné. "Na pravdě mi hodně záleží, až patologicky," říká. Nezdá se však, že by Musk hluboce přemýšlel o tom, jak spravovat Twitter na základě jednotlivých tweetů. Velkohubě prohlašuje, že maximální svoboda slova snižuje civilizační rizika. Zavolejte si široký potlesk. Však se také Twitter svého času označoval za "křídlo strany svobody slova". Pak se střetl s pornoboty, kyberšikanou a teroristickými extremisty. "To jsme si vyzkoušeli. Nefungovalo to, Elone," říká jeden z bývalých manažerů Twitteru. Kde by Musk mohl užitečně uplatnit své mozkové kapacity, je vymyslet lepší model řízení společností provozujících sociální média, který by kombinoval finanční pobídky a společenskou odpovědnost. Vlády mají nezastupitelnou úlohu při definování a obraně svobody projevu a při pohánění společností sociálních médií k odpovědnosti. Nechceme však, aby se pletly do obsahu. Společnosti, které se řídí čistě ziskem, však mají obrovský zájem na minimalizaci moderování. Internetová encyklopedie Wikipedia ukázala, že neziskové samosprávné komunity mohou fungovat v globálním měřítku. Zajímavé je, že Twitter také experimentuje s tím, že umožňuje uživatelským panelům moderovat obsah. Ideálem by mohlo být něco podobného modelu vlastnictví 50 + 1 v německých fotbalových klubech, kde oddaní fanoušci mohou v podstatě převážit nad komerčními investory. Musk by musel projevit obrovskou filantropii, aby uživatelé Twitteru získali stejné pravomoci. Ale možná se nad tím bude chtít zamyslet při sledování fotbalového zápasu poté, co si prohlédne svou giga továrnu Tesla v Berlíně.