Vzhledem k tomu, že náklady na základní výživu všude rostou, je pro druhou nejlidnatější zemi nejlepší možností, jak zmírnit tento nápor, vrátit se ke svému rozsáhlému systému státních zakázek a veřejné distribuce.
Zhruba v polovině dubna však premiér Naréndra Módí slíbil americkému prezidentovi Joe Bidenovi, že Indie dokáže nakrmit celý svět. Pokud by to Světová obchodní organizace povolila, „Indie je připravena od zítřka dodávat světu zásoby potravin,“ řekl Módí, když na tento rozhovor vzpomínal.
Módího ministři a poradci by to měli vědět lépe. Právě když indický vůdce hovořil s Bidenem, severoindickou úrodu pšenice spalovala smrtící vlna veder. Válka na Ukrajině a z ní plynoucí nedostatek obilí sice představovaly pro Indii příležitost, jak si napsat scénář své role v mezinárodním obchodě, ale klimatické změny a začínající krize čapátí měly být důvodem k omezení nadšení.
Zdroj: Unsplash
Nakonec to ale musela udělat: V polovině května Indie urychleně zakázala vývoz pšenice, aby si zajistila potravinovou bezpečnost. Opakovalo se tak fiasko z Covidu-19, kdy se Módí chlubil, jak Indie, světová lékárna, zachrání lidstvo. Zákeřná epidemie delta varianty ho však donutila couvnout. K 31. březnu činil podíl Indie na celosvětovém obchodu s vakcínami pouhých 2,3 %. Stejně jako v případě pandemie se i v případě pšeničného salta v Dillí projevily vlny na mezinárodní úrovni. Skupina sedmi zemí embargo kritizovala. „Pokud všichni začnou zavádět vývozní omezení nebo uzavírat trhy, krizi to ještě zhorší,“ řekl německý ministr zemědělství Cem Ozdemir.
Ve skutečnosti by to mohlo být naopak. Od indonéských omezení dodávek palmového oleje po malajsijský zákaz vývozu kuřecího masa se k těmto opatřením uchýlilo přibližně 30 zemí. Kdyby Indie neuzavřela své trhy, mohla by se potýkat s nedostatkem čapátí – všudypřítomného indického nekvašeného denního chleba. Lidé, ať už bohatí nebo chudí, pšenici nekonzumují, ale kupují si mouku na výrobu čapátí. A letos může být čapátů o 6,5 % méně než při stejné úrodě v předchozích letech, přičemž samotná produkce pšenice pravděpodobně zaznamená první pokles za posledních sedm let.
Zdroj: Awazo.com
Problém je v kostce následující: Loni se z jednoho kilogramu indické pšenice vyrobilo asi 770 gramů mouky. Letos to může být až 720 gramů. Nejteplejší březen za posledních 122 let zbrzdil tvorbu zrna. Obchodníci ve skutečnosti nakupují pšenici, která je pod jejich obvyklou hranicí výnosu mouky – to je výsledek nižší než 76 bodů v hektolitrovém testu. Podle zdrojů z odvětví jsou nyní přijatelné horší hodnoty 72, protože je nedostatek dobré pšenice.
Na vině může být neobvykle časná vlna veder, která zachvátila Indii a Pákistán, počasí, které se podle vědců z iniciativy World Weather Attribution stalo nejméně 30krát pravděpodobnějším v důsledku změny klimatu způsobené člověkem. Indická úroda bude mít letos štěstí, že přesáhne 100 milionů tun, což je prudký pokles oproti původnímu vládnímu odhadu rekordní sklizně 111 milionů tun.
Vzít si z tohoto množství 15 milionů tun na vývoz do světa – jak se chlubila vláda – bylo více než krátkozraké. Za prvé, Indická potravinářská korporace, státní nákupní agentura, zanedbala naplnění svých sýpek. V loňském roce nakoupila do svých zásob 43 milionů tun. Letošní cíl byl snížen na méně než polovinu. Těchto 19,5 milionu tun nákupu plus 30 milionů tun, které jsou v současné době ve skladech FCI, půjde většinou do veřejné distribuce, pokud Módího vláda prodlouží program bezplatného obilí, který zahájila během pandemie. Ve státním fondu pšenice zbude jen málo na to, aby se zkrotilo případné spekulativní nadšení na domácím volném trhu.
Zdroj: Unsplash
Vláda není bez nástrojů. Pokud ceny prudce vzrostou, může Dillí zavést limity zásob a donutit tak obchodníky, aby své zásoby uvolnili. FCI by také mohla do dotovaného veřejného distribučního systému dodat více rýže než pšenice. Většina indických jídelníčků dnes pojme obojí. Tím by se mohlo uvolnit asi 10 milionů tun pšenice, aby bylo možné uzavřít mezivládní dohody o dodávkách, například s Egyptem.
Přesto se jedná o provizorní řešení. Předpokladem Módího neúspěšné zemědělské reformy bylo poskytnout zemědělcům větší svobodu při zjišťování volných tržních cen za jejich produkty. Obrat v otázce pšenice ukazuje, že pokud jde o indické zemědělství, nadřazenost trhů zůstává nesplnitelným snem. Objevilo se také omezení vývozu cukru. Na rozdíl od pšenice, kde je Indie v celosvětovém obchodu jen malým hráčem, je země v dodávkách cukru na druhém místě za Brazílií.
Možná se současný nedostatek pšenice zmírní, pokud, jak navrhla Litva, ochranný koridor pro dodávky obilí z Ukrajiny nakonec prolomí ruskou blokádu Černého moře. Tím se možná sníží i tlak na nasycení 1,4 miliardy obyvatel Indie. Dlouhodobá hrozba klimatických změn však nezmizí. Vzhledem k tomu, že globální teplota stoupne o 2 a více stupňů Celsia nad předindustriální úroveň, bude problém čapátí v zemi jen naléhavější.
Jediné, co může Indie během letošní celosvětové potravinové krize udělat, je nezhoršit ji pro své vlastní chudé. Vzhledem k tomu, že náklady na základní výživu všude rostou, je pro druhou nejlidnatější zemi nejlepší možností, jak zmírnit tento nápor, vrátit se ke svému rozsáhlému systému státních zakázek a veřejné distribuce.
Zhruba v polovině dubna však premiér Naréndra Módí slíbil americkému prezidentovi Joe Bidenovi, že Indie dokáže nakrmit celý svět. Pokud by to Světová obchodní organizace povolila, "Indie je připravena od zítřka dodávat světu zásoby potravin," řekl Módí, když na tento rozhovor vzpomínal.
Módího ministři a poradci by to měli vědět lépe. Právě když indický vůdce hovořil s Bidenem, severoindickou úrodu pšenice spalovala smrtící vlna veder. Válka na Ukrajině a z ní plynoucí nedostatek obilí sice představovaly pro Indii příležitost, jak si napsat scénář své role v mezinárodním obchodě, ale klimatické změny a začínající krize čapátí měly být důvodem k omezení nadšení.
Zdroj: Unsplash
Nakonec to ale musela udělat: V polovině května Indie urychleně zakázala vývoz pšenice, aby si zajistila potravinovou bezpečnost. Opakovalo se tak fiasko z Covidu-19, kdy se Módí chlubil, jak Indie, světová lékárna, zachrání lidstvo. Zákeřná epidemie delta varianty ho však donutila couvnout. K 31. březnu činil podíl Indie na celosvětovém obchodu s vakcínami pouhých 2,3 %. Stejně jako v případě pandemie se i v případě pšeničného salta v Dillí projevily vlny na mezinárodní úrovni. Skupina sedmi zemí embargo kritizovala. "Pokud všichni začnou zavádět vývozní omezení nebo uzavírat trhy, krizi to ještě zhorší," řekl německý ministr zemědělství Cem Ozdemir.
Ve skutečnosti by to mohlo být naopak. Od indonéských omezení dodávek palmového oleje po malajsijský zákaz vývozu kuřecího masa se k těmto opatřením uchýlilo přibližně 30 zemí. Kdyby Indie neuzavřela své trhy, mohla by se potýkat s nedostatkem čapátí - všudypřítomného indického nekvašeného denního chleba. Lidé, ať už bohatí nebo chudí, pšenici nekonzumují, ale kupují si mouku na výrobu čapátí. A letos může být čapátů o 6,5 % méně než při stejné úrodě v předchozích letech, přičemž samotná produkce pšenice pravděpodobně zaznamená první pokles za posledních sedm let.
Zdroj: Awazo.com
Problém je v kostce následující: Loni se z jednoho kilogramu indické pšenice vyrobilo asi 770 gramů mouky. Letos to může být až 720 gramů. Nejteplejší březen za posledních 122 let zbrzdil tvorbu zrna. Obchodníci ve skutečnosti nakupují pšenici, která je pod jejich obvyklou hranicí výnosu mouky - to je výsledek nižší než 76 bodů v hektolitrovém testu. Podle zdrojů z odvětví jsou nyní přijatelné horší hodnoty 72, protože je nedostatek dobré pšenice.
Na vině může být neobvykle časná vlna veder, která zachvátila Indii a Pákistán, počasí, které se podle vědců z iniciativy World Weather Attribution stalo nejméně 30krát pravděpodobnějším v důsledku změny klimatu způsobené člověkem. Indická úroda bude mít letos štěstí, že přesáhne 100 milionů tun, což je prudký pokles oproti původnímu vládnímu odhadu rekordní sklizně 111 milionů tun.
Vzít si z tohoto množství 15 milionů tun na vývoz do světa - jak se chlubila vláda - bylo více než krátkozraké. Za prvé, Indická potravinářská korporace, státní nákupní agentura, zanedbala naplnění svých sýpek. V loňském roce nakoupila do svých zásob 43 milionů tun. Letošní cíl byl snížen na méně než polovinu. Těchto 19,5 milionu tun nákupu plus 30 milionů tun, které jsou v současné době ve skladech FCI, půjde většinou do veřejné distribuce, pokud Módího vláda prodlouží program bezplatného obilí, který zahájila během pandemie. Ve státním fondu pšenice zbude jen málo na to, aby se zkrotilo případné spekulativní nadšení na domácím volném trhu.
Zdroj: Unsplash
Vláda není bez nástrojů. Pokud ceny prudce vzrostou, může Dillí zavést limity zásob a donutit tak obchodníky, aby své zásoby uvolnili. FCI by také mohla do dotovaného veřejného distribučního systému dodat více rýže než pšenice. Většina indických jídelníčků dnes pojme obojí. Tím by se mohlo uvolnit asi 10 milionů tun pšenice, aby bylo možné uzavřít mezivládní dohody o dodávkách, například s Egyptem.
Přesto se jedná o provizorní řešení. Předpokladem Módího neúspěšné zemědělské reformy bylo poskytnout zemědělcům větší svobodu při zjišťování volných tržních cen za jejich produkty. Obrat v otázce pšenice ukazuje, že pokud jde o indické zemědělství, nadřazenost trhů zůstává nesplnitelným snem. Objevilo se také omezení vývozu cukru. Na rozdíl od pšenice, kde je Indie v celosvětovém obchodu jen malým hráčem, je země v dodávkách cukru na druhém místě za Brazílií.
Možná se současný nedostatek pšenice zmírní, pokud, jak navrhla Litva, ochranný koridor pro dodávky obilí z Ukrajiny nakonec prolomí ruskou blokádu Černého moře. Tím se možná sníží i tlak na nasycení 1,4 miliardy obyvatel Indie. Dlouhodobá hrozba klimatických změn však nezmizí. Vzhledem k tomu, že globální teplota stoupne o 2 a více stupňů Celsia nad předindustriální úroveň, bude problém čapátí v zemi jen naléhavější.
Šanghajská společnost FourSemi se etablovala jako přední výrobce specializovaných polovodičových čipů pro oblast inteligentního audia a haptické odezvy.
