„Nikdo není dokonalý“: Německá ekonomika, motor Evropy, se zadrhává
Německo, které dlouho patřilo mezi světové hospodářské hvězdy, se ocitlo na pokraji zvratu, který podle některých obav ohrožuje prosperitu vybudovanou jeho poválečnou generací.
Zatímco navenek německý hospodářský motor vrní, nedávný obrat ve vývozu a prudký pokles cen akcií prozrazují hluboce zakořeněné problémy v nejlidnatější a nejprůmyslovější zemi kontinentu, která je ústředním pilířem Evropské unie.
V květnu největší evropská ekonomika poprvé po třech desetiletích dovezla více, než vyvezla, a přerušila tak vítěznou sérii „Exportweltmeister“ neboli „globálního exportního šampiona“ od sjednocení země.
Ministr financí Christian Lindner to přirovnal k „varování před ziskem“ – červenému varování, které firmy vydávají, pokud se chystají zklamat v průběhu sezóny hospodářských výsledků. Prodávat více, než nakupovat, bylo hlavním principem vzestupu Německa mezi světovou hospodářskou elitu.
Jen o několik týdnů dříve, ve stejný den, kdy Berlín přistoupil k přídělovému řízení energií, se akcie Deutsche Bank a Commerzbank, vlajkových věřitelů země a tahounů její ekonomiky, propadly přibližně o 12 %.
Zdroj: Unsplash
Německé regulační orgány tento propad vysvětlují obavami o ekonomiku země v souvislosti s omezením dodávek ruského plynu, který je základem průmyslu, uvedla jedna osoba obeznámená se situací.
„Toto může být skutečně začátek slabšího období pro Německo,“ řekl Achim Truger, jeden z hlavních ekonomických expertů vlády, který radí kancléřství.
„Pokud někdy někdo považoval Německo za vzor, možná je čas na realistický pohled na silné a slabé stránky. Nikdo není dokonalý.“
Po druhé světové válce Německo, posílené americkou pomocí, vybudovalo svou ekonomiku na automobilech, strojích a chemikáliích, řízenou prostřednictvím bank, jako je Deutsche Bank, které vlastnily podíly v průmyslových firmách – systém známý jako Deutschland AG neboli Germany Inc.
Spolková banka držela měnu na stabilní úrovni, průmysl poháněl levný ruský plyn a odbory byly propojeny s řídícími orgány, které kontrolovaly mzdy. Výsledkem je ikona industrialismu, kterou s nelibostí obdivuje celý svět. To vše podporovalo prudký nárůst vývozu v 80., 90. a 2000. letech, kdy byla německá marka nahrazena eurem v kurzu, který zatraktivnil německý vývoz.
Německo díky reformám trhu práce překonalo na přelomu tisíciletí období, kdy bylo „nemocným mužem Evropy“, ale jeho úspěch, kdy svým evropským sousedům prodávalo více, než nakupovalo, znepřátelil mnoho zemí, které si na nákup německého zboží půjčovaly.
Naléhání Berlína v dluhové krizi, aby země jako Řecko přijaly tvrdé podmínky pro nouzové půjčky, pak podnítilo další nelibost. Mnozí Němci však takovou kritiku odmítali a připisovali úspěch národa své efektivitě.
Zdroj: Unsplash
Ve snaze oživit ducha spolupráce, který vedl k tomuto úspěchu, se německý kancléř Olaf Scholz tento týden setkal s vedoucími představiteli odborů a zaměstnavatelských svazů, aby diskutovali o tom, co nazval „historickou“ krizí životních nákladů.
Sociální demokrat Scholz prohlásil, že oživuje model spolupráce zavedený v roce 1967, kdy se Německo poprvé od poválečného rozmachu propadlo do recese.
Nyní však bude těžší uklidnit odbory po celostátním úsilí o udržení nízkých mezd prostřednictvím nezdaněných „minizaměstnání“, která omezila hodinový výdělek mnoha nízkokvalifikovaných pracovníků na přibližně 10 eur – právě tolik, aby si mohli koupit 20 kuřecích McNuggetů od McDonalda.
Reformy na omezení výplat v nezaměstnanosti, které zavedl sociálnědemokratický kancléř Gerhard Schroeder, jenž navázal úzké vztahy s ruským prezidentem Vladimirem Putinem a později pracoval pro ruský ropný gigant, vztahy s odbory ještě zhoršily.
Ačkoli se Německo zdá být stabilnější než Velká Británie, která čelí vládním otřesům, nebo Francie, kde lidé odění do žlutých vest protestovali proti rostoucím životním nákladům, napětí v něm stále vře.
Rostoucí nespokojenost zaměstnanců se projevuje nárůstem stávek. Ty nedávno dosáhly vrcholu v roce 2015, kdy na 1 000 pracovníků připadalo zhruba 28 stávkových dnů, zatímco v roce 2000 téměř žádné, a v poslední době odbory varují před dalšími stávkami, aby prosadily zvýšení mezd.
„Toto riziko jsem viděla… když se diskutovalo o plynovém embargu,“ řekla Monika Schnitzerová, další ekonomická poradkyně vlády. „Měla bych vážné obavy o stabilitu.“
SYMBOLICKÁ ZMĚNA
Zdroj: Unsplash
Ekonomové se nyní domnívají, že Německo by mohlo otevřít chmurnou kapitolu.
Přestože se během pandemie v roce 2020 drželo lépe než eurozóna jako celek, jeho ekonomika se v roce 2021 nezotavila tak silně jako blok a očekává se, že letos bude zaostávat. Evropská komise předpokládá, že Německo letos poroste o 1,6 %, zatímco Francie o 3,1 % a Španělsko o 4 %.
„Globalizace, dodavatelské řetězce just-in-time a levná energie z Ruska – to jsou věci, které se mění a mění se k dobrému,“ řekl Carsten Brzeski, ekonom nizozemské banky ING. Tyto výhody pomohly německému průmyslu, od gigantů až po stovky středně velkých šampionů, k úspěchu.
„Tohle je pro Německo skutečný bod obratu,“ řekl.
Německý kritický strojírenský a strojírenský sektor, který zásobuje továrny po celé Číně a ve světě, je na hraně. Ralph Wiechers, člen výkonné rady oborové organizace VDMA, označil přehoupnutí obchodní bilance do červených čísel za „varování“.
„Otázkou nyní je, do jaké míry zákazníci po celém světě omezí projekty,“ řekl.
Společnost Fielmann, německý výrobce brýlí, který působí v 16 zemích, je pesimistická. Jeho akcie se letos propadly o třetinu.
„Pociťujeme výrazný nárůst nákladů na dopravu a energie a tlak v dodavatelských řetězcích,“ uvedl její generální ředitel Marc Fielmann.
Gunther Schnabl, ekonom z Lipské univerzity, viní z této situace německé šetření peněz. Německo podle něj léta šetřilo na obraně a infrastruktuře a zároveň pomáhalo vývozcům tím, že udržovalo nízké mzdy a dováželo levný plyn z Ruska.
„Ale neinvestovalo peníze. Místo toho je používalo k zakrytí eroze prosperity. Tohle už dlouho fungovat nebude. Rozdělení a nespokojenost rostou.“
Zatímco navenek německý hospodářský motor vrní, nedávný obrat ve vývozu a prudký pokles cen akcií prozrazují hluboce zakořeněné problémy v nejlidnatější a nejprůmyslovější zemi kontinentu, která je ústředním pilířem Evropské unie.V květnu největší evropská ekonomika poprvé po třech desetiletích dovezla více, než vyvezla, a přerušila tak vítěznou sérii „Exportweltmeister“ neboli „globálního exportního šampiona“ od sjednocení země.Ministr financí Christian Lindner to přirovnal k „varování před ziskem“ – červenému varování, které firmy vydávají, pokud se chystají zklamat v průběhu sezóny hospodářských výsledků. Prodávat více, než nakupovat, bylo hlavním principem vzestupu Německa mezi světovou hospodářskou elitu.Jen o několik týdnů dříve, ve stejný den, kdy Berlín přistoupil k přídělovému řízení energií, se akcie Deutsche Bank a Commerzbank, vlajkových věřitelů země a tahounů její ekonomiky, propadly přibližně o 12 %.Zdroj: UnsplashNěmecké regulační orgány tento propad vysvětlují obavami o ekonomiku země v souvislosti s omezením dodávek ruského plynu, který je základem průmyslu, uvedla jedna osoba obeznámená se situací.„Toto může být skutečně začátek slabšího období pro Německo,“ řekl Achim Truger, jeden z hlavních ekonomických expertů vlády, který radí kancléřství.Chcete využít této příležitosti?„Pokud někdy někdo považoval Německo za vzor, možná je čas na realistický pohled na silné a slabé stránky. Nikdo není dokonalý.“Po druhé světové válce Německo, posílené americkou pomocí, vybudovalo svou ekonomiku na automobilech, strojích a chemikáliích, řízenou prostřednictvím bank, jako je Deutsche Bank, které vlastnily podíly v průmyslových firmách – systém známý jako Deutschland AG neboli Germany Inc.Spolková banka držela měnu na stabilní úrovni, průmysl poháněl levný ruský plyn a odbory byly propojeny s řídícími orgány, které kontrolovaly mzdy. Výsledkem je ikona industrialismu, kterou s nelibostí obdivuje celý svět. To vše podporovalo prudký nárůst vývozu v 80., 90. a 2000. letech, kdy byla německá marka nahrazena eurem v kurzu, který zatraktivnil německý vývoz.Německo díky reformám trhu práce překonalo na přelomu tisíciletí období, kdy bylo „nemocným mužem Evropy“, ale jeho úspěch, kdy svým evropským sousedům prodávalo více, než nakupovalo, znepřátelil mnoho zemí, které si na nákup německého zboží půjčovaly.Naléhání Berlína v dluhové krizi, aby země jako Řecko přijaly tvrdé podmínky pro nouzové půjčky, pak podnítilo další nelibost. Mnozí Němci však takovou kritiku odmítali a připisovali úspěch národa své efektivitě.Zdroj: UnsplashVe snaze oživit ducha spolupráce, který vedl k tomuto úspěchu, se německý kancléř Olaf Scholz tento týden setkal s vedoucími představiteli odborů a zaměstnavatelských svazů, aby diskutovali o tom, co nazval „historickou“ krizí životních nákladů.Sociální demokrat Scholz prohlásil, že oživuje model spolupráce zavedený v roce 1967, kdy se Německo poprvé od poválečného rozmachu propadlo do recese.Nyní však bude těžší uklidnit odbory po celostátním úsilí o udržení nízkých mezd prostřednictvím nezdaněných „minizaměstnání“, která omezila hodinový výdělek mnoha nízkokvalifikovaných pracovníků na přibližně 10 eur – právě tolik, aby si mohli koupit 20 kuřecích McNuggetů od McDonalda.Reformy na omezení výplat v nezaměstnanosti, které zavedl sociálnědemokratický kancléř Gerhard Schroeder, jenž navázal úzké vztahy s ruským prezidentem Vladimirem Putinem a později pracoval pro ruský ropný gigant, vztahy s odbory ještě zhoršily.Ačkoli se Německo zdá být stabilnější než Velká Británie, která čelí vládním otřesům, nebo Francie, kde lidé odění do žlutých vest protestovali proti rostoucím životním nákladům, napětí v něm stále vře.Rostoucí nespokojenost zaměstnanců se projevuje nárůstem stávek. Ty nedávno dosáhly vrcholu v roce 2015, kdy na 1 000 pracovníků připadalo zhruba 28 stávkových dnů, zatímco v roce 2000 téměř žádné, a v poslední době odbory varují před dalšími stávkami, aby prosadily zvýšení mezd.„Toto riziko jsem viděla… když se diskutovalo o plynovém embargu,“ řekla Monika Schnitzerová, další ekonomická poradkyně vlády. „Měla bych vážné obavy o stabilitu.“Zdroj: UnsplashEkonomové se nyní domnívají, že Německo by mohlo otevřít chmurnou kapitolu.Přestože se během pandemie v roce 2020 drželo lépe než eurozóna jako celek, jeho ekonomika se v roce 2021 nezotavila tak silně jako blok a očekává se, že letos bude zaostávat. Evropská komise předpokládá, že Německo letos poroste o 1,6 %, zatímco Francie o 3,1 % a Španělsko o 4 %.„Globalizace, dodavatelské řetězce just-in-time a levná energie z Ruska – to jsou věci, které se mění a mění se k dobrému,“ řekl Carsten Brzeski, ekonom nizozemské banky ING. Tyto výhody pomohly německému průmyslu, od gigantů až po stovky středně velkých šampionů, k úspěchu.„Tohle je pro Německo skutečný bod obratu,“ řekl.Německý kritický strojírenský a strojírenský sektor, který zásobuje továrny po celé Číně a ve světě, je na hraně. Ralph Wiechers, člen výkonné rady oborové organizace VDMA, označil přehoupnutí obchodní bilance do červených čísel za „varování“.„Otázkou nyní je, do jaké míry zákazníci po celém světě omezí projekty,“ řekl.Společnost Fielmann, německý výrobce brýlí, který působí v 16 zemích, je pesimistická. Jeho akcie se letos propadly o třetinu.„Pociťujeme výrazný nárůst nákladů na dopravu a energie a tlak v dodavatelských řetězcích,“ uvedl její generální ředitel Marc Fielmann.Gunther Schnabl, ekonom z Lipské univerzity, viní z této situace německé šetření peněz. Německo podle něj léta šetřilo na obraně a infrastruktuře a zároveň pomáhalo vývozcům tím, že udržovalo nízké mzdy a dováželo levný plyn z Ruska.„Ale neinvestovalo peníze. Místo toho je používalo k zakrytí eroze prosperity. Tohle už dlouho fungovat nebude. Rozdělení a nespokojenost rostou.“