Plány z USA na snížení cen ropy nebudou jednoduché. Kde bude problém?

Oznámení o prodeji je posledním krokem v rámci plánu administrativy oznámeného v březnu, který počítá s prodejem 180 milionů barelů ze SPR během šesti měsíců, což je součástí koordinovaného uvolňování strategických zásob členy Mezinárodní energetické agentury.

Plán zpětného odkupu podléhá konečnému znění pravidel ministerstva energetiky. V podobě, v jaké byl oznámen, by však ministerstvu energetiky umožnil zajistit budoucí nákupy za pevnou cenu, tj. dohodnout prodejní cenu předem, a nikoli nakupovat barely za nepředvídatelnou budoucí cenu. Administrativa tvrdí, že tyto nové nákupní podmínky (pro ropu, která má být nakoupena po fiskálním roce 2023) by podpořily investice, protože by producentům poskytly větší důvěru v budoucí ceny.

Ani prodej ze SPR, ani jeho doplňování nejsou bez problémů, a to jak praktického, tak politického rázu.

Zásadní je, že schopnost nakupovat ropu v budoucnu – podle dohod o pevných cenách nebo podle současných protokolů – závisí na tom, zda budoucí Kongres schválí potřebné finanční prostředky.

Není jasné, zda ustanovení o pevných cenách skutečně podpoří investice do nových dodávek. Mnozí američtí producenti již řídí budoucí cenovou nejistotu prostřednictvím futures na ropu (a opcí). Poslední futures na ropu na burze NYMEX měly denní objem obchodů 700 milionů barelů. Možnost uzamknout předvídatelnou cenu je obzvláště potřebná, protože množství ropy, které by SPR naplnilo, je v kontextu světového trhu s ropou relativně malé, a proto by pravděpodobně nemělo podstatný dopad na světové ceny. V případě, že by Kongres schválil úplné naplnění SPR na současnou schválenou skladovací kapacitu 714 milionů barelů během jediného roku, nákupy by zvýšily celosvětovou potřebu ropy na jeden rok zhruba o 640 000 barelů denně – na celosvětovém trhu, kde je zhruba 100 milionů barelů denně. (Všimněte si, že celosvětový odkaz je vhodný, protože ropa se obchoduje na celosvětovém trhu a protože USA – jak je uvedeno níže – mohou do SPR nakupovat surovinu z jiných zemí.)

Méně zvažovaným, nicméně velmi důležitým problémem je nesoulad mezi kvalitou ropy těžené v USA a ropy, kterou využívá většina amerických rafinérií a která byla v minulosti základem pro ropu skladovanou v SPR.

V posledních letech po sobě jdoucí vlády (s pomocí po sobě jdoucích Kongresů) prodávaly ropu ze SPR, v poslední době především proto, aby zmírnily dopady rostoucích světových cen ropy, ale také proto, aby financovaly renovaci SPR a splnily další výdajové cíle. Prodej SPR byl usnadněn břidlicovou revolucí, která odstranila (čistou) závislost USA na dovozu, čímž odpadl závazek země podle smlouvy IEA držet zásoby ropy odpovídající 90dennímu dovozu. Zásoby SPR dosáhly koncem roku 2009 vrcholu ve výši něco přes 726 milionů barelů; do konce roku 2020 klesly na 638 milionů a nyní činí 475 milionů barelů.

Historicky byla ropa do SPR ukládána tak, aby splňovala požadavky amerických rafinerií, a mezi nimi a kvalitou ropy produkované americkými provozovateli břidlicových ložisek existuje značný nesoulad. Zejména průměrná ropa v SPR se téměř shoduje s průměrnou ropou používanou americkými rafineriemi, ale obě jsou výrazně těžší než typická americká produkce. Většina americké produkce má navíc také relativně nízký obsah síry, zatímco americké rafinerie jsou obecně nastaveny na zpracování ropy s vyšším obsahem síry. Není tedy asi překvapivé, že letošní prodej ropy ze SPR byl převážně „kyselý“ (nebo s vyšším obsahem síry) – doposud bylo „kyselých“ zhruba 116 ze 119 milionů prodaných barelů.

Pokračující správa SPR v souladu s historickým vzorcem by však mohla přinést problémy. Zaprvé, hlavní údaj o 475 milionech barelů v SPR by mohl nadhodnocovat potenciální dopad na americké rafinerie a světové trhy s ropou; kyselá ropa, která na začátku letošního roku tvořila 60 % SPR, nyní tvoří polovinu zásob, protože trh letos zatím preferoval nákup kyselé ropy ze SPR. V nejnovějším oznámení o prodeji ministerstvo energetiky přechází od prodeje převážně kyselé ropy ke „sladké“ ropě s nižším obsahem síry, ale teprve se ukáže, zda budou mít americké rafinerie o takovou ropu značný zájem, a to v době, kdy poměrně malý počet prodejů SPR zahraničním společnostem již vyvolal značné politické kontroverze.

A podobně je tomu s případným doplňováním v budoucnu – hlavní americké toky ropy se do SPR příliš nehodí, alespoň na základě historických postupů řízení. Na konci roku 2009 byla totiž kapacita SPR naplněna nákladem saharské ropy. Nákup neamerické ropy by se však mohl stát politickou přítěží, i kdyby byl nezbytný pro řízení rizik, kterým čelí domácí rafinerie.