Říká však, že jako jezdec velké rozvážkové aplikace sotva pokryl svůj nájem a v některých dnech vydělal pouhých 10 liber. „Je to opravdu nelidská a hrozná zkušenost,“ říká 33letý Mason. „Nemáte žádného manažera z HR, se kterým byste si mohli promluvit. Buď dostáváte objednávky přes displej telefonu, nebo ne.“
To Masona podnítilo k hledání lepšího způsobu, jak dostat jídlo hladovým lidem domů. V červenci založil společnost Wings v severolondýnské čtvrti Finsbury Park, které rozváží jídlo z místních restaurací. Díky 20 000 liber z vládních fondů a grantů od nadací zaměstnalo Wings půl tuctu jezdců, kteří pracují na pětihodinové směny za garantovanou mzdu 11,05 libry na hodinu, což je podle neziskové organizace Living Wage Foundation minimum, které je v Londýně nutné k přežití.
Wings je jedním z desítek společností, která vznikají, aby bojovala proti nespravedlnosti v oblasti ekonomiky práce na černo, což je problém, který se stal nesnesitelně jasným, když pandemie podpořila prudký nárůst poptávky po doručovacích službách. Technologické společnosti, které stojí za aplikacemi pro doručování, jsou pod tlakem investorů a vlád, aby nabízely lepší podmínky pro pracovníky, kteří jsou často klasifikováni jako osoby samostatně výdělečně činné bez jakýchkoli výhod nebo záruky minimální mzdy.
Velké aplikace zatím v tomto odvětví dominují, protože disponují obrovskými finančními zdroji, které jim umožňují budovat povědomí o značce a vytvářet složité systémy potřebné k zajištění spolehlivosti, říká George Maier, vědecký pracovník London School of Economics, který se zabývá ekonomikou gig. Všechny tyto výdaje však nepřinesly konzistentní výdělky. Společnosti Deliveroo a Uber Eats zatím nedosáhly zisku a DoorDash byl ziskový jen krátce ve druhém čtvrtletí roku 2020, kdy objednávky z domova v USA zvýšily poptávku po jídle s sebou.
Regulační zásahy, jako je plán Evropské unie překlasifikovat mnoho pracovníků gig ekonomiky na zaměstnance, a nikoliv na nezávislé dodavatele, mohou být pro firmy přínosem, protože pravděpodobně ztíží možnost, aby se obři tohoto odvětví někdy stali ziskovými, říká Maier. „Nakonec bychom mohli být svědky toho, že spousta těchto společností zkrachuje ještě před koncem desetiletí,“ říká. „Opravdu vidím potenciál v modelu kolektivních pracovníků, který by mohl změnit uspořádání věcí tak, aby byly efektivnější než v těchto velkých společnostech.“
Společnost Wings využívá službu CoopCycle, kterou poskytuje pařížská firma, jež si účtuje asi 2 % z tržeb za software, který dokáže sledovat kurýry a spravovat objednávky z obchodů a restaurací. Společnost poskytla licenci na tento program zhruba 75 skupinám po celé Evropě, z nichž většina je mladší než jeden rok a asi polovina z nich je podporována nějakou formou vládního financování, říká Adrien Claude, který pomáhá členům CoopCycle získat podporu. „Každé družstvo provozuje svůj vlastní podnik, pro restaurace je to obvykle levnější, je to pouze na kole,“ říká Claude. „A kurýři jsou členy, takže se chtějí postarat o zákazníky a restaurace.“
Mnoho družstev na platformě platí řidičům za doručení, ale Wings jde ještě o krok dál a garantuje minimální mzdu – i když díky tomu je těžší dosáhnout rentability, říká Mason. Ačkoli Wings vydělává 8-10 liber za objednávku, včetně provize od restaurace a poplatku za doručení. Stále však každý měsíc prodělává několik tisíc liber.
Mason říká, že vzhledem k nízkým maržím by Wings potřebovala 100 řidičů, aby se dostala na hranici rentability. K tomu by bylo potřeba dalších 500 000 liber v příštích čtyřech letech, ale je optimistický a věří, že model družstva mu pomůže získat další dotace. „Technologie sama o sobě je málokdy škodlivá, jde o to, jak se používá,“ říká. „Když nahradíte vlastnictví technologie a dáte tam „kooperativismus“, můžete udělat něco opravdu skvělého.“
Chcete využít této příležitosti?
Zanechte svůj telefon a email a budete kontaktováni licencovanými odborníky
