Éra deglobalizace přichází? Je německá ekonomika příliš závislá na Číně?

Vláda v Berlíně chce snížit závislost na nejdůležitějším obchodním partnerovi země. Ale německé podniky o tom nejsou přesvědčeny. Hamburský přístav, největší německý námořní přístav, je považován za bránu země do světa. Především je však branou do Číny, která je největším zákazníkem přístavu. Jen v první polovině roku 2022 sem dorazilo více než 1,3 milionu kontejnerů z Číny. Nyní chce čínský lodní gigant COSCO získat v přístavu 35% podíl, což by se líbilo i jeho provozovatelům. Podle nich by se tak kontejnerový terminál stal pro největší světovou přepravní společnost hlavním překladištěm v Evropě. Ministerstvo hospodářství v Berlíně má však výhrady a investici společnosti COSCO do hamburského přístavu možná neschválí. Spor o zapojení společnosti COSCO ilustruje, jak přehodnocení vazeb s Čínou ovlivňuje německou ekonomiku. Závislost Německa na ruském plynu se po ruské invazi na Ukrajinu ukázala jako slabé místo. Toto zjištění vedlo vládu k tomu, aby přehodnotila i vztahy země s Čínou. V Číně dnes působí přibližně 5 000 německých společností. Jak jednat s autokracií, která byla po léta největším obchodním partnerem Německa? Jak jednat se zemí, kterou dokumenty EU označují za "partnera", "konkurenta" a "strategického rivala" - přičemž rovnováha se posouvá směrem k posledně jmenovanému? "Konec naivity" Německý ministr hospodářství a vicekancléř Robert Habeck ze strany Zelených již oznámil "razantnější obchodní politiku" vůči Číně. "Doba naivity vůči Číně skončila," prohlásil Habeck v polovině září po zasedání ministrů hospodářství zemí G7. Ještě v květnu Habeck odmítl záruky koncernu VW na investice v Číně. To byl pro něj šok: Po desetiletí bylo podnikání německých společností v Číně podporováno zárukami jak na investice, tak na vývoz. "V blízké budoucnosti, pokud budou chtít německé společnosti investovat, pokud budou obchodovat s Čínou, budou tak pravděpodobně činit na vlastní riziko a nebudou se již moci spoléhat na vládní záruky a ochranná opatření," říká expert na Čínu Tim Rühlig z Německé rady pro zahraniční vztahy (DGAP). Vidí změnu kurzu: německá vláda "již nechce poskytovat pobídky německým společnostem k rozšiřování obchodu v Číně," říká Rühling v rozhovoru pro DW. To jim však nebrání v tom, aby tak přesto činily. Podle studie Jürgena Matthese, ekonoma Německého hospodářského institutu (IW), investoval německý průmysl v Číně jen v první polovině letošního roku přibližně 10 miliard eur, což je rekordní částka. Zejména výrobci automobilů a chemické společnosti se nadále snaží prosadit na čínském trhu. Podle studie, kterou v polovině září zveřejnila skupina Rhodium, se jen čtyři němečtí průmysloví giganti - automobilky VW, BMW, Mercedes a chemická společnost BASF - podílejí na evropských přímých investicích v Číně jednou třetinou. Nebo je tato závislost přeceňována? Podle Jörga Wuttkeho, prezidenta Evropské obchodní komory v Číně, 80 % evropských investic realizuje pouhých 10 velkých evropských společností. "Ostatní z Číny neodcházejí, ale v současné době se zajímají o nové investice v jiných zemích a uvažují také o diverzifikaci," podotýká Wuttke. Upozorňuje však, že deset největších evropských společností je na Číně silně závislých, a poukazuje na závislost na dovozu prvků vzácných zemin, předběžných produktů pro farmaceutický průmysl a fotovoltaických systémů z Číny. Závislost na Číně se však podle něj zásadně liší od závislosti na ruské energii: "Máme ropovod s ropou a plynem z Ruska. Ale z Číny máme 'potrubí' s hračkami, nábytkem, sportovním vybavením, oblečením, obuví. Většina těchto výrobků - řekl bych, že 90 % z nich - je snadno replikovatelná jinde." Na vývozu do Číny závisí přibližně 3 % německých pracovních míst, upozorňuje ekonom Matthes. "To je více než 1 milion pracovních míst. To je značné číslo, ale v Německu je dnes zaměstnáno přes 45 milionů lidí," říká a uzavírá: "Na makroekonomické úrovni je závislost na Číně jako exportním trhu relevantní, ale není tak obrovská, jak se často uvádí v médiích." Tlak ze strany Zelených Nicméně v rámci nové německé středolevé koaliční vlády sociálních demokratů (SPD), neoliberálních svobodných demokratů (FDP) a ekologických Zelených vyvíjejí zejména posledně jmenovaní tlak na firmy, aby přehodnotily své vazby s Čínou. Na začátku září řekla ministryně zahraničí Annalena Baerbocková vedoucím představitelům podniků: "Nemůžeme si dovolit jen doufat, že to s těmito autokratickými režimy nakonec nebude tak špatné." Politička Strany zelených, která se zasazuje o "hodnotovou a feministickou zahraniční politiku", oznámila vypracování nové strategie pro Čínu, která je součástí nové národní bezpečnostní strategie. "Pro německou vládu i pro mě osobně je důležité, abychom to, co jsme se naučili ze závislosti na Rusku, přenesli do naší nové strategie pro Čínu," říká. Ministerstvo hospodářství zvažuje způsoby, jak povzbudit firmy, aby se místo na Čínu obrátily na jiné asijské země. Přehodnocují se vládní investice a vývozní záruky. Vládou vlastněná banka KfW má prověřit, zda by mohla omezit svůj program pro Čínu a místo toho nabízet více úvěrů pro podniky v zemích včetně Indonésie. Svaz německého průmyslu (BDI) již v loňském roce projednával pravidla zahraničněobchodní spolupráce s autokratickými zeměmi. Navrhla "koncept odpovědného soužití v zahraniční hospodářské politice a jasné hranice pro případnou spolupráci". Pro mnohé manažery však změna kurzu ministerstva hospodářství zachází příliš daleko. "Vládní podpora a ochrana podnikání německých firem v Číně musí v zásadě zůstat zachována," řekl agentuře Reuters Friedolin Strack, šéf Asijsko-pacifického výboru německého podnikání (APA). Čínské investice by měly být v Německu a v Evropě vítány, zdůraznil. Zda by to mělo platit i pro konkrétní případ vstupu společnosti COSCO do hamburského přístavu, však Strack nechtěl říci.