Velkou část našeho dne však vyplňují úkoly, které zůstávají bez otázek. Rychlost moderního života, pohodlnost společensky zakódovaného chování a upevňování moci vytvořily podmínky autopilota.
Příliš mnoho z nás tráví pracovní den plněním úkolů, kterým nerozumí a kterým nevěří. Často jsou naše úmysly dobré. Ale neschopnost zpochybnit naše jednání způsobuje více škody, než si uvědomujeme.
Zamyslete se nad tím. Kultura naší výrobní ekonomiky naplňuje náš den letargickými úkony, jako je rutinní údržba, která vytěsňuje smysl naší práce a našich vedoucích pracovníků. Je to, jako by se z podnikání stala administrativa všedního dne.
Víte, jak to chodí: V oběhu je nová myšlenka. Společnost z žebříčku Fortune 500 se rozhodne, že se chce stát lídrem v této oblasti. Ale nikdo ve firmě neví, o co se jedná. Tým se tedy rozhodne, že první akcí by mělo být svolání myšlenkových lídrů v této oblasti. Konference však vyžadují plánování. Váš nadřízený vás tedy přihlásí do výboru. Účastníte se schůzek a odškrtáváte si úkoly; než se nadějete, šéf vás pověří koordinací parkovacích karet na konferenci.
Mezitím uběhly týdny a nikdo se nepozastavil nad tím, zda tento proces nebo úkoly přinesly něco užitečného. Místo dotazu na nový nápad se konverzace zvrhla v rozhovor o výboru pro parkování.
Zdroj: Unsplash
NEBEZPEČÍ PRÁCE PRO PRÁCI
To se děje i ve státní správě. Vezměme si současný diskurz o zdravotnictví. Od chvíle, kdy byl v roce 2010 schválen zákon Obamacare, až do voleb 2020, v nichž demokratičtí kandidáti padali jeden přes druhého, aby vysvětlili své zdravotnické platformy, se jako národ zasekli na špatné konverzaci. Diskuse o zdravotnictví není o zdraví. Je o tom, kdo ho zaplatí.
V roce 2019 Spojené státy utratily za zdravotní péči 3,8 bilionu dolarů – přibližně 11 582 dolarů na občana. To je více než dvojnásobek výdajů na jednoho obyvatele ve zdravých zemích, jako je Japonsko, Kanada, Německo a Švýcarsko. Otázkou by možná nemělo být, kdo platí zdravotní péči, ale proč každý rok utrácíme více než 3 biliony dolarů za něco, co nepřináší skvělé výsledky. Odpověď na tuto otázku vyžaduje definovat, co přesně znamená být zdravý v 21. století.
Prozkoumání – ať už v organizacích, komunitách nebo ve státní správě – začíná základními otázkami. Otázky ukotvují naše jednání ve smyslu našeho účelu a stávají se základními kameny strategií s vysokým dopadem. Skvělé otázky nás mohou dovést k odolnému a exponenciálnímu vytváření hodnot. Na druhou stranu činnosti bez otázek mohou vést pouze k transakčnějším činnostem. Zoufale potřebujeme znovu investovat do kultury vedení založeného na dotazování, a to jak v našich podnicích, tak v občanské společnosti.
Jsme přesvědčeni, že veškerá tvorba hodnot má svůj původ v kvalitě základní otázky.
V průběhu let jsme si přizpůsobili proces kladení otázek inspirovaný citátem často připisovaným Albertu Einsteinovi. Když se ho ptali, jak by přistupoval k řešení problému, kdyby na to měl jen jednu hodinu, odpověděl:
Kdybychom měli na vyřešení problému 60 minut a závisel by na tom můj život, strávil bych 55 minut určováním správné otázky. Jakmile bychom měli správnou otázku, mohli bychom na ni snadno odpovědět během zbývajících pěti minut.
Musíme začít investovat více času do pochopení problému. A pokud dokážeme k problémům přistupovat jako k otázkám, můžeme lépe pochopit, co řešíme, a sladit potřebné kroky, abychom se k tomu dostali. Podle Einsteina byste více než 90 % řešení problému strávili rámováním problému: detektivní prací, která vede k lepším otázkám a následně umožňuje získat nejcennější poznatky.
To je model, který musí dnešní vedoucí pracovníci napodobit, aby mohli odvážně a inovativně čelit současným výzvám.
Co však tvoří dobrou zásadní otázku? Zásadní otázky ztělesňují několik charakteristik, které jsou následující:
Vyzývají nás, abychom se znovu zabývali myšlenkami, které jsme považovali za samozřejmé. Vyzývají nás, abychom přehodnotili to, co známe, abychom se na známé věci podívali novýma očima a uviděli něco nového.
Odstraňují pozlátko a snaží se přiblížit k základním motivacím. Vyzývají nás, abychom pochopili, proč se věci dějí, a ne co se stalo.
Připustit širší škálu proměnných, které k tomu přispívají. Vyzývají nás, abychom zvážili neočekávané souvislosti s cílem odhalit transformativní vhledy.
Zaměřují se na delší časové horizonty a hledí dále do budoucnosti. Vyzývají nás, abychom překročili rámec přítomnosti a umožnili zahrnout úvahy o minulosti a budoucnosti.
Posvítí si na naše předsudky a zprůhlední je. Vyzývají nás, abychom se postavili omezením našeho myšlení.
Odolávají osobnímu přístupu, ale přijímají empatii. Vyzývají nás, abychom viděli lidskost situace, ale ptali se po souvislostech.
Obsahují absurditu a oslavují převrácení očekávání. Vyzývají nás, abychom prostřednictvím humoru přehodnotili své předpoklady.
Jsou intimní. Vyzývají nás, abychom uzavírali důvěryhodné společenské smlouvy s kolegy, spolupracovníky a partnery.
Prolamují oborové, odvětvové a resortní bariéry. Vyzývají nás k holistickému pohledu napříč izolovanými, přísně řízenými odděleními, skrze něž jsme organizovali své životy a organizace.
Posilují kritické myšlení. Zpochybňují dědictví mocných myšlenek v kolektivní moudrosti a vytvářejí nové poznatky.
Ve světě s množstvím nekonečných problémů vyvolávají pocit naléhavosti přijmout drastická opatření. Pokud si však neuděláme čas na to, abychom si položili zásadní otázky, riskujeme, že uděláme špatný krok, který nám může zabránit v pokroku, jenž je nezbytný pro zlepšení naší současné společnosti.
Velkou část našeho dne však vyplňují úkoly, které zůstávají bez otázek. Rychlost moderního života, pohodlnost společensky zakódovaného chování a upevňování moci vytvořily podmínky autopilota.Příliš mnoho z nás tráví pracovní den plněním úkolů, kterým nerozumí a kterým nevěří. Často jsou naše úmysly dobré. Ale neschopnost zpochybnit naše jednání způsobuje více škody, než si uvědomujeme.Zamyslete se nad tím. Kultura naší výrobní ekonomiky naplňuje náš den letargickými úkony, jako je rutinní údržba, která vytěsňuje smysl naší práce a našich vedoucích pracovníků. Je to, jako by se z podnikání stala administrativa všedního dne.Víte, jak to chodí: V oběhu je nová myšlenka. Společnost z žebříčku Fortune 500 se rozhodne, že se chce stát lídrem v této oblasti. Ale nikdo ve firmě neví, o co se jedná. Tým se tedy rozhodne, že první akcí by mělo být svolání myšlenkových lídrů v této oblasti. Konference však vyžadují plánování. Váš nadřízený vás tedy přihlásí do výboru. Účastníte se schůzek a odškrtáváte si úkoly; než se nadějete, šéf vás pověří koordinací parkovacích karet na konferenci.Mezitím uběhly týdny a nikdo se nepozastavil nad tím, zda tento proces nebo úkoly přinesly něco užitečného. Místo dotazu na nový nápad se konverzace zvrhla v rozhovor o výboru pro parkování.Zdroj: UnsplashNEBEZPEČÍ PRÁCE PRO PRÁCITo se děje i ve státní správě. Vezměme si současný diskurz o zdravotnictví. Od chvíle, kdy byl v roce 2010 schválen zákon Obamacare, až do voleb 2020, v nichž demokratičtí kandidáti padali jeden přes druhého, aby vysvětlili své zdravotnické platformy, se jako národ zasekli na špatné konverzaci. Diskuse o zdravotnictví není o zdraví. Je o tom, kdo ho zaplatí.V roce 2019 Spojené státy utratily za zdravotní péči 3,8 bilionu dolarů – přibližně 11 582 dolarů na občana. To je více než dvojnásobek výdajů na jednoho obyvatele ve zdravých zemích, jako je Japonsko, Kanada, Německo a Švýcarsko. Otázkou by možná nemělo být, kdo platí zdravotní péči, ale proč každý rok utrácíme více než 3 biliony dolarů za něco, co nepřináší skvělé výsledky. Odpověď na tuto otázku vyžaduje definovat, co přesně znamená být zdravý v 21. století.Prozkoumání – ať už v organizacích, komunitách nebo ve státní správě – začíná základními otázkami. Otázky ukotvují naše jednání ve smyslu našeho účelu a stávají se základními kameny strategií s vysokým dopadem. Skvělé otázky nás mohou dovést k odolnému a exponenciálnímu vytváření hodnot. Na druhou stranu činnosti bez otázek mohou vést pouze k transakčnějším činnostem. Zoufale potřebujeme znovu investovat do kultury vedení založeného na dotazování, a to jak v našich podnicích, tak v občanské společnosti.Jsme přesvědčeni, že veškerá tvorba hodnot má svůj původ v kvalitě základní otázky.V průběhu let jsme si přizpůsobili proces kladení otázek inspirovaný citátem často připisovaným Albertu Einsteinovi. Když se ho ptali, jak by přistupoval k řešení problému, kdyby na to měl jen jednu hodinu, odpověděl:Kdybychom měli na vyřešení problému 60 minut a závisel by na tom můj život, strávil bych 55 minut určováním správné otázky. Jakmile bychom měli správnou otázku, mohli bychom na ni snadno odpovědět během zbývajících pěti minut.Musíme začít investovat více času do pochopení problému. A pokud dokážeme k problémům přistupovat jako k otázkám, můžeme lépe pochopit, co řešíme, a sladit potřebné kroky, abychom se k tomu dostali. Podle Einsteina byste více než 90 % řešení problému strávili rámováním problému: detektivní prací, která vede k lepším otázkám a následně umožňuje získat nejcennější poznatky.To je model, který musí dnešní vedoucí pracovníci napodobit, aby mohli odvážně a inovativně čelit současným výzvám.Chcete využít této příležitosti?CHARAKTERISTIKY ZÁSADNÍCH OTÁZEKZdroj: UnsplashCo však tvoří dobrou zásadní otázku? Zásadní otázky ztělesňují několik charakteristik, které jsou následující:Vyzývají nás, abychom se znovu zabývali myšlenkami, které jsme považovali za samozřejmé. Vyzývají nás, abychom přehodnotili to, co známe, abychom se na známé věci podívali novýma očima a uviděli něco nového.Odstraňují pozlátko a snaží se přiblížit k základním motivacím. Vyzývají nás, abychom pochopili, proč se věci dějí, a ne co se stalo.Připustit širší škálu proměnných, které k tomu přispívají. Vyzývají nás, abychom zvážili neočekávané souvislosti s cílem odhalit transformativní vhledy.Zaměřují se na delší časové horizonty a hledí dále do budoucnosti. Vyzývají nás, abychom překročili rámec přítomnosti a umožnili zahrnout úvahy o minulosti a budoucnosti.Posvítí si na naše předsudky a zprůhlední je. Vyzývají nás, abychom se postavili omezením našeho myšlení.Odolávají osobnímu přístupu, ale přijímají empatii. Vyzývají nás, abychom viděli lidskost situace, ale ptali se po souvislostech.Obsahují absurditu a oslavují převrácení očekávání. Vyzývají nás, abychom prostřednictvím humoru přehodnotili své předpoklady.Jsou intimní. Vyzývají nás, abychom uzavírali důvěryhodné společenské smlouvy s kolegy, spolupracovníky a partnery.Prolamují oborové, odvětvové a resortní bariéry. Vyzývají nás k holistickému pohledu napříč izolovanými, přísně řízenými odděleními, skrze něž jsme organizovali své životy a organizace.Posilují kritické myšlení. Zpochybňují dědictví mocných myšlenek v kolektivní moudrosti a vytvářejí nové poznatky.Ve světě s množstvím nekonečných problémů vyvolávají pocit naléhavosti přijmout drastická opatření. Pokud si však neuděláme čas na to, abychom si položili zásadní otázky, riskujeme, že uděláme špatný krok, který nám může zabránit v pokroku, jenž je nezbytný pro zlepšení naší současné společnosti.
Během technologického boomu, který definoval druhou dekádu tohoto století, byla uniformou Silicon Valley obyčejná mikina s kapucí. Tento symbol ležérnosti...
