Vzestup čínského draka. Čínské kroky v Latinské Americe

Washington možná nesnáší to slovo, ale nelze popřít, že v Latinské Americe uplatňuje svou hegemonii, a to téměř neomezeně, co si kdo pamatuje. Nyní čelí stejnému vyzyvateli jako v západním Pacifiku, Číně. Ačkoli Peking nedosáhl všeobecného úspěchu, seznam jeho vpádů do Latinské Ameriky je dlouhý a zarážející. Washington zatím nedokázal příliš reagovat. Čína zahájila svůj tlak před více než 20 lety, krátce po svém vstupu do Světové obchodní organizace (WTO) v roce 2001. Od té doby se čínský obchod s Latinskou Amerikou zvyšoval v průměru o 31 % ročně, což odpovídá přibližně 450 miliardám dolarů ročně. Čína je nyní největším obchodním partnerem Jižní Ameriky a v obchodu s celou Latinskou Amerikou je na druhém místě za Spojenými státy. Peking podepsal dohody o volném obchodu se třemi zeměmi, Chile, Kostarikou a Peru, a loni v únoru zahájil jednání s Ekvádorem. Výrazně se rozšířilo také jeho investiční portfolio. Čínské podniky přímo investovaly do projektů, převážně v Jižní Americe, částku odpovídající přibližně 17 miliardám dolarů. Čínská exportní a importní banka se s úvěry ve výši 137 miliard dolarů poskytnutými latinskoamerickým vládám vyšvihla mezi přední věřitele v regionu. Díky své přítomnosti se Peking stal členem Meziamerické rozvojové banky a Karibské rozvojové banky s hlasovacím právem. Dvacet latinskoamerických zemí se připojilo k BRI. Kromě přímých půjček vládám se většina čínských investic soustředila na rozvoj energetiky, rafinaci ropy a výrobu energie. V současné době realizuje společnost Power China 50 projektů v 15 latinskoamerických zemích. Jak je patrné z BRI všude, kde se objeví, čínské investice v Latinské Americe budují přehrady, přístavy a železnice. Čínské investiční prostředky proudí také do solárních a větrných projektů, zejména do největšího latinskoamerického solárního projektu v Jujuy v Argentině. Šest latinskoamerických zemí - Argentina, Brazílie, Chile, Ekvádor, Peru a Uruguay - se připojilo k Asijské bance pro investice do infrastruktury. Zdá se, že hlavní zájem Číny, alespoň pokud jde o ekonomiku, je o suroviny. Většinu toho, co z regionu dováží, tvoří sója, měď, ropa, další oleje a uran. Nápadně se rozšířil nákup lithia pro baterie, a to z Mexika a zemí tzv. lithiového trojúhelníku. Argentina, Bolívie a Chile obsahují více než polovinu známých světových zásob lithia. Suroviny a ekonomika však nejsou to jediné, co Peking zajímá. Čína našla v regionu připravený trh pro čínské vojenské vybavení a výcvik. Vojáci a základny zatím nejsou k vidění, ale v letech 2009 až 2019, což je poslední rok, za který jsou k dispozici údaje, Čína prodala Venezuele, Bolívii a Ekvádoru vojenské vybavení v hodnotě odpovídající 165 milionům dolarů, včetně letadel, radarů protivzdušné obrany a ručních zbraní. Čína rovněž prodala vybavení policejním silám v celém regionu. Pokud nejsou přítomny vojenské jednotky, několik návštěv přístavů upozornilo na rostoucí vojenský význam Číny. Stejně jako v Africe, na Blízkém východě a jinde v Asii využívá Peking své hospodářské a finanční zdatnosti ke zvýšení svého diplomatického významu a vlivu. Prezident Si Ťin-pching navštívil Latinskou Ameriku od svého nástupu do funkce v roce 2013 jedenáctkrát a podepsal strategická partnerství - nejvyšší stupeň utajení, který Peking nabízí diplomatickým spojencům - se sedmi zeměmi: Argentinou, Brazílií, Chile, Ekvádorem, Mexikem, Peru a Venezuelou. Peking chce také izolovat Tchaj-wan a odmítá obchod a investice jakékoli zemi, která by ostrov uznávala jinak než jako součást Číny. A tento tlak funguje. Zatímco před 20 lety uznávala svrchovanost Tchaj-wanu celá Latinská Amerika, dnes ji stále uznává pouze osm zemí regionu. Nedávno Čína využila příslibu půjček a investic do infrastruktury k tomu, aby Dominikánskou republiku a Nikaraguu v otázce suverenity Tchaj-wanu přiměla k obratu. Peking bude potřebovat mnohem více, aby podkopal hegemonní postavení, které mají v regionu Spojené státy. Tento proces však již zjevně začal, a to zatím jen s malou odezvou ze strany Washingtonu. Trump projevil o region jen malý zájem, dokonce jakýsi druh nepřátelství, což je zvláštní vzhledem k jeho jasným obavám z rostoucí čínské síly na úkor Ameriky. Joe Biden, který měl hlavní slovo v Latinské Americe, když byl viceprezidentem Baracka Obamy, čínskou výzvu uznal, ale jinak toho proti snahám Pekingu mnoho neudělal. Bílý dům se v rámci americké zahraniční politiky o latinskoamerickém obchodu, rozvoji a investicích zmiňuje jen zřídka.