Možná nevíte, jaký je rozdíl mezi „zvyky“ a „rutinou“ – a to je klíč k úspěchu v roce 2023

Eyal spolupracuje se společnostmi na vytváření produktů, které vytvářejí návyky – ať už jde o pomoc pacientům při užívání léků podle plánu nebo o to, aby lidé pravidelně používali produkt pro učení se nového jazyka. Je také autorem knihy „Indistractable: How to Control Your Attention and Choose Your Life“, která se zaměřuje na to, jak se zbavit návyků spojených s roztěkaností.

Podle Eyala je schopnost ovládat svou pozornost „nejdůležitější dovedností tohoto století“, ale není to něco, co se formálně učíme – což je také důvod, proč je tak důležité ji lépe pochopit.

Prvním krokem k tomu, abychom byli při plnění svých cílů, včetně novoročních předsevzetí, méně roztěkaní? Musíme pochopit, co se může a nemůže stát zvykem.

Rozdíl mezi zvykem a rutinou
Problém je podle Eyala jednoduchý: Chtěli bychom ze všeho udělat zvyk, aniž bychom pochopili základní rozdíl mezi zvykem a rutinou.

„Definice zvyku je impuls k určitému chování s malým nebo žádným vědomým přemýšlením,“ říká Eyal. „Většina věcí, které lidé chtějí proměnit ve zvyk, se nikdy zvykem nestane.“

Zatímco rutina je „řada chování, která se často opakuje“, dodává. „Nakonec se některé rutiny mohou stát návyky, ale ne každá rutina se může stát návykem.“

Přibližně 45 % našeho každodenního chování jsou návyky, například to, kde každý den jíme jídlo nebo jak se chystáme do postele. Logicky tedy platí, že kdybychom přišli na způsob, jak „hacknout“ naše novoroční předsevzetí a proměnit je ve zvyky, byli bychom na nejlepší cestě je splnit, aniž bychom o tom přemýšleli.

Ale zvyky jsou právě takové – instinktivní, prováděné bez přemýšlení a z velké části podvědomé. Splnění nového cíle bude vždy vyžadovat určitou míru úsilí, i když jde o něco, co děláte pravidelně, jako je chození do posilovny nebo psaní. „Pokud je nějaké chování náročné na úsilí, nemůže být ze své definice návykem,“ říká Eyal. „Musíme lidem přestat říkat, že všechno se může stát návykem. Nemůže.“

Po celou dobu je v kultuře kladen velký důraz na snadnost a důležitost budování návyků, nikoli rutin, poznamenává Eyal, a problém není jen otázkou sémantiky (Sémantika obecně je disciplína zabývající se významem slov a znaků. Netýká se tedy jen programování, sémantika se výrazně uplatňuje i v lingvistice či logice.)

„Stává se, že lidé říkají: ‚Aha, četl jsem tuhle knihu… která mi řekla, že můžu všechno proměnit ve zvyk. A pak, po měsíci nebo dvou, se ohlédnou a řeknou si: ‚Počkejte chvíli. Tohle není snadné. Není to na autopilota … ale ta kniha mi řekla, že je to něco, co můžu převést na autopilota.““

Odtud se problém nabaluje jako sněhová koule: Eyal říká, že lidé si pak myslí, že „musí být něco špatně – ne v metodice, ale ve mně… a tak to vzdají úplně. A my je teď necháváme v horší situaci, než když jsme začínali.“

Očekávejte, že změny budou těžké
Namísto snahy o získání návyků by se podle něj lidé měli více zaměřit na budování rutin, protože rutiny ze své podstaty uznávají obtížnost změny vzorců.

„Pokud lidem řekneme: ‚Podívejte, některé způsoby chování budou těžké – vždy, pokud je děláte správně,'“ říká Eyal, je to lepší než „učit lidi, že věci mohou být nějak snadné“, což je podprahový důraz na návyky.

Eyal dodává, že mnoho lidí předpokládá, že když se cítí špatně při novém chování, které se snaží rozvíjet, je to ze své podstaty špatně. „Pokud se cítíte špatně, zlepšujete se,“ říká. „Očekávejte, že to bude těžké.“

„Mnoho z těchto chování vyžaduje, abychom vynaložili úsilí,“ pokračuje. Neměli bychom si myslet, že existuje „kouzelný vzorec“, který dokáže v pouhých třech krocích proměnit cokoli v automatický návyk, který je druhou přirozeností, říká Eyal. „Spíše jsou zde nástroje, které vám pomohou vypořádat se s nevyhnutelným nepohodlím, které se dostaví, když se v něčem zlepšíte.“