Proč plán na pomoc nízkopříjmovým zemím při nápravě jejich dluhů nefunguje?

Více než polovině zemí světa s nízkými příjmy hrozí vysoké riziko zadlužení nebo se v něm již ocitly a několik z nich již nesplácí své závazky. Ale přestože se 20 největších světových ekonomik v roce 2020 dohodlo na plánu nazvaném Společný rámec, který má usnadnit proces restrukturalizace půjček, které si vlády již nemohou dovolit obsluhovat nebo splácet, ani jedna země podle něj dosud nedostala úlevu. Kritici tvrdí, že jednání trvají příliš dlouho. Zpoždění částečně pramení z neshod mezi bohatými zeměmi, které tradičně řídily restrukturalizaci státního dluhu, a Čínou, která je nyní hlavním mezinárodním věřitelem. Chce, aby část ztrát převzali mnohostranní věřitelé, jako je Světová banka, což je přístup, kterému se tyto instituce brání spolu s mnoha rozvinutými zeměmi, především s USA. Jak velký je dluhový problém? Zadlužené vlády od Latinské Ameriky po Afriku utratily peníze, které neměly, aby podpořily vratké zdravotnické systémy během pandemie koronaviru a zajistily záchrannou síť pro občany. Poté centrální banky v čele s americkým Federálním rezervním systémem začaly zvyšovat úrokové sazby, aby potlačily inflační tlaky, které byly umocněny nárůstem cen obilí a pohonných hmot v důsledku ruské invaze na Ukrajinu. To zvýšilo hodnotu dolaru, což přispělo k problémům těch, kteří si půjčovali na mezinárodní úrovni. Podle posledních údajů Světové banky 75 nejchudších zemí dlužilo svým věřitelům na konci roku 2021 přibližně 326 miliard dolarů. Do začátku roku 2023 nesplácely své závazky Zambie a Srí Lanka a na pokraji platební neschopnosti byla Ghana. K těm, kteří se ocitli v dluhové tísni, patřily Libanon a Argentina. Co je to společný rámec? Zdroj: Shutterstock Byl vypracován skupinou 20 zemí a šest desetiletí starým Pařížským klubem, který zastupuje věřitele převážně z rozvinutých zemí, a je to mechanismus, který má pomoci koordinovat restrukturalizaci dluhů vůči různým poskytovatelům finančních prostředků. Poprvé se v něm spojili členové Pařížského klubu s Čínou, Saúdskou Arábií a dalšími věřiteli. MMF a Světová banka, které tuto iniciativu označily za průlom ve snaze postavit finančně vyčerpané země zpět na zdravý základ, přislíbily pomoc při poskytování analýz a nového financování. Rámec předpokládá, že soukromí věřitelé, jako jsou banky, přijmou společné nebo srovnatelné podmínky restrukturalizace jako vládní věřitelé. Zatím není jasné, jak se je podaří přesvědčit, aby se přidali. Pouze jeden soukromý věřitel se účastnil samostatného programu skupiny G-20 známého jako Iniciativa pro pozastavení dluhové služby, který umožnil 48 zemím zastavit platby během pandemie předtím, než na konci roku 2021 vypršel. Jak tento proces funguje? Vlády musí nejprve s MMF vyjednat plán, jak vrátit své zadlužení na udržitelnou úroveň, čehož by kromě zajištění odpuštění dluhu dosáhly především omezením výdajů a zvýšením výběru příjmů. Jakmile je tento proces dokončen, musí zasednout s oficiálním výborem složeným ze zástupců věřitelských zemí a uzavřít dohodu, která by mohla zahrnovat odpis dluhu, prodloužení splatnosti půjček nebo snížení nákladů na jejich obsluhu, případně kombinaci všech tří možností. Poté musí požádat o srovnatelné úlevy své soukromé věřitele. Společný rámec přistupuje k restrukturalizaci dluhu případ od případu. Které země se ji pokusily použít? Zdroj: Getty Images Na úlevu má nárok více než 70 zemí, ale do února 2023 o ni požádaly pouze čtyři: Čad, Zambie, Etiopie a Ghana. Pouze Čad proces dokončil, ale jeho jednání byla tak zdlouhavá, že v době jejich ukončení na konci roku 2022 již úlevu nepotřeboval, protože prudký nárůst cen energií podpořil jeho ekonomiku založenou na ropě. Zambie a Etiopie zůstaly v jednáních, zatímco Ghana byla stále v počátečních fázích snahy o úlevu, o kterou neochotně požádala poté, co byla vyloučena z mezinárodních dluhových trhů. V čem je problém? Kromě složitosti několikastupňového procesu existují mezi Čínou a západními zeměmi, jako jsou USA a Francie, rozdíly v názorech na to, jak by se restrukturalizace měla provádět, co by měla obnášet a kdo by měl nést břemeno. Kromě toho, že Čína chce, aby Světová banka nesla ztráty ze svých půjček, požaduje, aby do dohody byly zahrnuty i dluhy v místní měně, které mají v Zambii cizinci. MMF varoval, že by to mohlo vyvolat finanční nestabilitu, zatímco USA tvrdí, že přepracování zambijského dluhu v místní měně není proveditelné a že by pro Zambii znamenalo další neúnosnou zátěž. Čína rovněž zpochybnila některé předpoklady, které MMF použil v analýze udržitelnosti dluhu. Toto napětí ještě více zkomplikovalo rozplétání gordického uzlu dluhů vůči soukromým věřitelům a novým věřitelům, jako jsou čínské státní banky. Proč je Čína tak klíčovým hráčem? Zdroj: Getty Images Čína se stala největším dvoustranným věřitelem rozvojových a rozvíjejících se zemí na světě poté, co v roce 2013 oznámila svou iniciativu na výstavbu infrastruktury Pásmo a stezka. Není jasné, kolik přesně peněz jí náleží, protože podrobnosti o jejích půjčkách nejsou veřejné. Z výzkumu Centra pro globální rozvojovou politiku Bostonské univerzity vyplývá, že Čínská rozvojová banka a Čínská exportní a importní banka, dva největší mezinárodní věřitelé v oblasti rozvoje, poskytly v letech 2008 až 2021 finanční prostředky ve výši téměř 500 miliard dolarů 100 zemím. To se rovná 83 % státních půjček, které ve stejném období poskytla Světová banka. Na deset dlužníků - Angolu, Argentinu, Bangladéš, Brazílii, Ekvádor, Írán, Kazachstán, Pákistán, Rusko a Venezuelu - připadá téměř 60 % úvěrových závazků. Téměř dvě třetiny finančních prostředků čínských bank byly zaměřeny na těžbu nerostných surovin, ropovody, dopravní a energetické projekty, zatímco Světová banka obvykle podporovala poskytování zdravotnických, vzdělávacích a dalších služeb. Lze to napravit? Výkonná ředitelka MMF Kristalina Georgievová chce, aby byly do rámce začleněny stanovené lhůty pro restrukturalizaci dluhu, aby se proces neprotahoval, a aby byly jasně definovány typy dluhů, na které by se program vztahoval. Světová banka navrhla, aby se státům, které požádají o úlevu v rámci tohoto rámce, okamžitě pozastavily platby dluhu. Někteří držitelé dluhopisů a další soukromí věřitelé uvedli, že by měli být do restrukturalizace zapojeni mnohem dříve než v závěrečných fázích procesu. Objevily se také výzvy, aby o úlevu v rámci programu mohly žádat i země se středními příjmy, jako je Srí Lanka, a ne aby se tato možnost omezovala pouze na chudé státy.