Rychle rostoucí turecký obranný průmysl posiluje svůj globální vliv

Na obrazovce se objevily záběry raketometů a ruských tanků v hledáčku dronu, zatímco muži s hlubokými hlasy zpívali slova v ukrajinštině: “Bayraktar!” (Okupanti k nám na Ukrajinu přijeli se zbrusu novými uniformami a vojenskými vozidly, ale jejich inventář se roztavil v ocel…)

Poslední slovo padne, když je vidět výbuch, který zničí ruský cíl.

Video se rychle stalo virálním, píseň vznikla jako pocta výkonnému dronu Bayraktar TB-2 turecké výroby, který pomohl ukrajinským silám zničit počáteční ruskou ofenzivu. Tento dnes již proslulý dron vyrábí obranná společnost Baykar Makina se sídlem v Istanbulu – jejíž technologický ředitel je shodou okolností zetěm tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana.

Drony nejsou jedinou věcí, která zvyšuje status Turecka jako rostoucího hráče v globálním obranném průmyslu. Už jen počet mezinárodních obchodů, které obranné firmy této země uzavřely v posledních několika letech, ukazuje na rychle rostoucí poptávku, velké investice do výzkumu a vývoje a rostoucí zdroj vlivu na zahraniční vztahy Turecka.

Rekordní obranný vývoz

V roce 2022 dosáhl turecký vývoz zbraní rekordní výše 4,4 miliardy dolarů, což je částka vyšší než roční rozpočty některých evropských zemí na obranu. Poté, co turecká vláda překonala svůj exportní cíl pro letošní rok, hodlá v roce 2023 tuto částku zvýšit na 6 miliard dolarů. Podle tureckého předsednictví obranného průmyslu činil obrat celého obranného průmyslu země v loňském roce 10 miliard dolarů.

Příjmy ze zahraničního vývozu obranného materiálu vzrostly v letech 2020 až 2021 o 42 %, přičemž zahraniční zakázky tvoří až 90 % příjmů některých tureckých společností – například Baykaru, uvedla v prosinci Atlantic Council. V Turecku působí přibližně 2 000 společností v tomto odvětví.

Tato transformace má kořeny na počátku roku 2000, kdy Ankara nastínila strategii vybudování moderního a soběstačného obranného sektoru a podpory domácích investic. Erdoganův dvacetiletý projekt, v jehož rámci pokračují silné státní investice do místních firem, se vyplácí, protože prodej zbraní posiluje turecký vliv v zahraničí.

A přestože je turecká vojenská výroba ve srovnání s velkými hráči, jako jsou USA, Rusko a Čína, stále malá, Turecko si získalo velkou pozornost díky svým zbraním, jako je dron Bayraktar, který byl kromě Ukrajiny použit v Libyi, Sýrii a v ázerbájdžánsko-arménském konfliktu.

Udržování zahraničních vztahů

Prodej zbraní a technologií, zejména bezpilotních letounů, “pomohl [Turecku] zlepšit vztahy” na mezinárodní úrovni, napsala Atlantická rada, zejména se “státy, jako je Kazachstán, Kyrgyzstán, Turkmenistán a Ázerbájdžán, a dokonce navázat nové vztahy s různými dalšími zeměmi, jako je Polsko, Saúdská Arábie a Tunisko”.

Prodej posiluje vliv Turecka ve státech Perského zálivu a v Evropě. Na veletrhu IDEX, největším zbrojním veletrhu na Blízkém východě, který se konal v únoru v Abú Zabí, nebylo možné tureckou přítomnost přehlédnout. V obrovských pavilonech s tureckou značkou bylo vystaveno vše od obrněných nákladních vozidel a bezpilotních letounů až po útočné pušky, taktické vybavení a laserem naváděné střely.

“Existuje významná mezinárodní poptávka z Blízkého východu, Asie i Evropy. Také v souvislosti s válkou na Ukrajině se Turecko snaží udělat maximum pro podporu vybavením, včetně bezpilotních letounů a pozemních platforem,” řekl CNBC na veletrhu IDEX Alper Öziblen, předseda turecké obranné společnosti Pavo Group.

“To nám ukazuje, že turecké výrobky jsou dostatečně vyspělé, aby se mohly používat na bojištích,” řekl. “Naši klienti, naši partneři jsou velmi spokojeni.”

Öziblen a další turečtí manažeři, s nimiž CNBC hovořila, potvrdili, že mají probíhající nebo plánovaná partnerství a dohody se Spojenými arabskými emiráty, Katarem a dalšími státy Perského zálivu bohatými na ropu. Mnohé z těchto zemí investují velké prostředky do rozvoje vlastního obranného sektoru – a některé z nich, jako například SAE, Saúdská Arábie a Katar, poskytly Turecku významnou finanční podporu nebo přislíbily miliardy dolarů na obchod a investice.

Öziblen zdůraznil odborné znalosti své a dalších tureckých společností v oblastech, jako je např. krypto, která je nezbytná pro bezpečnou komunikaci na bojišti, a také elektronické subsystémy pro bezpilotní letouny a pozemní platformy.

“Informační technologie jsou významnou součástí obranné oblasti a my se v této oblasti prosazujeme,” řekl. A investice se projevují v číslech: výzkum a vývoj v tureckém obranném sektoru “nedávno vzrostl o 30 procent”, píše se ve zprávě Atlantic Council.

Zásobování NATO, Ukrajiny a dalších zemí

Zatímco se spojenci NATO předhánějí v dodávkách zbraní Ukrajině pro boj s Ruskem, mnohým z nich – zejména v Evropě – se výrazně snižují vlastní zásoby zbraní. Turečtí výrobci obranné techniky tvrdí, že mají na příštích několik let rezervované zakázky, které mají pomoci doplnit zásoby NATO.

Tyto firmy mají také vysokou poptávku ze strany samotné turecké armády, která je po Spojených státech druhou největší armádou v NATO.

“Ukrajinsko-ruská válka vyvolala obrovskou poptávku, zásoby si dělají i země, které se války neúčastní. Již nyní zdvojnásobujeme naši výrobní kapacitu jen proto, abychom uspokojili poptávku [ze zemí NATO],” řekl televizi CNBC Emin Öner, předseda představenstva turecké obranné společnosti Assan Group.

“Všichni výrobci mají rezervováno nejméně na dalších pět let,” řekl Öner. Dodal, že jeho společnost je plně vytížena zakázkami na několik příštích let a směny běží nepřetržitě – a to i přesto, že Assan v současné době nevyrábí výrobky pro Ukrajinu. Podle jeho slov by tak činila, pokud by o to turecká vláda požádala.

Ne všechny turecké obranné firmy dodávají zbraně na Ukrajinu. Některé z nich, jako například Baykar, se k tomu veřejně nevyjadřují. Turecká vláda hraje pečlivou hru na vyvažování mezi Ukrajinou a Ruskem, aby působila jako prostředník mezi oběma stranami, a udržuje vztahy s Moskvou, čímž nabízí nový domov mnoha Rusům, kteří utíkají před sankcemi.

Pro Öziblena z Pavo Group je však dodávka obranného vybavení na Ukrajinu pro jeho společnost chloubou.

“Pokud (Ukrajina) potřebuje nějaké know-how, znalosti pro konkrétní systémy, předáváme jim je zdarma,” řekl.

“Je to určitý druh odpovědnosti,” dodal Öziblen. “Ve skutečnosti je to pro nás víc než obchod. Na Ukrajině záleží víc než na obchodu.”