Velká část této touhy je spojena s konzumním způsobem života a mnoho dnešních značek se snaží prodávat štěstí. Toto zaměření podporuje také hnutí pozitivního myšlení, kdy teorie hojnosti a další svépomocné žánry označují štěstí za cíl, říká Monica C. Parkerová, autorka knihy: The Power of Wonder: The Extraordinary Emotion That Will Change the Way You Live, Learn, and Lead.
„V Americe je honba za štěstím do značné míry zakotvena v celé tvorbě národa,“ říká. „Stalo se to jakousi posedlostí.“
Problém spočívá v tom, že neumíme dobře odhadnout, co nám dělá radost, což se nazývá „afektivní předvídání“, říká Parkerová. „Jako lidé si ‚špatně přejeme‘ spoustu věcí, o kterých jsme byli podmíněně přesvědčeni, že nás udělají šťastnějšími, než ve skutečnosti jsme,“ říká. „Všichni máme určitou základní úroveň štěstí. Jedním z problémů je, že když získáme něco, co nás činí šťastnými, často je to jen na velmi krátkou dobu. Pak se většinou vrátíme zpět na svou výchozí úroveň.“
Soustředění se pouze na štěstí vás může učinit nešťastnými. Parkerová říká, že negativní a smíšené emoce mají svůj účel. „Rozšiřují náš emoční slovník, což nám pomáhá vyvolat větší škálu dovedností, jak se s nimi vyrovnat,“ říká. „Ve skutečnosti lidé s vyšší emoční granularitou – neboli emodiverzitou – používají více pozitivních mechanismů zvládání a rychleji se zotavují ze stresu.“
Místo neustálé honby za štěstím Parkerová doporučuje honbu za zázrakem, která je dosažitelnější. „Úžas je něco jako měňavka,“ říká. „Existuje sloveso wonder, což je úžas, který si spojujeme se zvědavostí. Pak je tu wonder než podstatné jméno, což by mohlo být něco, co by mohlo vzbuzovat úctu.“
Parkerová říká, že jejím cílem je tyto dva koncepty propojit. „Údiv definuji jako emocionální zážitek, který začíná otevřeností a pak vede ke zvědavosti a pohlcení,“ říká. „Funguje to jako cyklus, protože čím více zažíváte každou z těchto složek, tím větší je pravděpodobnost, že je v budoucnu zažijete znovu, protože to vytváří nové nervové dráhy a nové myšlení.“
JAK SE HONIT ZA ZÁZRAKEM

Někteří lidé mají smysl pro úžas přirozený, ale je to stav a vlastnost, kterou lze kultivovat. Honba za zázrakem spočívá ve změně vašeho myšlení, abyste ve svém dni viděli i malé prvky zázraku. Parkerová je zastáncem myšlení, kterému se říká „malé já“.
„Když jsme v přítomnosti něčeho, co nám dává pocit, že jsme jen malou součástí většího systému, naše ego se cítí menší a naše problémy menší,“ říká. „Na oplátku nás to povzbuzuje k tomu, abychom se jiným způsobem zapojili do vztahů s lidmi ve světě kolem nás.“
Pocit malosti podporuje prosociální emoce, což je emoce pomoci, říká Parkerová. „Představa, že vaše potřeby jsou menší, vás činí pokornějšími, empatičtějšími a velkorysejšími,“ říká. „Vytváří to v našem mozku plastický stav, a to, co je v něm implantováno, je něco pozitivního, co říká, že jsme jen malou součástí většího systému.“
PĚSTOVAT POMALÉ MYŠLENKY
Chcete-li se honit za zázrakem, najděte způsoby, které vyvolávají pocit, že jste malí. Zatímco tyto okamžiky přicházejí přirozeně, jako například první pohled na Grand Canyon, čekání na ně vyžaduje čas a může být vzácné. Místo toho Parkerová navrhuje zpomalit a pozorovat každodenní prvky ve vašem životě, které mohou poskytnout pocit úžasu. To se snáze řekne, než udělá.
„Když spěcháte, je to docela těžké,“ říká Parkerová. „Žijeme ve světě, který je velmi zaneprázdněný, a máme tendenci cítit, že musíme být stále na příjmu.“
Když spěcháte, spoléháte se na svou již existující heuristiku, která spočívá v co nejefektivnějším přesunu z bodu A do bodu B. „Nechci, aby mi v cestě stálo něco, co by tomu bránilo,“ říká Parkerová. „Opravdu si neděláme čas na zázraky. Ale když se opravdu podíváme na to, co v naší sféře existuje, je těžké nevidět zázrak, který tam je.“
Záměrné zpomalení myšlenek vás zpomalí a pomůže vám vidět zázrak, který ve vaší sféře existuje. Mezi pomalé myšlenky patří například meditace, psaní deníku, modlitba a cvičení vděčnosti. Jakékoli aktivity, které pomáhají vytvořit kontrolu pozornosti a zpomalit neustále žvatlající přežvykování mysli, říká Parkerová.
NAJÍT NOVINKU

Dalším způsobem, jak vytvořit zázračné myšlení, je novinka. „Mozek si všímá novinek,“ říká Parkerová. „Když jsme vystaveni něčemu novému, zkoumáme detaily podrobněji. Čím více tedy můžeme do naší mysli vnést novosti, tím více si budeme všímat zázraku, který v ní existuje.“
Je užitečné, když má tato novinka intelektuální složku. Například procházka v novém prostředí vám může pomoci vidět zázrak. Parkerová doporučuje jít na „procházku za zázrakem“. Ve výzkumu provedeném na Kalifornské univerzitě v San Francisku bylo jedné skupině lidí řečeno, aby šli na pravidelnou procházku. Druhá skupina byla rovněž vyslána na procházku s jednovětým návodem: „Hledejte věci, které ve vás vyvolávají pocit úžasu.“ Skupina se vydala na procházku, která měla za úkol vyvolat pocit úžasu. Skupina, která chodila na pravidelnou procházku, se vrátila a měla mírný prospěch. Byly však krátkodobé, protože na procházce přežvykovali jiné věci a nesoustředili se na přítomnost úžasu. Skupina, která chodila na procházky plné zázraků, se vrátila a měla přínosy v podobě nižší hladiny stresových hormonů po celý následující týden.
„Zázračná chůze nabudí váš mozek,“ vysvětluje Parkerová. „Když mozku řeknete ‚chci něco najít‘, vynaloží více kognitivní energie na to, aby to našel.“
Honba za zázrakem vytváří větší emocionální slovník. „Máme tendenci používat jednoduchý soubor emocí,“ říká Parkerová. „Existuje také mnoho důkazů, které ukazují, že prostě větší emoční slovník nebo větší emoční portfolio nám pomáhá s odolností.“
Být šťastný je sice úctyhodný cíl, ale zázrak vám může poskytnout pocit rovnováhy, který vám pomůže ocenit okamžiky radosti, které vstoupí do vašeho života. Místo snahy o štěstí zvažte, zda se vaším hlavním cílem nestane úžas.
Chcete využít této příležitosti?
Zanechte svůj telefon a email a budete kontaktováni licencovanými odborníky
 
 
 
	    	



























