Belgie je spoutána politickým systémem, který trpí nefunkčností, a utrácí nad své možnosti, což ji staví na cestu stále se zvyšujícího zadlužení. S počtem obyvatel srovnatelným s Ohiem a o něco menším hrubým domácím produktem se nedostatek zdrženlivosti, který zastiňuje veřejné finance země, stále více podobá největší světové ekonomice, ale bez beztrestnosti, která je spojena s tiskem dolarů. Stejně jako v případě USA se zdá, že investory její výpůjční horečka neznepokojuje. Belgie, která se chystá na červnové volby, je však na cestě k nejhoršímu deficitu v západní Evropě na několik let dopředu, což je výjimečný stav, který se může stát zkouškou odhodlání bloku obnovit fiskální disciplínu. "Je jisté, že současný stav nemůže pokračovat," řekl Peter Vanden Houte, ekonom ING v Bruselu. "Může trvat velmi dlouho, než se podaří sestavit novou vládu. To vše znamená, že Belgie skutečně může být zranitelná vůči nepokojům na finančních trzích." Zdánlivě nezadržitelná cesta k vyššímu zadlužení je tam výsledkem politické stagnace v rozdělené zemi vedené premiérem Alexanderem De Croo a jeho koalicí sedmi stran. Země má sice stejné problémy jako jiné bohaté ekonomiky, jako jsou vyšší náklady na půjčky, stárnutí populace, slabý růst produktivity a naléhavé závazky v oblasti obrany a klimatu, ale zároveň se jí stále obtížněji vládne - a volby 9. června na tom pravděpodobně nic nezmění. Stejně jako v USA, i v Belgii již dluh v poměru k HDP přesahuje 100 % a podle Mezinárodního měnového fondu se tento poměr v obou zemích do roku 2029 zvýší o 10 procentních bodů. Brzy tak bude mít po Řecku a Itálii třetí největší podíl dluhu v eurozóně. K tomu přispívají roční rozpočtové deficity, které podle prognóz MMF dosahují přibližně 4 až 5 %, což je jen o procentní bod méně než v USA. I když si větší země, jako je Francie a Itálie, začaly v poslední době půjčovat více, usilují alespoň o schodky blížící se 3% úrovni, kterou má Komise prosazovat. Takové země si brzy vyslouží pokárání ze strany EU, přičemž Belgie bude pravděpodobně vystavena výrazné kontrole za nedostatek rozpočtové disciplíny. Veškeré snahy o nápravu veřejných financí se rozplynuly v rámci kompromisů, které jsou vlastní křehkému politickému uspořádání. Trvalo téměř 500 dní, než se po volbách v roce 2019 podařilo sestavit současnou vládu, a přetrvávající napětí torpédovalo reformy včetně plánů v oblasti zdanění, od kterých se loni upustilo. Zatímco polarizace hnisající mezi nizozemsky mluvícím severem a francouzsky mluvícím jihem je v téměř dvanáctimilionové zemi dlouhodobým problémem, následky červnových voleb by mohly být ještě složitější. Rostoucí podpora populistické strany by mohla situaci zkomplikovat. Krajně pravicové a protiimigrační uskupení Vlaams Belang, které dlouhodobě vyzývá k odtržení severního regionu Flandry, tam má v průzkumech přes 25 %. Není pravděpodobné, že by získala roli ve federální vládě, ale její zisky by mohly ostatním vítězným stranám ponechat ještě menší prostor pro vytvoření funkční koalice. Takový scénář by mohl na delší dobu zanechat dočasnou vládu s malými pravomocemi k řešení dluhových potíží Belgie. Veřejné finance se ve volbách objevují. Nacionalistická strana Nová vlámská aliance, která má ve federálním parlamentu největší počet poslanců, chce po hlasování sestavit zmenšenou prozatímní vládu, která by se touto otázkou zabývala. "Potřebujeme hodně efektivity, tvrdá rozhodnutí, politické vedení, a to je přesně to, co této zemi chybí," řekl tento týden novinářům starosta Antverp Bart de Wever, který vede stranu známou jako N-VA. Vanden Houte z ING o tom není přesvědčen - "když se nyní podíváte na volební programy jednotlivých politických stran, nikdo ve skutečnosti nemluví o tom, jak snížit rozpočet," řekl. Ale i kdyby taková politika převládla, rozptýlená administrativní struktura představuje další překážku, na kterou nedávno upozornila centrální banka. Mezitím nepomáhá ani rostoucí tlak na rozpočet: Přestože Belgie hostí velitelství NATO, vydá v roce 2023 na obranu pouze 1,1 % HDP, což je druhá nejnižší hodnota v alianci - a zdaleka nedosahuje cílové úrovně 2 %. Společnosti zabývající se hodnocením úvěrů situaci pozorně sledují, přičemž ratingové agentury Fitch Ratings i Scope Ratings mají negativní výhled. "Vypadá to, že ve střednědobém horizontu určitě existuje riziko snížení ratingu," uvedl Dario Messi, stratég pro fixní výnosy ve společnosti Julius Baer. "To by mohlo mít za následek přiblížení se rozpětí k zemím, jako je Španělsko a Portugalsko." To, co podpořilo vysoce kvalitní úvěrový status země - ne více než tři stupně od nejvyšších stupňů, které tyto společnosti udělují - je její bohatství. Belgický HDP na obyvatele, upravený podle kupní síly, byl loni šestý nejvyšší v EU. Další rezervou je průměrná splatnost jejího dluhu přesahující deset let. Stejně jako u ostatních srovnatelných zemí eurozóny si dluhopisy této země v poslední době vychutnávaly příznivý vývoj na finančních trzích. Referenční desetiletý výnos se pohybuje kolem 3 %, což je blízko celoročního průměru, a prémie oproti německým srovnatelným dluhopisům - běžný ukazatel rizika - tak zůstává blízko dvouletého minima na úrovni 54 bazických bodů. Investory to prozatím netrápí, a tak je na EU, aby své členy přiměla k nápravě veřejných financí. Zatímco během pandemie byl její režim zadlužení a deficitu pozastaven, nyní pravidla opět platí, i když s větší volností, která byla zemím poskytnuta poté, co ratifikovaly nedávnou reformu. Podle lidí obeznámených se situací jedenáct ekonomik v loňském roce porušilo 3% hranici deficitu, ale několik hraničních případů by mohlo být prominuto kvůli polehčujícím faktorům. Belgie bude pravděpodobně mezi těmi, které Komise znovu pokárá, jakmile tento měsíc obdrží konečné údaje od Eurostatu. Vzhledem k tomu, že země pravděpodobně není schopna tuto situaci napravit, a vzhledem ke kontrastu se svými kolegy může být kandidátem na eskalaci, například na pokuty, a na zvýšení tlaku, aby jednala. To, zda belgický politický systém dokáže zvrátit trajektorii veřejných financí, bude v příštích letech klíčovou zkouškou nových pravidel EU. V opačném případě - stejně jako v případě USA - bude kontrola jejího rostoucího dluhového zatížení také jen narůstat. "Musíme se vyhnout tomu, aby někdo jiný řekl, co musíme udělat - a to je důležité," řekl minulý měsíc v rozhovoru ministr financí Vincent Van Peteghem. "Musíme tyto reformy provést."