"Protože je to Francie," vysvětloval tehdejší předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker rozhodnutí Bruselu z roku 2016 povolit tomuto velkému zakládajícímu členovi Evropské unie volnost v rozpočtových pravidlech bloku. Tato trpělivost pokračovala i v době, kdy EU procházela krizí státního dluhu, která téměř potopila euro a přinutila menší, více zadlužené země, jako je Řecko a Portugalsko, přijmout rozsáhlá úsporná opatření. Jakákoli shovívavost k francouzské výjimečnosti však může skončit, pokud z předčasných voleb ve Francii vzejde euroskeptická, krajně pravicová vláda v Paříži, která by mohla napnout vazby s ostatními evropskými hlavními městy a otestovat samotné základy projektu eura. Národní shromáždění (RN) Marine Le Penové trvá na tom, že by francouzský rozpočet nevyhodilo do povětří. Přetrvávají však otázky, jak by financovala nákladné výdajové plány v rámci nově stanovených rozpočtových pravidel eurozóny a zda by mohla zasáhnout Evropská centrální banka, aby pomohla, pokud se finanční trhy obrátí proti Francii. "Pokud země může jen tak ignorovat pravidla a centrální banka jí pomůže, získáte mnoho pochybností o budoucí hodnotě eura a budoucí soudržnosti eura," řekl Holger Schmieding, ekonom společnosti Berenberg. Tyto obavy nejsou na oficiálním programu čtvrtečního summitu EU. Ale vzhledem k tomu, že RN vede v průzkumech veřejného mínění ve dvoukolovém hlasování, které začíná 30. června, budou jistě zaměstnávat mysl ostatních lídrů prezidenta Emmanuela Macrona. Vysoce postavené německé vládní zdroje uvedly, že je Macronovo překvapivé rozhodnutí vypsat volby, které by mohly nastolit vládu vedenou RN, znepokojilo. Jeden z nich to přirovnal k nešťastnému hazardu bývalého britského premiéra Davida Camerona s referendem o brexitu "in-out". V Itálii, která má ještě větší hromadu dluhů než Francie, je nádech schadenfreude nad francouzským neštěstím kompenzován obavami, že by se francouzská krize mohla rozšířit přes Alpy, uvedl Francesco Galietti z římské poradenské společnosti Policy Sonar, která se zabývá politickými riziky. Otmar Issing, první hlavní ekonom ECB a jeden z architektů eura, přirovnal zadlužení Itálie a Francie k "Damoklovu meči visícímu nad měnovou unií", který je odsouzen k pádu, pokud se problém nevyřeší. "Můžete tahat za vlasy, za které je připevněn, ale nemůže to vydržet věčně," řekl v jednom rozhovoru. Dokonce ani Řecko Francii nijak nešetří, guvernér centrální banky Yannis Stournaras zdůraznil, že všechny členské státy musí respektovat pravidla EU. Shovivavost pomalu mizí Průzkumy veřejného mínění naznačují, že RN se stane největší stranou, ať už s jasnou většinou, nebo bez ní, aby pokračovala v nepříjemném "soužití" s Macronem až do prezidentských voleb v roce 2027. Fiskální důvěryhodnost Francie je již nyní ohrožena, neboť Mezinárodní měnový fond zpochybňuje, jak se jí podaří snížit rozpočtový deficit, který se letos pohybuje kolem 5,1 %, a dvě agentury jí snížily úvěrový rating. Pravdou je, že francouzské fiskální hříchy se objevily mnohem dříve než Macron. Po většinu z 25 let, kdy tato pravidla vstoupila v platnost, vykazovala rozpočtové schodky vyšší než 3 % předepsaná EU. Brigitte Granvilleová, ekonomka z londýnské Queen Mary University a autorka knihy "Co trápí Francii?", uvedla, že odmítnutí německých návrhů na úplnější politickou unii v 90. letech 20. století odráželo snahu zachovat si suverenitu nad svými financemi. Očekávala, že RN, která již dávno upustila od výzev k opuštění jednotné měny široce přijímané francouzskými voliči, v případě, že se dostane k moci, zmírní své plány natolik, aby se zavděčila Bruselu. "Nemají na výběr, pokud nechtějí opustit euro," řekla Granvilleová v rozhovoru. RN svými prohlášeními v tomto smyslu uklidnil investory, kteří požadovali prémii pouhých 70 bazických bodů za vlastnictví desetiletých francouzských dluhopisů namísto jejich bezpečnějších německých protějšků - což je daleko od maximálních hodnot 190 bodů u Francie a téměř 560 bodů u Itálie během dluhové krize v roce 2011. Hlavní ekonom ECB Philip Lane agentuře Reuters řekl, že pohyby na trhu francouzských dluhopisů se nezdají být "neuspořádané", což znamená, že nesplňují jednu z podmínek pro intervenci centrální banky. Varovné příběhy Pozorovatelé poukazují na varovné příběhy od Řecka, kde levicovou vládu srazil na kolena finanční a politický tlak, až po Británii, kde byla premiérka Liz Trussová nucena odstoupit poté, co představila rozpočet, který znervóznil investory. Většina analytiků zdůrazňuje, že ECB má nástroje, jak zastavit šíření francouzské krize nákupem dluhopisů jiných zemí, které respektují fiskální rámec EU, což znamená, že Paříž by se v době nouze mohla ocitnout v izolaci. "Existuje samozřejmě možnost, že by Frankfurt zasáhl, pokud by problémy Francie měly nějaký vnější negativní dopad na další země, jako je Itálie," řekl bývalý člen ECB Ewald Nowotny. Úředník EU uvedl, že Řím je pro Paříž vzorem poté, co premiérka Giorgia Meloniová po svém zvolení v roce 2022 zmírnila svou protiunijní rétoriku. To spolu s její podporou postoje EU ke konfliktům na Ukrajině a v Gaze pomohlo Itálii udržet si přízeň Komise a finančních trhů navzdory opakovanému zvyšování prognóz deficitu. Jeromin Zettelmeyer, ředitel ekonomického think tanku Bruegel v Bruselu, uvedl, že dosavadní rétorika RN nenaznačuje, že by usilovala o zásadní konfrontaci s Komisí, která by mohla vyvolat finanční krizi. Uvedl však, že pokud by její úředníci skončili ve vedení klíčových ministerstev, mohli by bránit krokům EU směřujícím k reformě energetických trhů, pokroku v ekologické transformaci a zvýšení konkurenceschopnosti bloku reformou kapitálových trhů. "Pokud bude zvolena krajní pravice, je to špatná zpráva pro integraci EU, protože by ovládla vládní pozice, které se podílejí na většině rozměrů tvorby politiky EU," řekl. "Otázkou je, zda je to zvratné nebo existenční."