Indický lídr správně identifikoval, co brzdí růst HDP. Otázkou však zůstává, zda je ochoten tento problém vyřešit. Deset let poté, co byl poprvé zvolen indickým premiérem, Naréndra Módí možná konečně diagnostikoval, proč se indický růst, ačkoli je lepší než v mnoha jiných zemích, nerozjel tak, jak jeho příznivci v roce 2014 očekávali. Stále však musí dokázat, že je ochoten udělat vše pro to, aby problém vyřešil. Federální rozpočet, který ministryně financí Nirmala Sitharamanová oznámila na začátku tohoto týdne, bude sloužit jako hlavní plán hospodářské politiky pro tento rok. Moudře se zaměřil na tři otázky: dluh, trhy výrobních faktorů včetně půdy a práce a pracovní místa. Všechny jsou brzdou růstu. Módí má důvěryhodnost v první z nich. Jeho vlády byly nepochybně fiskálně konzervativní. Dokonce i v tomto rozpočtu, který byl zveřejněn ve volebním roce, kdy by většina politiků otočila kohoutky s výdaji, Sitharamanová snížila cílový fiskální deficit o dvě desetiny procentního bodu oproti dřívějším prognózám na 4,9 % HDP. Deficity byly dostatečně vysoké a růst dostatečně nízký po dostatečně dlouhou dobu, takže indický veřejný dluh dosáhl znepokojivých rozměrů a na začátku tohoto roku překročil 80 % HDP. Nicméně když Sitharamanová slibuje, že „dluh centrální vlády bude v poměru k HDP klesat“, většina investorů jí uvěří. To rozhodně neplatí pro ostatní vládní sliby. I kdyby se dluh snížil a více prostředků se zpřístupnilo pro soukromý sektor, investoři nebudou ochotni tyto peníze investovat, dokud neuvidí efektivní a předvídatelné podnikatelské prostředí, které usnadní získávání úvěrů, budování firem a najímání zaměstnanců. Potřebují také trhy: buď dostatek spotřebitelů v zemi s dostatečně vysokými mzdami, aby vytvořili poptávku, nebo prosperující exportní trhy. V posledním desetiletí jsme byli svědky nevýrazného růstu pracovních míst a stagnace mezd. Domácí spotřeba se v důsledku toho zadrhla. Mezitím jsou cla příliš vysoká a nepředvídatelná na to, aby se domácí výrobci mohli snadno zapojit do globálních hodnotových řetězců. Módího vláda poprvé slíbila, že oba problémy vyřeší. V rozpočtu slíbila nový „rámec hospodářské politiky“, který bude řídit rozsáhlé reformy, zejména výrobních faktorů: půdy, práce a úvěrů. Módí musel stáhnout dřívější pokus o změnu pravidel pro získávání půdy tváří v tvář trvalým protestům. Poté se zdálo, že zásadní reformy, které ekonomové prosazují, nejsou na pořadu dne. Sitharamanová také slíbila, že příštích šest měsíců stráví revizí cel s cílem jejich snížení. Tyto sliby znějí na papíře skvěle. Pokud je vláda dodrží - dereguluje trhy výrobních faktorů, sníží celní bariéry a podpoří domácí poptávku - měl by se indický růst skutečně rozjet. Zatímco Módí si získal důvěryhodnost jako fiskálně konzervativní politik, jeho pověst reformátora už není tak silná. Před deseti lety, když nastoupil do úřadu jako představitel indické pravice a byl s nadějí (a možná i přehnaným očekáváním) přirovnáván k Margaret Thatcherové a Ronaldu Reaganovi, mnozí ho viděli jako klasického ekonomického liberála. Kdyby ve svém prvním rozpočtu navrhl podobný politický rámec, ekonomové by byli nadšeni. Dnes jsou očekávání mnohem mírnější. Módí vládne jako etatista, nikoli jako reformátor. Výrazně preferuje veřejně řízené podniky a pohrdá nezávislými regulačními orgány. O tom, že nic z toho pro něj není přirozené, svědčí i rozpočtová politika zaměstnanosti, která je většinou opakováním opozičních nápadů - a to nepříliš dobrých. Jak „pobídky vázané na zaměstnanost“ pro korporace, aby zaměstnávaly, tak dotace pro 500 největších indických společností, aby přijímaly tisíce stážistů, přenášejí úkol připravit pracovní sílu na formální zaměstnání na soukromý sektor. Dávají politikům důvod zasahovat do náborových praktik soukromých společností, což je to poslední, co již tak sklerotický trh práce potřebuje.Módího diagnóza toho, co se pokazilo s indickým růstem, přišla o deset let později. Jeho slibům o reformách uvěří jen málo investorů. Mezitím se prohloubily problémy s produktivitou, regulací a kvalifikací. Módí se bude muset ještě více snažit, aby investory přesvědčil, že to myslí vážně - a není příliš důvodů si myslet, že se o to bude snažit.