Vztahy s Pekingem, které byly po „zlatém věku“ za vlády Davida Camerona prakticky zmrazeny, se nyní znovu dostávají do popředí britské zahraniční politiky. Tento přístup však čelí kritice, zejména ze strany USA, evropských partnerů a dokonce i některých britských vládních představitelů.Nový směr v britsko-čínských vztazíchV listopadu se Keir Starmer stal prvním britským premiérem, který po sedmi letech jednal s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem. Tento krok signalizuje změnu ve vztazích mezi Londýnem a Pekingem. Následující měsíc má kancléřka státní pokladny Rachel Reevesová navštívit Čínu s cílem prohloubit spolupráci v oblasti finančních služeb a čisté energie.Tato jednání přicházejí v době, kdy Čína zůstává druhou největší ekonomikou světa, a Starmer doufá, že těsnější vazby přispějí k ekonomickému oživení Británie po brexitu.Starmer se snaží formovat politiku vůči Číně s důrazem na spolupráci. První kroky jeho administrativy však vyvolávají obavy, že by mohly oslabit britský postoj vůči čínským politickým a bezpečnostním hrozbám.Reakce doma i v zahraničíStarmerův přístup k Číně se setkal s vlnou kritiky nejen od zahraničních spojenců, ale i v rámci Spojeného království. Evropské státy a USA považují Čínu za stále větší bezpečnostní riziko, zejména kvůli jejímu postavení v kybernetických útocích, špionáži a podpoře ruské invaze na Ukrajinu. Spojené státy, které se připravují na lednovou inauguraci Donalda Trumpa, vyjádřily obavy, že britský postoj by mohl být vnímán jako slabost v západním bloku.Někteří američtí představitelé se obávají, že britské sbližování s Pekingem by mohlo podkopat transatlantickou spolupráci. Kritika se ozývá také z Evropy, kde se mnoho států snaží zavést tvrdší opatření proti čínským firmám a kontrolovat obchodní vazby, zejména v souvislosti s čínskou podporou Ruska.Starmer čelí tlaku i na domácí scéně. Ministerstvo vnitra například údajně nesouhlasí s jeho rozhodnutím nezařadit Čínu do seznamu zemí podléhajících přísnějším pravidlům v rámci programu registrace zahraničního vlivu. Bezpečnostní složky zároveň varují před rostoucími kybernetickými a špionážními hrozbami ze strany Číny, které jsou podle nich zásadní pro ochranu britských národních zájmů.Předchozí premiér Rishi Sunak opakovaně odmítal návrhy na posílení ekonomických vazeb s Čínou, zatímco Starmer a jeho vláda tyto návrhy vítají. Tento přístup však vyvolává otázky, zda je prioritou národní bezpečnost, nebo ekonomické výhody.Hospodářské ambice a rizikaRachel Reevesová se během své lednové návštěvy Pekingu zaměří na zlepšení spolupráce v oblasti financí a energetiky. Společnosti z londýnské City, včetně HSBC a Standard Chartered, dlouhodobě lobují za zlepšení vztahů s Čínou, protože věří, že by to mohlo oživit obchodní aktivity a investice.Načasování této návštěvy je však problematické, protože přichází jen několik dní před inaugurací nového amerického prezidenta Donalda Trumpa. Jeho administrativa je známá svým tvrdým postojem vůči Číně a někteří členové Trumpova týmu již vyjádřili obavy, že britská politika by mohla oslabit jednotný západní postoj vůči Pekingu.Výzvy a možné dopadyStarmerova snaha o prohloubení vztahů s Čínou představuje značné politické riziko. Zatímco potenciální hospodářské výhody jsou zřejmé, hrozí, že Spojené království ztratí důvěru svých spojenců. Někteří odborníci varují, že tato strategie by mohla poškodit vztahy s USA, které by mohly být nuceny přehodnotit svou pozici vůči Británii jako klíčovému spojenci.Kritici rovněž upozorňují na možnou izolaci Spojeného království v evropském bloku, kde státy jako Francie a Německo přijímají tvrdší opatření vůči Číně. Naopak Austrálie a Japonsko jsou považovány za země, s nimiž by Británie měla posílit své indo-pacifické spojenectví, aby zajistila rovnováhu v této geopoliticky citlivé oblasti.Starmerova politika vůči Číně bude pod drobnohledem nejen doma, ale i na mezinárodní scéně. Spojené království stojí před zásadním rozhodnutím, jak balancovat mezi ekonomickými zájmy a bezpečnostními prioritami. Klíčovým testem bude, zda tato strategie přinese očekávané ekonomické přínosy, aniž by poškodila klíčová spojenectví a důvěru mezinárodního společenství.Zda se Starmerovi podaří najít rovnováhu mezi pragmatickým přístupem k Číně a zachováním strategických vztahů se západními spojenci, zůstává otázkou. Jak poznamenal jeden z jeho kritiků, „dříve nebo později si Spojené království bude muset vybrat stranu.“