Tento krok vyvolal masivní výprodej akcií předních technologických společností. Avšak otázkou zůstává, co tato nová vlna inovací přinese z ekonomického hlediska. I přes rostoucí investice do AI zůstávají důkazy o zvýšení produktivity slabé.

Naděje a skepse kolem produktivity

Optimisté tvrdí, že umělá inteligence by mohla přinést prudký nárůst produktivity a růstu HDP. Goldman Sachs odhaduje, že díky AI by mohla ekonomika USA do roku 2034 vzrůst o 2,3 %. Ještě optimističtější je McKinsey, který vidí potenciál nárůstu až o 13 % do roku 2040. Tento scénář by přinesl vyšší mzdy, zisky a daňové příjmy, což by prospívalo celé společnosti.

Ne všichni jsou však tak optimističtí. Daron Acemoglu, nositel Nobelovy ceny za ekonomii, odhaduje, že AI převezme pouze 5 % současných lidských úkolů během příští dekády. To by přispělo k růstu HDP jen o 1 %. Podle této vize by AI nebyla žádnou technologickou revolucí, ale pouze mírným vylepšením produktivity.

Je tu však ještě dystopická možnost. Elon Musk varoval, že AI může způsobit masovou nezaměstnanost, protože stroje by mohly převzít většinu kognitivní práce. Pokud by tato vize byla správná, výsledkem by mohlo být prohloubení nerovností a politická nestabilita.

Historie technologických inovací a jejich ekonomických dopadů

Technologické inovace potřebují čas, než se projeví v datech o produktivitě. Robert Solow již v roce 1987 poznamenal, že „věk počítačů je vidět všude, jen ne ve statistikách produktivity“. Trvalo desetiletí, než se osobní počítače a internet začaly pozitivně promítat do růstu HDP. Podobné zpoždění lze nyní očekávat u umělé inteligence.

Než se například elektromotory staly běžnou součástí průmyslu, musely být nejprve vyvinuty výrobní kapacity a sníženy náklady na elektřinu. Podobně bude trvat, než se umělá inteligence rozšíří a začne významně přispívat k ekonomickému růstu.

Zatím se růst produktivity v USA pohybuje kolem 1,86 % ročně, což je výrazně pod tempem z období internetového boomu, kdy dosahoval 3,3 %. Přesto je to mírné zlepšení oproti slabému růstu 1,48 % před pandemií.

Zavádění umělé inteligence do praxe

Přestože se zatím důkazy o masivním nárůstu produktivity hledají obtížně, přijímání AI v praxi je rychlé. Pouhé dva roky po začátku AI revoluce používá tyto technologie 40 % dospělých Američanů. Pro srovnání, u osobních počítačů trvalo dosažení stejné úrovně přijetí 12 let.

Investoři rovněž věří, že AI má potenciál přinést významné změny. I po poklesu akcií kvůli DeepSeek zůstává Nvidia jednou z nejhodnotnějších společností světa. Tržní kapitalizace sedmi hlavních firem těžících z AI (včetně Microsoftu, Google a Amazonu) vzrostla od zavedení generativní AI o 15 % HDP USA.

Některé studie již ukazují, že AI zvyšuje efektivitu. Například programátoři používající GitHub Copilot dokončují úkoly o 56 % rychleji. Další studie zjistila, že ChatGPT zkracuje dobu potřebnou na písemné úkoly o 40 % a zlepšuje kvalitu výstupů. Tyto přínosy jsou nejvíce patrné u pracovníků s nižší kvalifikací, kterým AI pomáhá dosahovat lepších výsledků.

Podobné výsledky přinesla i studie zaměřená na zákaznický servis. Agenti s AI asistencí vyřešili za hodinu o 14 % více problémů než jejich kolegové bez této technologie. Tyto příklady naznačují, že AI má potenciál přispět k růstu produktivity v konkrétních oborech, i když zatím není viditelná v makroekonomických datech.

Budoucnost AI zůstává nejistá. Optimisté věří, že AI přinese vyšší efektivitu a růst. Pesimisté varují před rizikem, že AI nebude mít dostatečný dopad na produktivitu. A dystopici se obávají, že AI povede k masové nezaměstnanosti a prohloubení sociálních nerovností.

Skutečnost bude pravděpodobně někde uprostřed. Některá odvětví budou těžit ze zvýšené efektivity, zatímco jiná zůstanou téměř nedotčena. Celkový růst produktivity může být znatelný, ale zřejmě nepřekoná období internetové revoluce. Klíčové bude, jak se zisky z AI rozdělí mezi zaměstnance, firmy a vlády. Pokud nebude zajištěna spravedlivá distribuce přínosů, mohou nastat politické a sociální problémy, které ovlivní stabilitu společnosti.

Umělá inteligence tedy představuje nejen technologickou, ale i ekonomickou a společenskou výzvu, kterou budou muset vlády a podniky v následujících letech řešit.