Vidina pracoviště, kde jsou všichni vždy šťastní, veselí a pozitivní, může být velmi lákavá a organizace mohou těmto svodům podlehnout. Tato vize je však nejen nereálná – je také toxická.
Naše emoce jsou neutrální, ani dobré, ani špatné. Záleží na tom, co s emocemi děláme. Tím, že jsme nuceni potlačovat negativní emoce na pracovišti, je nezmizí. Spíše je zažene do podzemí, kde hnisají, rostou a sílí.
Organizace, které nastaví očekávání, že negativní emoce jsou špatné a do práce nepatří, se nakonec samy vystaví nestabilní toxické kultuře. I když není snadné vypořádat se s obtížnými emocemi, organizace je nesmí ignorovat nebo se jim vyhýbat.
Spíše než potlačovat negativní emoce existují způsoby, jak mohou organizace pracovat na tom, aby daly každému svobodu projevit se způsobem, který danou situaci zlepší, a ne zhorší.
Namísto toho, aby organizace vnímaly negativní emoce jako hrozbu, měly by se na všechny emoce vyjádřené svými lidmi dívat jako na informace o problémech, které je třeba řešit v zájmu zdraví týmu. Tím, že se emoce dostanou na veřejnost, vzniká příležitost s nimi pracovat; tím, že se zaženou do podzemí, mohou více poškodit morálku a produktivitu skupiny.
Jedním z přístupů je, že organizace podporují aktivní naslouchání, což znamená naslouchání někomu, dokonce i někomu se silnými pocity, s primárním cílem vzájemného porozumění. Většinu času, když někdo mluví, jsme zaměstnáni přemýšlením o odpovědi, místo abychom věnovali pozornost tomu, co druhá osoba říká. Prosté vyslechnutí může člověku, který vyjadřuje silné emoce, pomoci uvolnit část energie, kterou tyto emoce nesou. Pokud nejste vyslechnuti nebo jste za tyto emoce odsuzováni, má to opačný účinek a tato energie se ještě zvýší.
„Přidání naslouchání na pracovišti se může zdát jednoduché, ale jako každá nová dovednost vyžaduje praxi. Vedoucí pracovníci musí posilovat své naslouchací svaly, stejně jako by chodili do posilovny,“ říká Adi Y. Segal, generální ředitel společnosti Hapi, digitální platformy, která poskytuje certifikaci naslouchání. „Je to umění i věda, takže týmy si musí záměrně vytvořit čas a prostor pro to, aby si navzájem hluboce naslouchaly. V konečném důsledku to posílí firemní kulturu a pomůže k lepším výsledkům.“
Když lidé pochopí, že negativní emoce, jako je strach, hněv nebo smutek, lze otevřeně přiznat, vytvoří si pocit psychického bezpečí. Při přiznání něčích těžkých emocí je důležité se nebránit a neschovávat se za e-maily nebo jiné technologie. Často je nejlepším způsobem, jak se vypořádat s těžkými emocemi, osobní setkání.
„Ačkoli komunikace mezi lidmi je jediným způsobem řešení konfliktů, lidé se často schovávají za falešnou pozitivní komunikaci. Tlak na udržování pozitivního přístupu může také vést k nedostatku autenticity na pracovišti, protože zaměstnanci mohou mít pocit, že musí spíše nasadit fasádu, než být sami sebou,“ říká Segal. „V konečném důsledku může toxická pozitivita vytvořit toxické pracovní prostředí, které může negativně ovlivnit duševní zdraví a pracovní výkon zaměstnance. Toxická pozitivita je v podstatě opakem vytváření otevřeného naslouchajícího prostředí v práci.“
Samozřejmě, pokud je situace příliš výbušná a nepříjemná, je lepší si vzít odstup a nechat lidi vychladnout. Doba odloučení, která umožní zklidnění emocí, povede k větší šanci, že se rozhovor stane produktivní příležitostí k učení.
Pro vedoucí pracovníky může být jednání s něčími těžkými emocemi jednou z nejobtížnějších částí práce. Pokud se s nimi však dobře zachází, může se osoba, která tyto emoce projevila, dozvědět cenné informace o sobě samé a ocenit, že tu pro ni někdo byl, aby ji vyslechl a nabídl podporu.
Někdo s těžkými emocemi může být zaměstnanec, kterému na organizaci hluboce záleží a chce jí dát to nejlepší. Pokud cítí podporu a naslouchání, může si vypěstovat zdravý respekt k vedoucímu, který měl odvahu jeho emoce neignorovat nebo popírat. Přijetí obtížných emocí tak může pomoci budovat loajální a produktivní týmy.
Chcete využít této příležitosti?
Zanechte svůj telefon a email a budete kontaktováni licencovanými odborníky
