Donedávna byly považovány za hlavní strážce hospodářské stability, dnes se však stále častěji musí přizpůsobovat neočekávaným politickým rozhodnutím, zejména těm, která přicházejí z Bílého domu. Obchodní války Donalda Trumpa, narušení mezinárodních dohod a hrozby nových cel proměnily jejich práci v pohyb v mlze – plný nejistoty a bez jasného směru.Prezident Trump narušil nejen globální obchodní vztahy, ale i základy poválečné bezpečnostní architektury. Nyní, jak se zdá, destabilizuje i samotné základy měnové politiky. Trhy po celém světě reagují snižováním očekávání ohledně úrokových sazeb a centrální bankéři ztrácejí vliv, který si po desetiletí drželi. Thierry Wizman ze společnosti Macquarie poznamenal, že centrální bankéři už nejsou „ani předáky, ani udržovateli rytmu makroekonomické politiky“. Místo toho se z nich stali následovníci – ti, kdo se musí přizpůsobovat rozhodnutím, která padají jinde: v parlamentních síních, diplomatických salonech a na Twitteru.Nejistota brzdí rozhodování o sazbáchTato situace byla zřetelná i ve středu, kdy šéf amerického Fedu Jerome Powell ponechal úrokové sazby beze změny. Udělal tak jen dva týdny před tím, než prezident Trump avizoval spuštění nové vlny „recipročních cel“. Vzápětí na to Bank of England rovněž ponechala sazby beze změny a švédská Riksbank oznámila konec svého cyklu uvolňování, přičemž všechny tyto kroky byly motivovány zvýšenou globální nejistotou.Člen Rady guvernérů Evropské centrální banky Klaas Knot upozornil, jak těžké je v současné situaci předvídat směr inflace. Připustil, že vliv cel a odvetných opatření, spolu s růstem výdajů na infrastrukturu a obranu, může inflaci buď urychlit, nebo naopak brzdit. To ztěžuje rozhodování nejen investorům, ale především samotným centrálním bankám.V takovém prostředí se stává strategie vyčkávání nejbezpečnější možností. Jak poznamenal Maxime Darmet z Allianz Trade, prudce rostoucí nejistota v obchodní politice je pro centrální banky zásadní výzvou, protože může výrazně oslabit ekonomickou aktivitu. Spojení obchodní nejistoty a přetrvávající inflace tak vytváří situaci, kterou centrální banky dosud nezažily. Chcete využít této příležitosti?Globální reakce: opatrnost místo odvahyVývoj ve Velké Británii je dobrým příkladem. Čtvrteční rozhodnutí Bank of England nepokračovat v holubičím kurzu – přestože ekonomické podmínky zůstaly téměř nezměněné – odráží posun v uvažování. Úroková sazba byla ponechána na 4,5 %, ale pro snížení hlasoval pouze jeden člen výboru. Zatímco domácí faktory, jako je pomalý pokles růstu mezd, sehrály určitou roli, důraz byl tentokrát položen hlavně na mezinárodní rizika. Samotné slovo „nejistota“ se v zápisu z jednání objevilo patnáctkrát – více než dvojnásobek oproti předchozímu zasedání.Podobné postoje zazněly i ve Švédsku, kde Riksbank ponechala sazby beze změny a prohlásila, že cyklus snižování je u konce. Inflace potravin zůstává problémem, ale banka zároveň zdůraznila, že zahraniční nejistota je neobvykle vysoká. Kyle Chapman z Ballinger Group uvedl, že švédská centrální banka „v moři nejistoty skutečně vyčnívá“.Naopak Švýcarská národní banka šla proti proudu a ve čtvrtek sazby snížila – především kvůli tlaku na měnu, která bývá v časech nejistoty považována za bezpečný přístav. I přesto však signalizovala, že s dalším snižováním příliš nepočítá.Země Asie také reagují opatrně. V Japonsku, Indonésii a na Tchaj-wanu byly sazby ponechány beze změny. Guvernér Bank of Japan Kazuo Ueda uvedl, že kvůli vysoké nejistotě v obchodní politice USA je těžké určit, jak blízko je ekonomika ke splnění inflačního cíle. V Číně pak centrální banky drží sazby na stejné úrovni již pět měsíců v řadě.Cla, obrana a politika: nový koktejl rizikAni Evropská centrální banka není výjimkou. Přestože začátkem měsíce sazby snížila, trhy rychle přehodnotily svá očekávání. Aktuálně je nálada mezi investory téměř rovnoměrně rozdělena mezi možnost dalšího snížení a možnost, že se sazby nezmění. Prezidentka Christine Lagardeová připustila, že politika Bílého domu má dalekosáhlé důsledky. Sama označila aktuální nejistotu za „obrovskou“ a její kolegové z Rady guvernérů prý dokonce použili výraz „fenomenální“.Trumpova rozhodnutí zasahují do širokého spektra oblastí. Cla uvalená na Mexiko, Kanadu, Čínu a Evropskou unii vedla k odvetným krokům a aktuálně se diskutuje o vznikajícím systému vzájemných cel, který by mohl přetvořit celý globální obchodní rámec. Prezident Trump slíbil rozhodnutí o tomto plánu oznámit 2. dubna.Zásadní nejistotu představuje také změna v obranných aliancích, jako je NATO. Například Německo plánuje rozsáhlé zadlužení ve výši stovek miliard eur na přezbrojení, což ovlivní trhy, které budou tato opatření financovat. Všechny tyto faktory vytvářejí prostředí, ve kterém je pro centrální banky extrémně obtížné předvídat dopady na inflaci, růst nebo nezaměstnanost.Americký Fed ve svých projekcích uvedl, že většina jeho představitelů vidí výrazně vyšší nejistotu kolem svých prognóz. Sám Powell po zasedání zdůraznil, že je nutné vyčkat na větší jasnost v Trumpově politice, než bude možné úrokové sazby opět upravit.Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj snížila výhled globálního růstu kvůli obchodním bariérám a politické nejistotě. Slabší růst by sice běžně vedl ke snižování sazeb, ale cla mohou působit inflačně, což by si naopak vyžádalo opačný přístup.Trump má však na celou situaci vlastní názor. Ve středečním příspěvku na síti Truth uvedl, že Fed by měl raději snížit sankce, protože americká cla se již podle něj „usnadňují cestu do ekonomiky“. Závěrem dodal výzvu: „Udělejte správnou věc. Druhý duben je v Americe dnem osvobození!“Tato prohlášení ilustrují, jak daleko se posunula role centrálních bank – z předvídatelných a důvěryhodných institucí se staly hráči, kteří se musejí přizpůsobovat proměnlivému politickému terénu. A právě v tomto prostředí se stává největší výzvou ne činit rozhodnutí, ale vědět, kdy je vůbec možné rozhodovat.