Německo prochází nejhlubší krizí identity od druhé světové války. Politický střed se zmenšuje, ekonomika stagnuje a země čelí rostoucí podpoře krajní pravice. V posledních volbách, které se konaly 23. února, se každý třetí volič rozhodl pro některou z okrajových stran, což signalizuje hlubokou nespokojenost s tradičními politickými silami. Tento trend odráží nejen ekonomické problémy, ale také narůstající pocit nejistoty ohledně budoucnosti Německa. Rozpad politické stability a sílící krajní pravice Kancléř Olaf Scholz se v září 2024 vydal na sérii setkání s občany, aby zmírnil svou pověst odtažitého a neefektivního lídra. Avšak reakce veřejnosti naznačovala, že vláda ztratila důvěru. Na jednom z těchto setkání v Berlíně mu učitelka mateřské školy položila otázku, proč se členové jeho koalice chovají jako „rozmrzelá batolata“. Scholz její kritiku přijal a místo obhajoby odpověděl s nadsázkou, že „žádá o přítele“. Tento incident dokonale ilustroval rozpadající se důvěru veřejnosti ve vedení země. Po volbách se situace ještě více zkomplikovala. Hlavní strany se snažily rychle sestavit vládu, ale zároveň se odklonily od tradiční politiky rozpočtové disciplíny ve prospěch větších investic do zbrojení a infrastruktury. Tento krok vyvolal otázky o tom, zda Německo skutečně ví, kam směřuje. „Kdo jsme a kam jdeme?“ – to je otázka, která zaznívá čím dál častěji. Friedrich Merz, vůdce konzervativní Křesťanskodemokratické unie (CDU) a pravděpodobný budoucí kancléř, není známý jako sjednotitel. Jeho tvrdý postoj k imigraci, který zahrnoval spojení sil s krajně pravicovou Alternativou pro Německo (AfD), vyvolal v Německu obavy. Dlouholeté tabu o spolupráci s krajní pravicí bylo prolomeno, což znamená významný posun v německé politice. Pokud se Merzově CDU a Scholzovým sociálním demokratům nepodaří sestavit stabilní vládu, pravicoví populisté by mohli získat ještě větší vliv. Ekonomická stagnace a zhoršující se životní úroveň Ekonomická stagnace, která Německo trápí, je důsledkem mnoha faktorů. Politika „play-it-safe“, tedy vyhýbání se odvážným reformám, vedla k tomu, že silnice a mosty chátrají, digitalizace zaostává a produktivita klesá. Energetická krize, kterou způsobilo přerušení dodávek ruského plynu, spolu s rostoucími celními hrozbami ze strany USA a poklesem čínské poptávky, zásadně podkopaly německý exportně orientovaný průmyslový model. Výsledkem jsou dva roky hospodářského poklesu a chmurné vyhlídky do budoucna. Zároveň klesající životní úroveň posiluje nárůst etnického nacionalismu. AfD ve volbách zdvojnásobila svůj podíl oproti předchozímu hlasování a umístila se na druhém místě. Tradiční strany, které dříve dominovaly německé politice, zaznamenaly pokles své podpory pod 45 %. Pro srovnání, ještě před dvaceti lety měly společně přes 70 % hlasů. Problémem je i nerovnost v bohatství. Přibližně jeden z pěti Němců žije na hranici chudoby, což je významný nárůst oproti situaci před dvaceti lety. Sociální systém, který byl kdysi považován za jeden z nejštědřejších na světě, se stává čím dál méně udržitelným. Celkové sociální výdaje dosahují více než 1 bilionu eur ročně, přičemž náklady na důchody a zdravotní péči stále rostou. To vyvolává tlak na mladší generace, které budou muset přispívat stále více, zatímco jejich vlastní perspektivy bohatství se zhoršují. Krize bydlení a rostoucí sociální napětí Bydlení se stává dalším zdrojem napětí. Pouze 49 % Němců vlastní svůj domov, což je nejnižší podíl v EU, kde průměr dosahuje 70 %. Vysoké ceny nájmů v městech, jako je Berlín či Mnichov, snižují kupní sílu domácností, zatímco růst mezd v některých sektorech nedrží krok s inflací. Vysoké daně a poplatky na pořízení bydlení vytvářejí téměř nepřekonatelné překážky pro nové kupující. Rostoucí napětí se projevuje i v přístupu k imigraci. V roce 2023 bylo v Německu zaznamenáno téměř sedm útoků denně na uprchlíky, což představuje nárůst o 75 % oproti předchozímu roku. AfD dokázala tento strach využít a ve své kampani se zaměřila na ochranu hranic a zastavení přílivu imigrantů. Její předvolební materiály zahrnovaly i falešné letenky pro přistěhovalce, což vyvolalo kontroverze. Hlavní politické strany se dosud snažily držet AfD mimo vládní struktury, ale rostoucí podpora této strany ztěžuje vytvoření stabilních koalic. Merz usiluje o uvolnění dluhových pravidel, aby mohl zvýšit výdaje na obranu a infrastrukturu, což sice může pomoci ekonomice, ale zároveň zpochybňuje tradiční německý fiskální konzervatismus. Situace v Německu ukazuje, že ekonomická stagnace nestačí k vysvětlení politických otřesů. Země čelí hluboké krizi identity. Po desetiletí se německá společnost soustředila na ekonomický úspěch a rozsáhlý sociální systém, aniž by jasně definovala svou národní identitu. Tento model, který býval výhodou, se nyní stává překážkou v časech nejistoty. Německo stále disponuje silnou ekonomikou, která vyrábí automobily, chemikálie a zdravotnické vybavení světové úrovně. Má potenciál obnovit svou konkurenceschopnost, pokud dokáže znovu sjednotit svou politickou scénu a nalézt vizi pro budoucnost. Klíčovým problémem však zůstává, zda Němci dokážou přijmout změnu, která by jim umožnila se s těmito výzvami vypořádat.