V některých situacích považujeme vynaložené úsilí za přidanou hodnotu, jindy nás naopak předem odrazuje.

Tento zdánlivý rozpor stojí v centru výzkumu publikovaného v časopise Journal of Experimental Psychology: General. Studie ukazuje, že vnímání hodnoty výsledku se výrazně mění v závislosti na tom, zda se na práci teprve chystáme, nebo ji máme již za sebou.

Autoři studie zkoumali, jak lidé hodnotí určité předměty – v tomto případě obyčejný hrnek – v závislosti na tom, zda je získali nebo měli získat výměnou za fyzickou námahu. Účastníci si mohli zvolit buď pevně danou peněžní částku, nebo hrnek, který by je stál určité fyzické úsilí, například přejití jednoho, dvou či tří schodů. Při tomto rozhodování bylo klíčové, zda práce teprve čekala, nebo už byla vykonaná.

Ukázalo se, že když účastníci zvažovali úsilí předem, čím vyšší bylo, tím méně si výsledného předmětu cenili. Naopak když již měli námahu za sebou, stejné úsilí zvýšilo hodnotu získaného hrnku. Tento efekt však není univerzální – lidé se v reakci na úsilí výrazně liší.

Výzkumný tým identifikoval několik typických vzorců. Někteří lidé obecně preferují jednodušší cestu, bez ohledu na okolnosti. Jiní si naopak více cení výsledků, pokud byly náročné na získání. U dalších se projevoval takzvaný efekt „sladkého bodu“: mírné úsilí zvyšovalo hodnotu, ale příliš velké námahu ji opět snižovalo. Existovala i skupina, u níž vyšší úsilí vyvolávalo kladné hodnocení až s odstupem.

Z toho vyplývá, že vztah mezi námahou a hodnotou není lineární. U mnoha lidí existuje ideální rozsah námahy, který výsledek zatraktivňuje – příliš malé úsilí může být vnímáno jako nedostatečné, zatímco příliš velké působí odrazujícím dojmem.

Úsilí jako psychologický paradox

Na základní úrovni se lidské rozhodování často řídí takzvaným zákonem menší práce: při stejné odměně si vybíráme méně náročnou variantu. Tento princip dává smysl z pohledu evoluce – přežití záviselo na efektivním nakládání s omezenými zdroji energie a času.

Přesto běžná lidská zkušenost ukazuje, že námaha může mít pozitivní vliv na vnímání hodnoty, pokud je již za námi. Tento paradox vysvětluje například to, proč si lidé více váží věcí, které si museli „vysloužit“ – ať už jde o sportovní úspěchy, náročné studium, nebo i montáž nábytku z Ikey.

Zvlášť zajímavé je srovnání s příkladem z přírody: pokud by si kolibřík raději vybíral vzdálenou květinu před bližší a stejně výživnou, šlo by o zbytečné plýtvání energií. U lidí je to ale jiné – hodnotu nepřikládáme jen výsledku, ale i cestě k němu. Pokud už jsme vynaložili námahu, máme tendenci výsledek vnímat jako cennější.

Co o nás říká vztah k námaze

Výsledky výzkumu mají potenciál ovlivnit celou řadu oblastí – od zdravotnictví, přes vzdělávání, až po řízení podniků. Představme si například, jak vnímáme sport. Začít s cvičením bývá obtížné – nadcházející námaha se zdá přehnaná. Ale jakmile se cvičení stane součástí našeho režimu, vnímáme ho spíše jako zdroj uspokojení než jako zátěž.

Podobně to může fungovat v profesním rozvoji. Nové dovednosti často vyžadují náročné začátky. Lidé se mohou učení bránit, protože předem vnímají vysoké náklady. Jakmile však znalosti ovládnou, jejich hodnota v očích daného člověka roste právě proto, že si je „odpracoval“.

Ačkoliv výzkum nabízí cenné poznatky, zůstává mnoho nezodpovězeného. Například proč si někdo námahu cení více než jiný? Hraje roli tělesná kondice, osobní historie, výchova, kulturní prostředí nebo morální pohled na tvrdou práci? Zatím není jasné, které z těchto faktorů mají největší váhu.

Autoři studie se nyní zaměřují na další dimenze hodnoty – nejen peněžní, ale také emocionální (hédonickou) a estetickou. Testují například, jak se mění vnímání kaligrafie, pokud lidé před jejím prohlížením vynaloží více či méně námahy. To by mohlo pomoci porozumět kulturním jevům, jako je ocenění umění nebo prestiže – proč má pro nás Mona Lisa větší hodnotu po hodinovém čekání v Louvru než při rychlém zhlédnutí online?

Význam pro budoucí motivaci

Výzkum ukazuje, že časový kontext úsilí významně ovlivňuje, jak vnímáme hodnotu výsledku. A právě tento poznatek může být důležitý při navrhování systémů odměn a motivací. Pokud víme, že lidé lépe oceňují odměnu, když úsilí již proběhlo, mohou být efektivnější například programy, které sází na zpětné posílení pocitu úspěchu.

Jedno je jisté – tvrdá práce může být sladká, ale záleží na tom, kdy a jak se na ni díváme.