A přestože mohou být nepříjemné, nejsou samy o sobě špatné. Naopak, správně zvládnutý konflikt může posílit vztahy, prohloubit porozumění a přinést nové příležitosti. V nové knize „Conflict Resilience: Vyjednávání o neshodách, aniž byste se vzdávali nebo ustupovali“ odborníci na vyjednávání a neurologii – Robert Bordone a Joel Salinas – ukazují, jak lze pomocí vědecky podložených technik přetvořit konflikty ve zdroje růstu.Jedním z hlavních poznatků knihy je, že náš mozek reaguje na konflikt stejně, jako kdyby čelil fyzickému útoku. V situacích, kdy nás někdo odmítá nebo s námi nesouhlasí, se aktivují stejné nervové obvody jako při fyzické bolesti. Tato evolučně podmíněná reakce spouští mechanismy jako útok, útěk, zamrznutí nebo podvolení.Ačkoliv tyto reakce mohly být kdysi užitečné, v dnešních každodenních interakcích nás často vedou k tomu, že jednáme proti svým dlouhodobým zájmům. Například se stáhneme ze situace, místo abychom ji vyřešili. Klíčem k zvládnutí konfliktu je tedy schopnost tuto automatickou reakci rozpoznat, pozastavit se a zhodnotit, zda jde skutečně o hrozbu, nebo jen o dočasné nepohodlí.Vyhýbání se konfliktu problém neřeší – naopak ho zhoršujeMnoho lidí se konfliktním situacím vyhýbá. Vynechají obtížný rozhovor, změní téma nebo přeruší kontakt. Ačkoliv to v daný moment může působit jako snadná cesta, dlouhodobě tento přístup vztahy poškozuje. Pokud se neshodám nepostavíme čelem, může to vést k pocitu odcizení, neupřímnosti a frustrace.Autoři upozorňují, že společnost často tuto tendenci k vyhýbání posiluje. Sociální média, varování před spouštěči nebo kultura „rušení“ umožňují snadno se uzavírat do bublin podobně smýšlejících lidí. Výsledkem je polarizace a ztráta schopnosti navazovat hlubší spojení s těmi, kdo mají odlišný pohled na svět.Namísto vyhýbání navrhují vědomý přístup: pojmenovat emoce, které v nás konflikt vyvolává, porozumět svým spouštěčům a aktivně se zapojit do dialogu. Právě díky tomu můžeme převzít kontrolu nad situací, místo abychom se nechali konfliktem ovládnout.Chcete využít této příležitosti?Zvědavost jako klíč k porozuměníJedním z nejefektivnějších nástrojů pro zvládání konfliktů je zvědavost. Většina z nás totiž vstupuje do neshod s přesvědčením, že ví, co si druhá strana myslí – a často se mýlíme. Místo obhajoby vlastního postoje nebo pokusu o přesvědčení bychom se měli snažit pochopit, co je pro druhého skutečně důležité.Toho lze dosáhnout pomocí otevřených otázek, aktivního naslouchání a ochoty opravdu vnímat odpovědi. Jakmile se lidé cítí vyslyšeni, bývají ochotnější ke spolupráci. Pěstování zvědavosti nám pomáhá otevřít se novým perspektivám a nacházet společná východiska i tam, kde jsme je dříve neviděli.Bordone a Salinas v knize uvádějí konkrétní příklady, jak právě zvědavý přístup vedl k průlomu v osobních vztazích i v obchodních vyjednáváních. Z jejich zkušeností vyplývá, že většina neshod je řešitelná, pokud se do řešení pustíme s respektem a otevřeností.Nepohodlí není problém – je to příležitost k růstuJedním z rozšířených mýtů je, že konflikt je vždy negativní. Opak je pravdou. Konflikt často znamená, že se lidé cítí dostatečně bezpečně na to, aby vyjádřili odlišné názory. V prostředí, kde vládne naprostá shoda, může být něco špatně – chybí tam diverzita pohledů, autentická komunikace i příležitosti ke změně.Důležité je ale rozlišovat mezi zdravým nepohodlím a toxickým prostředím. Autoři nabízejí nástroje, jak rozpoznat hranici mezi růstovým tlakem a destruktivním stresem. Konflikty totiž nemusíme „řešit“ za každou cenu – někdy je na místě ustoupit, pokud situace ohrožuje naši psychickou pohodu nebo bezpečí.Důraz kladou na to, abychom se naučili v konfliktu setrvat dostatečně dlouho na to, abychom dosáhli pozitivní změny. Není to snadné, ale je to cesta k větší autentičnosti, hlubším vztahům a smysluplné komunikaci.Odolnost vůči konfliktům jako trénovatelná dovednostOdolnost vůči konfliktům není vrozená schopnost. Každý z nás má jinou výchozí pozici, která je ovlivněna výchovou, zkušenostmi nebo osobnostními rysy. Dobrou zprávou však je, že se dá trénovat. A stejně jako u jiných dovedností – čím častěji to zkoušíme, tím snazší to je.Začněme maličkostmi: vědomě se zastavit před impulzivní reakcí, pojmenovat své emoce, zkusit se zeptat na názor druhého. S každou takovou situací se zvyšuje naše schopnost zvládat i složitější konflikty. A zároveň rostou i kvalita vztahů, výsledky spolupráce a celkový pocit naplnění.Z knihy plyne jednoduché, ale silné poselství: konflikty nejsou překážkou, ale příležitostí. A když se naučíme v nich neztrácet hlavu, ale hledat smysl a spojení, můžeme výrazně zlepšit nejen kvalitu komunikace, ale i celý svůj život.