Ještě před pár lety by jakákoli zmínka o ohrožení dominantní role amerického dolaru jako globální rezervní měny vyvolala posměch. Dnes už to není téma pro okrajové debaty, ale součást seriózní diskuse mezi investory, akademiky i vládními činiteli. Nejnovějším varovným signálem se stalo snížení ratingu USA agenturou Moody’s, které následovalo po podobných krocích agentur S&P a Fitch. Tentokrát však finanční trhy zareagovaly jinak: dolar a americké dluhopisy již neplní svoji tradiční roli bezpečného přístavu.Vysvětlení je prosté. Politika prezidenta Donalda Trumpa, včetně hrozeb zavádění cel, vysokého fiskálního deficitu a nevyzpytatelnosti v klíčových jednáních, vytváří atmosféru, v níž se důvěra v americká aktiva ztrácí. Výnosy z 30letých státních dluhopisů se po posledním snížení ratingu opět vyšplhaly nad 5 %, a to navzdory mírnému oživení způsobenému spekulacemi o budoucím vyjednávání s EU. Evropa má šanci, ale není připravenaTato nová realita skýtá příležitost pro euro, které by teoreticky mohlo převzít část mezinárodních funkcí dolaru. Ale jak upozorňují akademici Jens van ‚t Klooster a Steffen Murau, Evropa není na tuto roli dostatečně připravena. Ve svém výzkumu poukazují na překvapivě nízký vliv eura v oblasti globálního obchodu a plateb – což je zarážející vzhledem k ekonomické síle EU.Příkladem je absurdní realita, že EU platí 80 % svých dovozů energie v dolarech, přestože pouze malý zlomek této energie pochází z USA. Podle autorů by Evropa měla systematicky prosazovat fakturaci v eurech, a to například v dohodách o obchodu s technologiemi nebo čistou energií. Tím by se euro postupně etablovalo jako alternativní globální měna.Strukturální překážky a absence politické vůleCesta k větší roli eura ale není jednoduchá. Problémem je nedostatek obchodovatelných a bezpečných aktiv denominovaných v eurech, což je základní předpoklad pro každou globální rezervní měnu. Zatímco německé dluhopisy plní tuto funkci jen částečně, dluhopisy jiných zemí eurozóny, jako jsou Francie nebo Itálie, nesplňují požadovanou míru bezpečnosti.Jednou z možných cest by mohlo být vytvoření společného trhu s eurovými dluhopisy, který by sdružoval rizika napříč členskými státy. Ale tento plán naráží na hluboké rozpory v rámci Unie. Německo je tradičně skeptické k dalším formám společného zadlužování, neboť se obává, že by to zvýšilo jeho náklady a zároveň umožnilo méně stabilním státům těžit z jeho kreditního statusu.Navíc chybí jednotná fiskální politika, což brání efektivnímu řízení takového trhu. Diskuse o tom, kdo by měl řídit a jak využívat výnosy z takto vydaných dluhopisů, by se nepochybně staly dalším jablkem sváru mezi členskými státy.Přechod od pasivity k aktivní strategiiVan ‚t Klooster a Murau tvrdí, že pokud chce Evropa vytvořit rezervní měnu, musí se zbavit pasivity. Namísto spoléhání na tržní síly by měla EU a její instituce aktivně podporovat používání eura mimo evropské hranice. Navrhují například rozšíření swapových linek v krizových obdobích nebo začlenění eura do klíčových obchodních a infrastrukturních projektů.Klíčové je však podle nich změnit přístup: místo obrany před dominancí dolaru by měla Evropa usilovat o vlastní globální měnový vliv. Cesta to bude dlouhá a plná překážek, ale potenciální přínosy – politické, ekonomické i strategické – jsou obrovské.