Evropští politici začali po návratu Donalda Trumpa do Bílého domu znovu uvažovat o euru jako o možné alternativě k americkému dolaru v roli dominantní světové měny. Současné otřesy v mezinárodním obchodě a nejistota kolem dolaru otevřely diskusi o tom, zda má euro šanci stát se skutečným základem globálního finančního systému. Prezidentka Evropské centrální banky Christine Lagardeová uvedla, že současná situace „otevírá prostor pro globální moment eura“. Zároveň však připomněla, že k tomu nestačí jen příznivé okolnosti – Evropa musí podniknout zásadní kroky, aby tuto příležitost dokázala využít. Politická vůle a ekonomické překážky Hodnota eura v posledních měsících posílila, a to i díky tomu, že část investorů začala zpochybňovat roli amerických státních dluhopisů jako bezpečného útočiště. Evropa má nyní šanci posílit svou měnu na globální scéně, ale podle Lagardeové to vyžaduje prohloubení integrace kapitálových trhů a vytvoření skutečně likvidní alternativy k americkým dluhopisům prostřednictvím společného vydávání evropských státních dluhopisů. Oba projekty však naráží na tradiční problémy – národní zájmy, odlišné regulace a politické rozpory mezi členskými státy. Guntram Wolff ze Solvay Brussels School upozorňuje, že i přes určitou politickou podporu nebude pokrok dostatečný k tomu, aby euro dohnalo dolar. Historicky byla motivací pro vznik eura především regionální integrace, avšak francouzská snaha konkurovat „exorbitantní výsadě“ dolaru byla přítomna od počátku. Otmar Issing, jeden z architektů měny, varuje, že přetěžování eura politickými ambicemi může jeho stabilitu spíše ohrozit. Struktura a slabiny evropského finančního trhu Zpráva ECB ukazuje, že mezinárodní využití eura zůstalo v roce 2024 na 19 % všech transakcí a jeho podíl na devizových rezervách činil 20 %, tedy přibližně třetinu podílu dolaru. Hlavní slabinou je fragmentace evropského trhu – dluhopisové trhy členských států dohromady dosahují jen třetiny velikosti amerického, a navíc chybí jednotný kapitálový trh. Harmonizace dohledu, daňových pravidel a insolvenčních zákonů je dlouhodobě neúspěšná. Lagardeová připomněla, že od roku 2015 selhalo více než sto pokusů o zlepšení situace. Příkladem odporu proti hlubší integraci jsou německé regionální banky Sparkassen, které chrání své úvěrové aktivity před konkurencí velkých bank na kapitálových trzích. Johannes Lindner z think-tanku Jacques Delors Centre zdůrazňuje, že národní a evropské zájmy jsou zde těsně provázány, což ztěžuje dosažení kompromisu. Možným řešením by podle Lagardeové bylo vytvoření „28. jurisdikce“ – dobrovolného rámce pro firmy, který by obešel nutnost harmonizace ve všech státech. Tento návrh má potenciál, ale aktuálně není politickou prioritou. Ještě složitější je téma společného financování dluhopisů, proti kterému se staví především bohatší státy, například Německo. Ty nechtějí sdílet riziko s vysoce zadluženými zeměmi, jako je Itálie. Cesta k větší globální roli eura Isabel Schnabelová z ECB upozorňuje, že pro silnější globální roli eura je nezbytné vytvořit rozsáhlý a likvidní evropský dluhopisový trh. Příležitostí by mohl být plán „ReArm Europe“ na mobilizaci až 800 miliard eur pro obranné investice, navazující na společný fond z roku 2020 určený k obnově po pandemii. Massimiliano Castelli z UBS Asset Management připomíná, že větší podíl dluhopisů vydávaných na evropské úrovni by výrazně zvýšil atraktivitu eura pro globální investory – ovšem Evropa v minulosti opakovaně selhala v naplňování podobných závazků. Evropská unie má v některých oblastech výhodu: vnitřní trh, orientaci na otevřený obchod a závazek k právnímu státu. Také kroky k posílení obrany mohou přispět k důvěryhodnosti eura. V oblasti financí však blok stále zaostává, a to i přes rozvoj iniciativ jako digitální euro, které má podpořit modernizaci platebního systému. Otmar Issing varuje, že konečné rozhodnutí o roli eura není v rukou ECB, ale záleží na důvěře zahraničních investorů. Ta bude vyžadovat nejen stabilní měnovou politiku, ale i jasný politický závazek k posilování ekonomické a finanční soudržnosti v eurozóně. Evropa tak stojí před strategickým rozhodnutím – zda využít současného geopolitického momentu, nebo nechat dolar i nadále dominovat světovému finančnímu systému.