Trump se snaží umlčet investigativní žurnalistiku, která ho volá k odpovědnosti

Vztah prezidenta Donalda Trumpa k médiím se ve druhém funkčním období posunul od ostré rétoriky k systematickým zásahům, které podle řady organizací ohrožují samotnou podstatu svobodného tisku ve Spojených státech. Zatímco během prvních let svého prezidentství Trump opakovaně útočil na média slovy jako „fake news“ či „nepřátelé lidu“, nyní jeho administrativa podniká konkrétní kroky s cílem omezit prostor nezávislé žurnalistiky. Kritici tvrdí, že právě média přinesla veřejnosti mnoho informací o chaotickém stylu vládnutí prezidenta a upozornila na vnitřní neshody a selhání jeho administrativy. V mnoha případech se jednalo o investigativní práci opírající se o anonymní zdroje z vládních struktur. Tento typ žurnalistiky však Trump vnímá jako ohrožení a podniká kroky k jejímu omezení. Ve světle blížícího se Světového dne svobody tisku, který připadá na sobotu, působí tyto kroky zvláště znepokojivě. Podle organizací jako Reportéři bez hranic nebo Výbor na ochranu novinářů (CPJ) jsou dopady Trumpovy politiky sice obtížně měřitelné, ale jejich varování jsou čím dál důraznější. Systematický tlak na novináře a média Organizace Reportéři bez hranic ve své zprávě uvádějí, že Trumpovo druhé funkční období přineslo výrazné zhoršení svobody médií. Na rozdíl od prvního období se již nejedná pouze o slovní útoky, ale o reálné zásahy, které mají podobu autoritářských praktik. Došlo například k zahájení vyšetřování několika televizních stanic, zpochybnění financování veřejnoprávních médií jako NPR a PBS, a dokonce i k odepření přístupu agentury AP na tiskové konference. Zároveň Bílý dům převzal kontrolu nad tiskovým sdružením a prezident osobně podal několik žalob na zpravodajské agentury. V některých případech také vyhrožuje dalším soudním kroky – například vůči The New York Times nebo CBS. Joel Simon z organizace Journalism Protection Initiative varuje, že tyto kroky nejsou náhodné: „Jedná se o součást autokratického scénáře,“ uvedl. Tento tlak podle něj neslouží jen k umlčení kritiky, ale k vytvoření atmosféry strachu, která má odradit novináře od investigativní práce. Obnovení sledování novinářů a narušení ochrany zdrojů Obzvláště znepokojivé je obnovení pravidla umožňujícího tajné sledování novinářů v rámci vyšetřování úniků informací. Toto pravidlo bylo za vlády prezidenta Bidena zrušeno ministrem spravedlnosti Merrickem Garlandem, poté co se ukázalo, že během prvního Trumpova období bylo tajně sledováno několik novinářů z CNN a dalších významných médií. Nová ministryně spravedlnosti Pam Bondi však ochranné opatření zrušila. Tvrdí, že dosavadní pravidla byla „nevyvážená“ a že prokurátoři musí mít možnost zasáhnout, pokud existuje podezření na úniky důvěrných informací. Novináři by podle nových pokynů měli být předem kontaktováni, ale zároveň se otevírá možnost jejich tajného sledování – včetně přístupu k telefonním záznamům či poznámkám. Organizace CPJ varuje, že toto rozhodnutí bude mít „odrazující účinek na zpravodajství o vládní činnosti“. Vyšetřování úniků informací je již dlouho vnímáno jako vážná hrozba pro svobodu tisku, protože může novináře odradit od práce se zdroji uvnitř vládních struktur. Osobní odveta a atmosféra strachu Trumpova rétorika se stále častěji proměňuje v osobní útoky. Tento týden obhajoval žalobu proti CBS a hrozil obdobným krokem vůči The New York Times. Média, která zveřejňují nepříznivé průzkumy, označuje za „zločince“, kteří by měli být „vyšetřováni pro volební podvod“. Jeho kandidát na šéfa FBI Kash Patel dokonce veřejně prohlásil, že půjde po novinářích, kteří „lhali o amerických občanech a zmanipulovali volby“. Tato slova pronesl v rozhovoru se Stevem Bannonem a posílil tak obavy z možné represivní politiky vůči médiím. Mezitím Trumpovi spojenci jako Brendan Carr, předseda FCC, zahájili vyšetřování firem jako Comcast a Disney. Carr si dokonce změnil profilovou fotografii na platformě X na karikaturu mediálního „pitbula“, kterou o něm publikoval Hollywood Reporter – jasný symbol toho, že se nebojí být vnímán jako agresivní „strážce“ prezidentova mediálního obrazu. Podobné kroky podnikla i komisařka FCC Anna Gomezová, která v televizním vystoupení upozornila, že vláda usiluje o cenzuru a kontrolu. Vyjádřila obavy, že jakýkoli ústupek ze strany novinářů povede pouze k další kapitulaci. „Doufám, že najdeme odvahu a že se lidé postaví na odpor,“ řekla. Novináři pod tlakem, podpora je klíčová Ačkoliv americká ústava garantuje rozsáhlá práva a svobody médií, v aktuálním politickém klimatu roste nejistota. Výbor na ochranu novinářů zaznamenal v poslední době nárůst žádostí o bezpečnostní poradenství – redakce se obávají, že se stávají terčem represí. Situace se tak přibližuje poměrům v zemích, kde je svoboda tisku běžně potlačována. Zkušená editorka Tina Brown nedávno poznamenala, že novináři „mohou být jen tak stateční, jak jim to dovolí jejich šéfové“. To znamená, že obrana svobodného tisku nezávisí jen na odhodlání reportérů, ale i na ochotě vedení redakcí postavit se politickému tlaku.