Vztahy mezi Spojenými státy a Čínou se pod vládou Donalda Trumpa zásadně proměnily. Zatímco Trump vyhlašuje vítězství a tvrdí, že tvrdými celními kroky hájí americké zájmy, realita na světové scéně vypadá jinak. Obchodní politika současné administrativy, místo aby upevnila pozici USA, akceleruje ústup amerického vlivu a posiluje geopolitickou i ekonomickou roli Číny. Ženevská obchodní jednání, která mají uklidnit eskalující celní konflikt mezi dvěma největšími ekonomikami světa, v sobě nesou hlubší symboliku. Zatímco Čína se pragmaticky připravuje na novou éru, Spojené státy se zmítají v důsledcích izolacionistických rozhodnutí a ztrácí důvěru obchodních partnerů i globální autoritu, na které byly dekády po druhé světové válce postaveny. Ztracená pozice a promarněný vliv Historicky měly USA v rukou ekonomické i politické páky, které formovaly pravidla světového obchodu – ať už prostřednictvím Světové banky, MMF, nebo WTO. Právě dohody uzavřené v Tokijském kole nebo v rámci principu „nejvyšších výhod“ vytvořily základ stabilního mezinárodního systému, který Spojeným státům sloužil po celá desetiletí. Donald Trump však tuto rovnováhu narušil. Místo dlouhodobé strategie volil impulsivní a jednostranná cla, která se rychle promítla do oslabení obchodních vztahů. Trump ignoroval skutečnost, že americký obchodní deficit – jímž často argumentuje – plnil globální ekonomiku dolary a umožnil expanzi amerických firem. Krátkodobé vítězství v podobě vyššího cla na čínské zboží tak ve skutečnosti podkopalo globální důvěru v USA. Zatímco prezident Spojených států oslavoval Den vítězství v Moskvě po boku Vladimira Putina, čínský prezident Si Ťin-pching dál tiše posiloval svou vyjednávací pozici. Čína se Trumpových výhrůžek nezalekla – naopak je využila k posílení své role ve světě. A co víc, prezident Si ví, že si může dovolit čekat. Nemusí řešit volby ani veřejné mínění. A zatímco se Trump snaží přetvořit svět podle své vize „America First“, Čína konsoliduje svůj vliv v Asii, Latinské Americe a Africe. Cena celní války a falešný pocit výhry Výsledky ženevských jednání umožnily Trumpovi tvrdit, že dosáhl dohody, která potvrzuje sílu USA. Ve skutečnosti však došlo jen k dočasnému zmírnění napětí. I když nové clo na čínské zboží klesne z 145 % na 30 %, stále jde o vysokou daň, která prodražuje zboží a komplikuje logistiku. Americká ekonomika už však mezitím utrpěla. Během pouhých 100 dní se ekonomika, která ještě nedávno rostla, přiblížila recesi. Nedostatek zboží, narušení dodavatelských řetězců a zhoršená dostupnost materiálů vedou k poklesu výroby, propouštění a nižší spotřebě. To vše bude mít dopad na ceny amerických akcií, dluhopisů i pozici dolaru jako dominantní měny. A to i přesto, že investoři zatím zůstávají klidní. Trump sice může veřejně prohlašovat, že přiměl Čínu ke kompromisu, ale globální trhy i světoví lídři vidí jiný obraz. USA ve skutečnosti ustoupily – a tento ústupek nebude bez následků. Čína a její strategický vzestup Čínský vzestup není náhlý. Země se systematicky připravuje na novou fázi dominance, která se začala rýsovat už po roce 2001, kdy Čína vstoupila do Světové obchodní organizace. Investice do infrastruktury v rozvojových zemích, expanze levného vývozu i nabídky výhodných úvěrů vytvořily širokou síť ekonomických vazeb napříč kontinenty. Na rozdíl od Trumpovy politiky jednostranného diktátu, Čína sází na dlouhodobé vztahy, pragmatismus a rozvojovou spolupráci. Prezident Si nemusí řešit tlaky volebního cyklu, preference voličů ani komentáře investorů. Díky tomu může budovat a upevňovat čínské století, zatímco Spojené státy se vzdalují ideálu, který po desetiletí prosazovaly. Amerika navíc ztratila i vnitřní připravenost. Na rozdíl od Číny, která promýšlí důsledky a staví nové mosty, USA podcenily dopady vlastního ústupu. Slábnoucí dolar, ztráta důvěryhodnosti a nejasné obchodní vztahy vytvářejí prostředí, v němž budou americké firmy těžko hledat příležitosti. Dokonce i v případě, že by Trump dosáhl rozsáhlých celních dohod, většina amerických společností by je neměla jak využít – jejich model je založen na globální spolupráci, regionálních dodavatelských řetězcích a diverzifikaci, nikoli na izolacionismu.