Ačkoliv není zaměřen přímo na bytovou politiku, obsahuje několik zásadních opatření, která by mohla pomoci i uškodit současné krizi nedostupného bydlení. Jeho rozsah však přesahuje rámec sociálních programů – zahrnuje i snížení daní, zvyšování deficitu a omezení pravomocí států, což může mít dlouhodobé a protichůdné dopady.Daňové úlevy jako stimul výstavby, ale také privilegium pro bohatéJedním z nejvýraznějších prvků zákona je rozšíření daňového úvěru LIHTC pro nízkopříjmové domácnosti, který by mohl podle odhadů Novogradacu podpořit výstavbu více než 500 tisíc dostupných nájemních bytů do roku 2035. To je pozitivní zpráva vzhledem k odhadovanému nedostatku 4,5 milionu domů. Navíc návrh počítá i se zvýšením odpočtů SALT až na 40 000 dolarů, což by pomohlo především domácnostem ve státech s vysokým daňovým zatížením, jako je Kalifornie nebo New York. Kritici však varují, že tato opatření zvýhodňují majetnější domácnosti a mohou přispět k větší daňové nerovnosti.Algoritmy bez regulace a rostoucí riziko pro nájemníkyKontroverzi vzbuzuje i ustanovení, které brání státům regulovat algoritmy pro stanovení nájemného. Pokud by prošlo, poskytlo by technologickým firmám – jako RealPage – prostor k manipulaci s cenami nájemného bez dohledu veřejných institucí. Ministerstvo spravedlnosti i generální prokurátoři varují, že to může vést k umělému navyšování nájmů. Zastavení regulace by posílilo vliv pronajímatelů a oslabilo ochranu spotřebitelů na trhu, který je už nyní pro mnohé nedostupný.Vysoký deficit a hypotéky za hranicí dostupnostiJedním z nejvážnějších rizik zákona je jeho dopad na federální deficit, který by mohl v příštím desetiletí podle rozpočtového úřadu narůst o 2,4 bilionu dolarů. To by vedlo k nárůstu výnosů ze státních dluhopisů a následně k vyšším úrokovým sazbám na hypotéky. V době, kdy sazby přesahují 7 %, by to mohlo omezit přístup k vlastnímu bydlení pro další vrstvy obyvatel a zvýšit náklady na výstavbu pro developery. Tento makroekonomický efekt by tak mohl zcela neutralizovat přínos daňových pobídek.Možné škrty v rozpočtu by zasáhly ty nejzranitelnějšíZatímco zákon slibuje expanzi v některých oblastech, rozpočtový návrh Bílého domu pro rok 2026 naopak počítá s významnými škrty v programech komunitního rozvoje a podpory bydlení. To by v kombinaci s deregulací a růstem sazeb mohlo ještě více zkomplikovat situaci lidí s nízkými příjmy, kteří tvoří jádro těch, kdo potřebují dostupné bydlení. Prezident neziskové organizace National Housing Conference varoval, že bez podpory Kongresu by tyto návrhy mohly ohrozit základní infrastrukturu sociálního bydlení.🐂💸 Bullionářovo suma sumárum Zákon „One Big Beautiful Bill“ představuje ambiciózní, ale kontroverzní zásah do americké daňové a výdajové politiky, jehož důsledky se zásadně dotknou trhu s bydlením. Ačkoli některá opatření, jako rozšíření daňového úvěru LIHTC, mohou přispět k řešení akutního nedostatku dostupného bydlení, jiná ustanovení – například zvýšení odpočtu SALT nebo zákaz regulace algoritmů stanovujících nájemné – zvýhodňují bohatší vrstvy a posilují moc velkých pronajímatelů. Současně plánovaný nárůst federálního deficitu o biliony dolarů představuje vážné riziko pro vývoj úrokových sazeb. Vyšší sazby mohou dále omezit dostupnost hypoték a zdražit nové projekty, čímž se původní záměr podpořit bydlení částečně míjí účinkem. Tato fiskální politika, doplněná o navržené škrty v programech komunitního bydlení, může způsobit, že nízko a středně příjmové domácnosti budou stát před ještě většími bariérami při hledání důstojného bydlení. Zákon tak představuje klasický příklad politického kompromisu – nabízí nové příležitosti pro trh i developery, ale zároveň přenáší rizika na zranitelné skupiny. Pokud má skutečně přispět k řešení bytové krize, bude nutné jeho nejproblematičtější části upravit nebo vyvážit doplňující legislativou.