Jejich původ sahá až do začátků 20. století, kdy Frederick Taylor ve své práci „Scientific Management“ popsal důležitost detailního dohledu nad prací jednotlivců. Tato filozofie položila základ formálních manažerských kontrol, které měly za cíl především zvýšit produktivitu. Podobně i armáda standardizovala individuální brífinky a debrífinky, které později inspirovaly korporátní řízení po druhé světové válce.Postupem času se však pohled na řízení lidí začal měnit. Psychologie práce se dostala do popředí a vznikl nový koncept manažera jako kouče. Slavné Hawthornovy studie ukázaly, že individuální pozornost zvyšuje morálku i pracovní výkonnost. Douglas McGregor ve své Teorii Y předefinoval zaměstnance jako samostatné a motivované osobnosti. V 80. letech pak Andy Grove z Intelu prosazoval pravidelné schůzky 1:1 jako způsob, jak včas zachytit problémy a sladit očekávání obou stran. Tento model se rozšířil zejména v technologických firmách.Úskalí a neefektivita současných individuálních schůzekNavzdory původnímu záměru však individuální schůzky často ztrácejí svou účinnost. Jak upozorňuje Steven G. Rogelberg, autor knihy „Glad We Met“, řada těchto setkání slouží spíše potřebám manažera než podpoře zaměstnance. Častým problémem bývá, že rozhovory jsou dominované vedoucím, který nemá připravený program, nedává prostor pro osobní témata a zaměřuje se jen na úkoly. Takové schůzky nejenže nenaplňují svůj účel, ale mohou dokonce narušovat důvěru a psychologickou bezpečnost.Dalším úskalím je nadměrná frekvence těchto schůzek, která může vést ke zbytečnému mikromanagementu. Rogelberg doporučuje schůzky v dvoutýdenních intervalech a o délce maximálně 50 minut. V praxi však často slouží jen k pasivnímu sdílení statusu, synchronizaci kalendářů nebo vyhýbání se skutečně důležitým tématům. Výzkumy ukazují, že 70 % schůzek brání zaměstnancům v plnění jejich hlavní práce. Během pandemie se sice zkrátila jejich délka, ale jejich počet naopak vzrostl, což ještě zhoršilo pocit zahlcení.AI a nové možnosti pro řízení týmůS nástupem technologií, zejména nástrojů využívajících umělou inteligenci, se objevují alternativy, které postupně nahrazují tradiční individuální schůzky. Manažeři dnes mají k dispozici data v reálném čase – mohou sledovat výkonnost prostřednictvím analytických nástrojů, zjišťovat náladu týmu pomocí pulzních průzkumů a získávat zpětnou vazbu bez potřeby formálních setkání. AI nástroje, jako například Microsoft Copilot, dokážou automaticky generovat souhrny rozhovorů, navrhovat koučovací kroky nebo identifikovat rizika vyhoření na základě tónu komunikace či hustoty kalendáře.Lidský rozměr těchto schůzek, který dříve představoval jejich největší přínos, se nyní digitalizuje. Algoritmy jsou schopny odhalit pocity zaměstnanců přesněji než intuice manažera. Firmy jako Synthesia a Soul Machines již vyvíjejí AI avatary, kteří vedou přirozené konverzace. A korporace jako Meta či Microsoft investují do osobních digitálních agentů, kteří se mohou účastnit schůzek místo svých lidských protějšků. Ve světě, kde poměr manažerů k zaměstnancům prudce roste a čas je vzácný, tak může být přenechání rutinních schůzek AI agentům efektivní strategií, nikoliv dystopickou představou.Budoucnost manažerského řízení v éře dat a autonomieTo vše neznamená, že bychom se měli vzdát zpětné vazby, empatie nebo individuálního přístupu. Naopak, ukazuje to, že bychom měli přehodnotit formát, frekvenci a účel těchto interakcí. Ve světě plném dat a dostupné analýzy se klasické schůzky 1:1 stávají spíše zvykem než efektivním nástrojem řízení. Je čas přejít od rituálů ke skutečné relevanci.Místo pravidelných, často prázdných schůzek může být efektivnější sada mikrointerakcí, podporovaných digitálními nástroji a vedených skutečným záměrem. Manažeři budoucnosti nebudou kontrolovat své podřízené z povinnosti, ale budou s nimi pracovat cíleně – a pouze tehdy, když to bude skutečně přínosné. Budou schopni přizpůsobit svůj styl vedení jednotlivcům, nikoliv aplikovat jeden univerzální model na všechny.Budoucnost vedení tedy není o tom, že se vzdáme lidského kontaktu, ale že jej uvolníme od rutiny a necháme jej vyniknout tam, kde má největší dopad. V tomto smyslu mohou být schůzky 1:1 přežitkem analogové éry – a jejich místo může zaujmout sofistikovanější, digitálně podpořený způsob řízení, který bude pružnější, cílenější a nakonec i lidštější.