Ursula von der Leyen pod tlakem: Hlasování o nedůvěře kvůli skandálu s Pfizerem a zelenou legislativouPředsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen čelí zásadní výzvě, která může ovlivnit nejen její politickou budoucnost, ale i směřování celé Evropské unie. V důsledku skandálu známého jako Pfizergate má Evropský parlament jednat o hlasování o vyslovení nedůvěry vůči ní i celé její komisi. Podnět přichází od krajně pravicového rumunského europoslance Gheorgheho Piperey, který tvrdí, že získal potřebných 72 podpisů k vyvolání procedury.Ačkoli se neočekává, že by von der Leyenová byla skutečně odvolána – pro to by bylo třeba dvoutřetinové většiny v parlamentu – samotný proces ji oslabuje. Kritici z řad levice, pravice i středu ji obviňují z nedostatečné transparentnosti, ignorování demokratických principů a přílišné vstřícnosti vůči národním vládám. Skandál se týká především jejích soukromých zpráv s generálním ředitelem společnosti Pfizer během vyjednávání o dodávkách vakcín, které Komise odmítla zveřejnit, ačkoliv tak měla učinit. Evropský soudní dvůr tento postup označil za porušení zásady dobré správy. Kritika napříč politickým spektremPiperea svou iniciativu označuje za nástroj pro prosazení transparentnosti a demokratické odpovědnosti. Tvrdí, že jeho návrh má podporu i mezi některými členy Evropské lidové strany , tedy politické frakce, do které von der Leyenová sama patří. Vzhledem k tomu, že se parlamentní většina může v příštích týdnech přeskupit, bude předsedkyně Komise muset vyvažovat zájmy různých táborů – pravděpodobně i za cenu nových kompromisů ve své agendě pro druhé funkční období.Situace navíc přichází v době, kdy roste napětí mezi Komisí a zákonodárci kvůli environmentální legislativě. Von der Leyenová nedávno stáhla návrh zákona proti tzv. greenwashingu, a to těsně před jeho plánovaným schválením. Tento krok vyvolal odpor nejen mezi socialisty, liberály a Zelenými, ale i mezi některými vládami členských států. Kritici poukazují na to, že takové jednání podkopává důvěryhodnost celého legislativního procesu EU.Chcete využít této příležitosti?Soudní spory a napětí s ParlamentemNapětí se dále vyostřilo, když právní výbor Evropského parlamentu hlasoval pro podání žaloby na Komisi, protože ta obešla parlament při rozhodování o vydání dluhopisů na financování zbrojení. Tento krok je podle Piperey jen dalším důkazem systematického obcházení demokratických pravidel. Von der Leyenová tak čelí nejen politickému, ale i právnímu tlaku ze všech stran.Historie ukazuje, že hlasování o nedůvěře Komisi jsou vzácná a jen jedno – v roce 1999 – vedlo k odstoupení celé Komise. Přesto tento nástroj slouží jako silný symbolický signál nespokojenosti a může významně oslabit autoritu předsedkyně i jejího týmu. Právě tato ztráta důvěry by mohla ovlivnit průchod klíčových návrhů ve druhém funkčním období, o které von der Leyenová usiluje.Výhled do příštích měsícůVon der Leyenová zatím zůstává ve funkci a má stále šanci zajistit si podporu, zejména pokud bude ochotna učinit ústupky. Musí však zároveň přesvědčit parlament, že je připravená jednat otevřeněji a odpovědněji. Její vyjednávací schopnosti a schopnost obnovit důvěru napříč politickým spektrem budou rozhodující. Pokud selže, hrozí jí nejen ztráta podpory pro další funkční období, ale i zásadní omezení schopnosti prosazovat jakoukoli legislativu.Jak ukazují i slova španělské místopředsedkyně Komise Teresy Ribery, panuje napříč institucemi snaha chaotickou situaci uklidnit a nalézt kompromis. Přesto však stále více europoslanců – včetně těch, kteří von der Leyenovou původně podporovali – začíná pochybovat o jejím způsobu vedení Komise.Celá situace tak odhaluje hlubší problém vnitřní důvěry v institucionální fungování Evropské unie. V době, kdy EU čelí rostoucím výzvám na mezinárodní scéně i nárůstu populismu uvnitř vlastních hranic, se ukazuje, jak křehké může být vedení bloku, pokud je vnímáno jako netransparentní nebo příliš technokratické. Ursula von der Leyenová stojí na křižovatce: buď se jí podaří obnovit důvěru prostřednictvím konkrétních kroků a větší otevřenosti vůči parlamentní kontrole, nebo se její druhý mandát může stát obdobím kompromisů a obrany, spíše než vizionářského vedení.