Přestože prezident Donald Trump usiluje o rychlé snížení úrokových sazeb, jeho možnosti ovlivnit měnovou politiku jsou omezené. Zásadním problémem je, že předseda Federálního rezervního systému má v rámci rozhodovacího procesu pouze jeden hlas z dvanácti. Trump by sice teoreticky mohl vyměnit současného šéfa Fedu Jeroma Powella, jehož funkční období končí až v květnu 2026, ale i nový předseda by musel přesvědčit většinu členů Federálního výboru pro otevřený trh (FOMC). Ten kolektivně rozhoduje o nastavení sazeb a aktuálně není většina členů nakloněna jejich snižování. Powell navíc opakovaně zdůraznil, že neplánuje odstoupit předčasně, čímž ztěžuje Trumpovu strategii výměny vedení. I kdyby k výměně předsedy došlo, rozhodování Fedu by se bez širší podpory stejně neposunulo požadovaným směrem. Nový předseda by musel ostatní členy výboru přesvědčit o tom, že nižší sazby jsou v souladu s cíli měnové politiky – nikoliv jen s požadavky prezidenta. Fed si úzkostlivě střeží svou nezávislost Jedním z pilířů důvěryhodnosti americké centrální banky je její nezávislost na politickém vlivu. Ta sahá až do 50. let 20. století, kdy se Fed odpojil od přímého řízení ministerstvem financí. Od té doby si bankéři pečlivě chrání právo rozhodovat na základě ekonomických dat a inflačních cílů, nikoli podle přání aktuální vlády. V současnosti podle všeho převládá názor, že sazby by měly zůstat na stávající úrovni minimálně do září. Důvodem jsou přetrvávající nejistoty ohledně inflace, mimo jiné i v důsledku obchodních politik, které prosazuje právě Trump. Ekonom Jason Furman z Harvardu připomíná, že předseda Fedu má pouze jeden z dvanácti hlasů, a že „politická loutka“ by většinu nezískala. Pokud by se tedy někdo pokusil Fed řídit čistě podle prezidentových zájmů, pravděpodobně by narazil. Změna vedení Fedu není jednoduchá ani rychlá Trumpova snaha o přestavbu vedení centrální banky je navíc omezená právním rámcem. Sedm členů Rady guvernérů Fedu je jmenováno na 14 let, čímž se má zabránit tomu, aby kterýkoli prezident získal nadměrný vliv. V rámci svého aktuálního mandátu by Trump mohl vyměnit jen jednu z členek, Adrianu Kuglerovou, jmenovanou za demokraty. Ostatní členové jmenovaní předchozí administrativou mohou zůstat ve funkci i dlouho po roce 2030. A i když Trump jmenuje nového předsedu Fedu, Powell může zůstat v radě jako řádný člen. Z jeho čtrnáctiletého funkčního období mu stále zbývají tři roky. Ačkoliv většina předsedů po odchodu z čela instituce odchází zcela, výjimka z historie existuje. Marriner Eccles, někdejší předseda Fedu, zůstal členem rady tři roky poté, co byl nucen rezignovat. I tehdy působil jako vnitřní opozice vůči prezidentovi, tehdy Harrymu Trumanovi. Trhy i inflace omezují dopad politického tlaku Ačkoli by si Trump přál okamžité snížení úrokových sazeb, Fed nemá přímou kontrolu nad většinou typů půjček – tedy hypotékami, kreditními kartami nebo spotřebitelskými úvěry. Místo toho Fed ovlivňuje ekonomiku skrze sazbu federálních fondů, což je krátkodobá sazba, kterou si půjčují mezi sebou samotné banky. Tato sazba ovlivňuje celkovou hladinu nákladů na úvěry, ale její dopad na dlouhodobé sazby není zaručený. Například v letech 2023 a 2024 Fed snížil základní sazby, ale průměrná úroková sazba u 30letých hypoték se nadále držela vysoko – aktuálně činí 6,67 %. Důvodem je očekávání inflace, které má zásadní dopad na to, jak investoři oceňují dlouhodobé úvěrové nástroje. Pokud by nový šéf Fedu pod Trumpovým tlakem sazby skutečně snížil, Wall Street by mohla reagovat opačně. Trhy by totiž mohly tuto politiku vnímat jako inflační riziko a naopak by tlačily na růst dlouhodobých sazeb. Stephen Stanley, hlavní ekonom Santander Capital Markets, upozorňuje, že pokud trhy ztratí důvěru v to, že Fed hlídá inflaci, výsledkem bude růst výnosů na dlouhém konci výnosové křivky. Celkově tak platí, že prezident USA má jen omezený vliv na úroveň úrokových sazeb. Může vyvíjet politický tlak, případně měnit vedení centrální banky v mezích zákona, ale bez souhlasu většiny členů výboru ani nový předseda změnu neprosadí. A i kdyby se to podařilo, tržní mechanismy a inflační očekávání mohou původní záměr zcela zvrátit.