Je čas, aby se přidali i akcioví investořiVlády po celém světě dál navyšují výdaje, jako by neexistovala hranice. A zatímco dluhopisové trhy – známé jako poslední instance finanční disciplíny – občas vycení zuby, jejich samotný tlak už na rozmařilé státní rozpočty nestačí. Dnešní politické klima, posílené populismem a neochotou voličů k ústupkům, zcela rozmazalo rozdíl mezi levicí a pravicí, pokud jde o fiskální odpovědnost. Příkladem budiž plánované rozpočtové výdaje Spojených států, kde se očekává, že Trumpův „velký a krásný zákon“ zvýší federální dluh k HDP o pětinu do roku 2035.Ekonom William Niskanen už v roce 1968 upozornil, že byrokracie má vnitřní motivaci růst, nikoliv se zmenšovat. A tento princip platí i dnes. Odpovědnost za nadměrné zadlužení leží především na politicích, ale stále častěji se ukazuje, že i investoři mají prostředky, jak tyto tendence korigovat – jen je dosud nevyužívají naplno.Akcioví investoři zůstávají stranouZatímco dluhopisoví investoři hrají aktivní roli, akcioví investoři zůstávají pozoruhodně pasivní. Je pravda, že akciové trhy dokážou vyvinout nepřímý tlak – například tím, že centrální banky reagují na jejich pokles snížením sazeb. Akcionáři se také angažují v otázkách, jako jsou klimatická změna nebo antimonopolní politika. Ale když jde o nezodpovědnou fiskální politiku vlád, hlas akciových investorů jako by zcela chyběl.Přitom právě korporace a jejich akcionáři mají velký potenciál ovlivnit veřejnou debatu. Firmy nejsou jen abstraktní struktury – tvoří je lidé: akcionáři, zaměstnanci, zákazníci a dodavatelé. A právě tato čtyři mocná uskupení, pokud by se spojila, by mohla vyvinout mimořádně silný tlak na vlády, aby hospodařily odpovědně. Je nepochybné, že politici sledují vývoj akciových trhů. Obavy o penzijní fondy, majetkové efekty voličů nebo ztráty pracovních míst mohou být efektivní pákou, pokud je někdo začne cíleně používat.Čas na aktivní ekonomický aktivismusJak by to mohlo vypadat v praxi? Pokud například slabá infrastruktura snižuje výkonnost hospodářství, což má negativní dopad na zisky podniků, investoři mohou přistoupit k cíleným krokům. Mohli by prodávat akcie veřejných služeb, čímž by tlačili na změnu politiky, nebo naopak nakupovat podíly, aby dosadili nové vedení podporující investice a růst.Podobně v Británii by mohli velcí investoři vyslat jasný signál vládě: bez řešení nezaměstnanosti mladých lidí budou snižovat investice v zemi. Dopis adresovaný kancléřce financí podepsaný šéfy firem z indexu FTSE 100, který by hrozil přesunem sídel do Irska nebo přesunutím primárního kotování do New Yorku, by mohl mít větší váhu než jakákoli politická proklamace.V USA by firmy mohly Bílému domu signalizovat, že bez fiskální odpovědnosti budou přesouvat výrobu do zahraničí nebo přehodnotí svou investiční strategii. Akcionáři a společnosti mají navíc k dispozici miliony zaměstnanců – v Evropě zhruba 36 milionů, v USA přes 40 milionů – kteří jsou zároveň voliči. Mobilizace tohoto lidského kapitálu by mohla změnit pravidla hry.Když už nestačí trhy, musí nastoupit společenský tlakZajímavou možností je i využití firemních zdrojů k posílení daňové gramotnosti zaměstnanců – například školení o tom, jak využít daňové úlevy na děti, vzdělání nebo bydlení. Společnosti mají přístup ke stovkám tisíc lidí a jejich informovanost může mít reálný vliv na veřejné finance, aniž by šlo o přímý politický aktivismus.Státy neemitují akcie, které by se daly prodávat jako formu nátlaku. Ale to neznamená, že akcioví investoři nemají žádné nástroje. Naopak, jejich vliv je značný – pokud ho začnou skutečně využívat. Dosud se veřejné firmy zpravidla vyhýbaly přímému politickému vlivu. Ale v době, kdy se veřejné finance hroutí, by mohly přehodnotit svou roli a stát se novými strážci rozpočtové odpovědnosti.