Francouzský prezident tvrdí, že obě země mají „zvláštní odpovědnost“ za bezpečnost Evropy. Výzva k překonání rozdělení po brexitu Francouzský prezident Emmanuel Macron během své státní návštěvy ve Velké Británii vyzval obě země k novému začátku ve vzájemných vztazích. Ve svém projevu před britským parlamentem označil brexit za „hluboce politováníhodný“, avšak zdůraznil, že v posledních letech došlo k posílení aliance mezi Paříží a Londýnem. Podle Macrona Spojené království sice opustilo Evropskou unii, ale nemůže stát mimo Evropu – a už vůbec ne mimo její bezpečnostní a strategické zájmy. „Nedovolme, aby se kanál La Manche ještě více prohloubil,“ vyzval s odkazem na symbolické i skutečné rozdělení, které od brexitu mezi oběma státy panuje. Macronova cesta do Británie, první státní návštěva lídra EU od brexitu, byla jasně zaměřena na posílení bilaterálních vazeb v oblasti migrace, obrany a obchodu. Prezident zdůraznil, že čelíme nové geopolitické realitě, v níž je třeba pevné spolupráce – zejména tváří v tvář expanzivnímu Rusku a nevyzpytatelné americké politice reprezentované Donaldem Trumpem. Společný boj proti nelegální migraci Jedním z klíčových témat Macronova projevu byla nelegální migrace, dlouhodobě třecí plocha mezi Británií a Francií. Prezident uznal, že touha po lepším životě je legitimní, ale zároveň varoval před zneužíváním pravidel pro přijímání lidí. Vyzval k tomu, aby obě země spolupracovaly nejen bilaterálně, ale také s třetími zeměmi, a zastavily tak migrační toky ještě předtím, než migranti dorazí k pobřeží Evropy. Britští politici Macrona v minulosti obviňovali, že nedělá dost pro zamezení odjezdů lodí z francouzského pobřeží směrem k Británii. Naopak Macron připomněl, že je zapotřebí komplexní strategie a dohody, včetně případné dohody o návratu žadatelů o azyl. Tuto otázku zatím nevyřešila ani nová dohoda mezi EU a Spojeným královstvím, která zůstává v klíčových bodech otevřená. Evropa potřebuje Francii i Británii Macron zdůraznil, že Francie a Británie nesou „zvláštní odpovědnost“ za bezpečnost Evropy, a že je na čase tuto roli jednoznačně potvrdit. Zmínil potřebu spolupráce v oblasti obrany, výměny zpravodajských informací i vývoje nové vojenské technologie. Neopomněl ani obchodní spolupráci, přičemž připustil, že nedávné spory, například o rybolovná práva, je třeba vnímat v širší perspektivě. Důležitější než spory je podle něj „společná odpovědnost za stabilitu kontinentu“. Zároveň upozornil, že právě Londýn a Paříž by měly být motorem evropského přístupu k revizionistickým režimům a měnícím se aliančním poměrům, jakými jsou vztahy USA k NATO nebo narůstající vliv Číny. Macronova slova tak zazněla nejen jako diplomatické gesto, ale i jako výzva k pragmatickému spojení sil. Sbližování i v kultuře a vzdělávání Součástí Macronova projevu byl i apel na mládež a kulturní výměny. Představil návrh na nový program mobility mládeže, který by mladým lidem umožnil získat zkušenosti v druhé zemi i po brexitu. „Naše děti by měly mít stejné příležitosti, jaké jsme měli my,“ prohlásil a jeho slova sklidila dlouhý potlesk britských poslanců i členů horní sněmovny. Macron rovněž apeloval na výměny mezi studenty, vědci a umělci, protože právě kulturní diplomacie může podle něj přispět ke zmenšení propasti, kterou mezi země vnesl brexit. „Spojuje nás společná budoucnost,“ řekl v závěru projevu a dodal: „Jděme společně, ruku v ruce, bok po boku – to je náš společný osud.“ Macronova návštěva ve Spojeném království měla i silný symbolický význam. Šlo o první státní návštěvu francouzského prezidenta od brexitu a zároveň o demonstraci, že přes politické rozchody je přátelství mezi oběma zeměmi stále živé. Z historického hlediska jde o dvě velmoci, které sdílely nejen četné konflikty, ale i aliance a společné oběti – od Napoleonských válek až po boje v Normandii. Macronův apel, aby se „La Manche dále neprohluboval“, byl tak zároveň výzvou k návratu k těmto společným hodnotám a k důvěře. V politické rovině se Macron snažil posunout tón vztahu od konfrontace k pragmatismu. V projevu zaznělo, že respektuje rozhodnutí Britů o vystoupení z EU, ale zároveň dává najevo, že vztah s kontinentální Evropou nemůže být založen na izolaci. S ohledem na rostoucí geopolitická rizika a ekonomickou nejistotu zdůraznil, že Británie má stále své místo po boku Evropy. A právě to je moment, kdy může Paříž nabídnout partnerství, které nestojí na členství v EU, ale na sdílené odpovědnosti a zájmech.