Po desetiletích zanedbávání musí nyní výrazně navýšit počty aktivních vojáků i rezervistů, a to v době, kdy trh práce zažívá napětí a obyvatelstvo stárne. Ministr obrany Boris Pistorius otevřeně přiznává, že stávající kapacity nestačí. Cílem je zvýšit počet profesionálních vojáků z přibližně 180 000 na 260 000, zároveň však přilákat také stovky tisíc nových záložníků. Klíčovou otázkou zůstává, kde tolik lidí vůbec najít.Změny přicházejí v době, kdy Německo modernizuje svou infrastrukturu a stovky miliard eur směřují do silnic, mostů či škol. Tyto investice přitom také vyžadují pracovní sílu, kterou stát nutně potřebuje. Spolu s tím přichází debata o možném znovuzavedení branné povinnosti, která byla zrušena v roce 2011. Kancléř Friedrich Merz i Pistorius zatím podporují dobrovolný model inspirovaný švédským systémem, nicméně možnost povinné služby ponechávají otevřenou. Podle průzkumů by s tím souhlasilo asi 55 % německé veřejnosti.Dobrovolná služba nestačí, chybí atraktivita i podmínkyNěmecká armáda čelí dlouhodobým problémům s náborem. V roce 2024 klesl počet vojáků pod hranici 180 000, což je nejnižší hodnota od roku 2018. Přestože armáda investovala do náborových kampaní, výsledkem bylo pouze zastavení poklesu, nikoli výrazný růst. Pistorius upozorňuje, že armáda potřebuje nahradit vojáky, kteří odcházejí do důchodu, a zároveň najít nové rekruty – to však podle něj nelze vyřešit jen formální brannou povinností.Ekonom Enzo Weber z Institutu pro výzkum zaměstnanosti varuje, že neefektivní využití pracovní síly by mohlo způsobit škody celé ekonomice. Podle něj je třeba, aby armáda přitáhla ty lidi, kteří jsou pro vojenskou službu nejvhodnější, nikoliv ty, kteří by byli cennější jinde. Podobně smýšlí i odborníci z mnichovského institutu Ifo. Ti upozorňují, že branci tráví méně času na pracovním trhu, což jim snižuje budoucí příjmy i vzdělání. V důsledku toho by mohla utrpět celá spotřeba a německá ekonomika.Autoři studie doporučují místo toho zvýšit platy a investovat do lepšího vybavení. To by mohlo armádu učinit atraktivnější nejen pro mladé lidi, ale i pro specialisty, kteří by jinak zvolili civilní kariéru. V tomto směru už vláda ustupuje od přísné fiskální disciplíny a umožňuje vyšší výdaje na obranu. Přesto zatím nic nenasvědčuje tomu, že by dobrovolná služba přinesla požadovaný efekt v krátkém čase.Chcete využít této příležitosti?Migrace jako řešení, které naráží na odporVedle debaty o branné povinnosti se čím dál častěji objevuje otázka imigrace jako nástroje pro doplnění stavů v armádě. Podle ministra Pistoria může migrace pomoci nejen ozbrojeným silám, ale i celému hospodářství, které se v důsledku demografického vývoje rychle zmenšuje. Zvažuje se například rychlejší cesta k občanství pro migranty, kteří vstoupí do armády.Nálada vůči této možnosti je však v Německu napjatá. Kancléř Merz nedávno zpřísnil ochranu hranic kvůli sílícímu odporu proti přistěhovalcům. Přesto někteří odborníci, například Guntram Wolff z bruselského think-tanku Bruegel, upozorňují, že bez otevřenějšího přístupu integrace nebude fungovat. „Trh práce je zcela vyčerpaný, takže musíme být otevřenější,“ říká Wolff. Dodává, že nestačí jen zvýšit platy, ale je nutné vést důslednou integrační politiku, která zahrne i ozbrojené složky.Podle prognóz nadace Bertelsmann Stiftung by se bez přistěhovalců německá pracovní síla dramaticky zmenšila. I když tyto scénáře počítají s vyšší účastí domácích pracovníků, migrace zůstává klíčovým faktorem, pokud má země naplnit své ambiciózní cíle v oblasti obrany.Armáda balancuje mezi strategickými cíli, realitou trhu práce a názory veřejnostiZavedení povinné služby by mělo být podle současných plánů pouze „pojistkou“ pro případ, že dobrovolný model selže. Někteří konzervativní poslanci ovšem tlačí na zavedení automatického mechanismu, který by spustil brannou povinnost, pokud se nenaplní cíle v náboru. Vláda by měla návrh zákona schválit koncem srpna, přičemž jeho účinnost by mohla začít již od ledna příštího roku. Pistorius doufá, že do konce desetiletí se podaří přilákat přes 110 000 nových branců.Přesto se Německo ocitá v dilematu. Na jedné straně potřebuje silnou armádu, která by odpovídala novým standardům NATO a dokázala odradit potenciální agresory. Na straně druhé však čelí chronickému nedostatku lidí a zároveň tlaku na modernizaci celé ekonomiky. Jakékoli chyby při přerozdělování pracovních sil by mohly vést k oslabení celého hospodářství.Otázkou zůstává, zda se armádě podaří najít rovnováhu mezi ambicí a realitou. Pokud ne, bude muset Německo volit mezi návratem k povinné službě, otevřením dveří imigrantům nebo přehodnocením svých obranných cílů.