Podle rychlého odhadu Ministerstva financí ČR (MF) by mělo dojít ke zpomalení růstu hrubého domácího produktu (HDP) o 0,2 procentního bodu v roce 2025 a o 0,39 bodu v roce 2026. Přestože se jedná o statisticky zaznamenatelný pokles, ministerstvo upozorňuje, že vývoj HDP se neřídí automaticky těmito odhady a výsledný dopad může být nakonec nižší.

MF zároveň dodává, že negativní efekt zavedených cel mohou v určité míře vyrovnat jiné makroekonomické faktory. Například lepší než očekávaný vývoj české ekonomiky v letošním roce nebo fiskální stimulace v Německu plánovaná na rok 2026 mohou působit jako kompenzace. Klíčovým datem je 1. srpen 2025, kdy mají nová cla začít platit.

<!– DIP popup–>

Struktura dohody a výjimky z cel

Základní rámec nové obchodní dohody byl oznámen během neděle šéfkou Evropské komise Ursulou von der Leyenovou a prezidentem USA Donaldem Trumpem. Klíčovým prvkem je patnáctiprocentní clo na většinu zboží dováženého z EU do Spojených států. U některých produktů, například oceli a hliníku, se však zachovává padesátiprocentní clo, které platilo už dříve. Na druhou stranu existují výjimky z cel, které se vztahují například na vybrané chemikálie, léčiva nebo kritické suroviny – ty zůstávají zcela osvobozeny.

Tyto výjimky budou hrát důležitou roli při vyhodnocování dopadu dohody na jednotlivé ekonomiky členských států EU. Ministerstvo financí upozorňuje, že zatím nejsou známy všechny položky, které budou z cel vyňaty. Proto se může rychlý odhad, který zveřejnilo, ještě změnit. Přesnější data přinese srpnová makroekonomická predikce, jejíž zveřejnění je plánováno na 21. srpna.

Dopady do makroekonomických predikcí

Dubnová prognóza MF předpokládala pro letošní rok růst českého HDP o 2 %, což bylo zhoršení o 0,3 procentního bodu oproti předchozí lednové predikci. Hlavním důvodem bylo právě očekávané zavedení amerických cel na produkty jako automobily, ocel a hliník. Zároveň byla do predikce zahrnuta také desetiprocentní všeobecná cla, která USA uplatňují vůči většině světových ekonomik, včetně těch evropských.

Naopak dvacetiprocentní všeobecná cla vůči EU, která Donald Trump ohlásil na začátku dubna, ale později odložil o 90 dní, se do prognózy zatím nepromítla. Pokud by však vstoupila v platnost, podle výpočtů MF by růst české ekonomiky v roce 2025 klesl z očekávaných 2 % na pouhých 1,6 %. To podtrhuje citlivost českého hospodářství na změny v globální obchodní politice a závislost na vývoji evropských exportů.

Česká ekonomika ve stínu globálních celních politik

Zatímco ekonomická propojenost s eurozónou je pro Česko dlouhodobě výhodná, aktuální celní vývoj ukazuje i její zranitelnost. Česká republika, jako otevřená ekonomika s výrazným exportním zaměřením na EU, může být negativně ovlivněna jakýmikoli změnami v obchodních vztazích mezi USA a unií. I relativně malé procentuální změny v růstu HDP tak mohou mít reálné dopady na zaměstnanost, investice nebo rozpočtové příjmy.

Otázkou zůstává, jak se k aktuální situaci postaví evropské orgány a zda bude možné vyjednat úpravy dohod tak, aby byly citlivější k jednotlivým ekonomikám. Prozatím však vše nasvědčuje tomu, že dohoda, jak byla oznámena, bude uvedena v platnost bez dalších významných změn. Očekává se tedy, že srpnová predikce ministerstva přinese detailnější modelaci dopadů, která již zohlední větší množství vstupních proměnných.

Jedním z důležitých aspektů, které bude nutné při dalším vývoji sledovat, je chování firemních investic v Česku. Pokud se podniky začnou obávat snížené konkurenceschopnosti kvůli vyšším nákladům na vývoz, mohou své investiční plány pozastavit nebo zredukovat. To by mohlo mít sekundární dopad nejen na růst HDP, ale i na trh práce a inovace, zejména v odvětvích, jako je automobilový průmysl nebo zpracovatelský sektor, které jsou silně orientované na export.

Zásadní roli bude hrát i vývoj kurzu koruny, který může působit jako nárazník proti dovozním a vývozním šokům. Pokud by koruna vůči dolaru výrazně oslabila, mohla by částečně vyrovnat negativní vliv cel na vývoz. Na druhou stranu, oslabení koruny by mohlo znamenat i dražší dovozy, což by se promítlo do vyšších nákladů domácích výrobců závislých na zahraničních surovinách nebo technologiích.

Nelze také opomenout důsledky pro veřejné finance, zejména pokud by zpomalení ekonomiky vedlo k nižším daňovým příjmům. To by mohlo zkomplikovat plánování státního rozpočtu v příštích letech. Pokud by současně rostly nároky na sociální výdaje v důsledku zpomalujícího trhu práce, vláda by mohla být nucena hledat úspory nebo přistoupit k dalším změnám v daňové politice.

V neposlední řadě se do budoucnosti promítne i postoj ostatních zemí EU ke stejné obchodní dohodě. Pokud by některé státy usilovaly o její renegociaci nebo zavedení kompenzačních opatření na evropské úrovni, mohlo by to změnit celkový rámec dopadů. Česká vláda tak bude muset pečlivě vyhodnocovat nejen domácí ekonomické signály, ale i širší politický kontext a jednat v souladu s evropskou strategií.