Rozšířený blok se vyhýbá zmínkám o USA, odsuzuje útoky na Írán a vyjadřuje znepokojení nad cly Rozšíření BRICS komplikuje dosažení jednoty Summit skupiny BRICS, který se konal tento víkend v Brazílii, odhalil nejen ambice rozvojových zemí, ale také zásadní slabiny tohoto uskupení. Rozšíření bloku o nové členy jako Saúdská Arábie, Egypt, Írán nebo Etiopie vedlo k vnitřním třenicím a ztížilo hledání konsenzu. Přestože BRICS nyní zastupuje téměř polovinu světové populace, působí čím dál roztříštěněji. Skupinu dříve tvořenou pěti státy – Brazílií, Ruskem, Indií, Čínou a Jihoafrickou republikou – nyní rozšiřují země s odlišnými režimy i zájmy. To se odrazilo i v absenci šesti z jedenácti lídrů na samotném summitu, včetně klíčových postav jako Si Ťin-pching a Vladimir Putin. Účast prezidenta Putina se omezila na videokonferenci, v níž kritizoval „zastaralou liberální globalizaci“. Čína naopak nevysvětlila neúčast svého prezidenta vůbec, což podnítilo spekulace o jeho zdravotním stavu nebo vnitřních prioritách. Chyběli i představitelé Blízkého východu, včetně Egypta a Saúdské Arábie, zřejmě kvůli bezpečnostní situaci v regionu. Summit tak probíhal v oslabené atmosféře, bez plnohodnotného vedení a s rostoucím napětím mezi starými a novými členy. Prohlášení bez ostrých hran, ale s geopolitickým tónem Oficiální 31stránkové komuniké BRICS se snažilo vyhnout přímým konfrontacím. Skupina sice odsoudila vojenské útoky na Írán a vyjádřila znepokojení nad jednostrannými cly, ale nepadla v něm žádná výslovná zmínka o Spojených státech. Tento opatrný jazyk lze číst jako snahu vyvážit kritiku Západu s potřebou nezpůsobit diplomatické škody. Přesto nelze přehlédnout, že některé země, zejména Indie, posilují vztahy se západními demokraciemi – včetně obchodních a obranných dohod s USA, Británií a Austrálií. Indie tak vnímá BRICS spíše jako plán B, když ostatní partneři selhávají nebo hrozí jejich nespolehlivost. Zatímco Čína a Rusko usilují o silnější vliv uvnitř skupiny, Indie je ostražitá a snaží se zamezit přílišnému posunu bloku směrem k autoritářským zájmům. To se projevilo i v dubnovém zasedání ministrů zahraničí, kde se nepodařilo dohodnout ani na jednom společném stanovisku – zejména kvůli sporu o to, kdo by měl reprezentovat Afriku v Radě bezpečnosti OSN. Hostitelská Brazílie volí méně konfliktní témata Brazílie, která summit hostila, se snažila řízení schůzky nasměrovat k méně kontroverzním tématům. Patřily mezi ně například infekční nemoci, umělá inteligence nebo zelená energetika – témata, která jsou sice důležitá, ale nesvazují BRICS geopolitickými rozpory. Prezident Luiz Inácio Lula da Silva však zároveň upozornil na „bezprecedentní kolaps multilateralismu“ a ostře kritizoval izraelské tažení v Gaze. Tím připomněl, že BRICS i nadále slouží jako fórum pro hlas rozvojového světa, i když s omezeným vlivem na skutečné globální rozhodování. Skutečnost, že více než polovina lídrů skupiny na summit osobně nedorazila, vrhá stín na jeho legitimitu. Ani vytvoření nové kategorie „partnerských zemí BRICS“ – zahrnující například Vietnam, Kubu nebo Thajsko – nedokáže vyvážit napětí způsobené expanzí. Snaha zmírnit obavy Indie a Brazílie z příliš rychlého rozšiřování tím sice dostala formu, ale vnitřní nesoulad se dál prohlubuje. Chcete využít této příležitosti?Rostoucí rozpor mezi rétorikou a realitou Na pozadí summitu se ukazuje jeden zásadní rozpor: zatímco Čína usiluje o podporu multilaterálního obchodního systému a obviňuje USA z protekcionismu, realita je složitější. Některé členské státy – včetně Indie nebo Vietnamu – vedou s Washingtonem bilaterální vyjednávání, která v některých případech jdou přímo proti zájmům Pekingu. Čína tak čelí paradoxu: na papíře je BRICS protiváhou západní hegemonii, ale v praxi se většina jeho členů snaží zajistit si vlastní bezpečnostní a ekonomické zájmy i prostřednictvím Západu. Podle čínských analytiků tak BRICS momentálně nefunguje jako skutečná protiváha G7, ale spíše jako diskusní fórum s omezenou schopností jednat jednotně. Pokud se blok nerozhodne pro strukturální změny nebo alespoň jasnější strategické směřování, zůstane i nadále spíše symbolickým vyjádřením globální diverzity než skutečnou silou geopolitického vlivu.