Čína se již dlouho snaží učinit ze svého renminbi mezinárodní měnu a oslabit tak tzv. „finanční hegemonii“ USA. V komentáři na finančním fóru v Šanghaji minulý měsíc vyzval šéf čínské centrální banky Pan Gongsheng k vytvoření „multipolárního mezinárodního měnového systému“, v němž by žádná měna neměla dominantní postavení.Trump opět hrozí cly. Tentokrát míří na skupinu BRICS a její ambice oslabit dolar Donald Trump se vrátil do centra geopolitických debat s dalším varováním ohledně cleních opatření, tentokrát namířených proti skupině BRICS a jejím snahám vytvořit alternativu k americkému dolaru. Skupina vedená Čínou posiluje svou ekonomickou a měnovou spolupráci, což Trumpova kampaň sleduje s rostoucím znepokojením. V pozadí stojí obavy, že by tyto aktivity mohly podkopat dominantní postavení dolaru ve světové ekonomice – tedy něco, co Spojené státy dlouhodobě považují za klíčový strategický pilíř. Čínská lidová banka se netají ambicemi oslabit tzv. finanční hegemonii USA. Její guvernér Pan Gongsheng na šanghajském finančním fóru znovu apeloval na vytvoření „multipolárního měnového systému“, v němž by žádná měna neměla výsadní postavení. Tyto snahy Čína prezentuje jako reakci na přílišnou moc Washingtonu v mezinárodním finančním systému, ale Washington – a zejména Trump – to vnímá jako pokus o systematické vytlačování dolaru ze světového obchodu. BRICS se rozrůstá, ale jednotná není BRICS jako organizace vznikla v roce 2009, kdy finanční krize oslabila důvěru v západní instituce a posílila hlasy rozvíjejících se ekonomik. Vedle zakládajících zemí – Brazílie, Ruska, Indie a Číny – se v roce 2010 připojila také Jihoafrická republika. Postupem času skupina získala členy jako Írán, Spojené arabské emiráty nebo Egypt a dnes zahrnuje široké spektrum politických režimů – od teokracií přes autoritářské státy až po demokratické mocnosti. Tato rozmanitost může být výhodou i slabinou. Například Indie, která udržuje blízké vztahy se Spojenými státy, nesdílí vždy pohled Číny nebo Ruska na geopolitiku. Indický premiér Narendra Modi již dříve varoval, aby BRICS neusilovala o nahrazení globálních institucí. A fakt, že se letošního summitu v Riu nezúčastnili zástupci Číny, SAE ani Egypta, naznačuje, že tato agenda není pro všechny stejně prioritní. Přesto členy BRICS spojuje jednotný názor, že mocenské uspořádání světa je příliš nakloněno USA a jejich spojencům. V roce 2015 založili vlastní rozvojovou banku a podporují větší zastoupení Brazílie a Indie v Radě bezpečnosti OSN. Nejde však o formální protiamerický blok – alespoň ne oficiálně. Trumpova rétorika jako sjednocující moment Právě ostrá obchodní politika Donalda Trumpa byla v minulosti jedním z mála momentů, kdy BRICS vystupovala jednotněji. Během summitu v Riu vydali lídři skupiny prohlášení, v němž vyjádřili vážné obavy nad nárůstem jednostranných celních opatření – zjevnou narážku na Trumpovu celní válku. Spojené státy tehdy zavedly nové tarify nejen proti Číně, ale i proti některým latinskoamerickým a evropským partnerům, včetně Brazílie. Trump teď opět míří do kampaně s podobným postojem – tentokrát varuje například Brazílii před 50% cly, pokud nezastaví „hon na čarodějnice“ proti exprezidentovi Bolsonarovi. Podobná silová rétorika může BRICS paradoxně stmelovat, i když mezi jednotlivými členy nadále existují hluboké rozpory, například v otázce čínsko-indických vztahů nebo přístupu k Íránu. Dlouhodobější otázkou však zůstává, zda Trumpova hrozba cel proti skupině BRICS opravdu představuje účinný nástroj. Pokud skupinu spojuje především odpor k dominanci dolaru, pak další obchodní tlak ze strany USA může jejich snahy jen urychlit – přestože vnitřní technické překážky a rozdílné zájmy jednotlivých členů zůstávají značné. Dolár pod tlakem, ale ne na ústupu Brazilský prezident Lula nedávno zopakoval, že globální obchod by měl mít alternativy k americkému dolaru. Zároveň ale připustil, že případná změna se bude dít postupně a opatrně. To odráží realitu: i když mnohé země usilují o větší měnovou suverenitu, postavení dolaru jako globální rezervní měny zůstává extrémně silné. V posledním prohlášení BRICS se objevily i zahraničněpolitické narážky, které se odchylují od oficiálních postojů USA. Skupina například odsoudila útoky na civilní infrastrukturu a jaderná zařízení během nedávného izraelsko-íránského napětí – i když nejmenovala žádné státy. Pozorovatelé ale čtou mezi řádky: kritika míří jak na Izrael, tak na Spojené státy, které rovněž provedly údery na íránské cíle. Trumpova politika tak funguje jako katalyzátor pro růst alternativních aliancí. Zda se ale BRICS dokáže přeměnit na skutečně jednotnou geopolitickou sílu, záleží víc na vnitřní soudržnosti než na hrozbách z Bílého domu.