Česká národní banka upravila ve své aktuální prognóze některé klíčové ukazatele vývoje české ekonomiky pro rok 2024. Nejvýraznější změnou je zlepšení odhadu schodku veřejných financí, který by měl letos dosáhnout 1,9 procenta hrubého domácího produktu (HDP). Ještě v květnové prognóze přitom centrální banka počítala s deficitem na úrovni 2,1 procenta HDP. Optimističtější odhad ukazuje na příznivější vývoj státního rozpočtu, než se původně očekávalo. Na zlepšený výsledek má vliv součet příjmů a výdajů celé široké škály veřejných institucí. Do výpočtu salda veřejných financí se započítávají data nejen z ministerstev a státních úřadů, ale také měst a obcí, státních i jiných fondů, zdravotních pojišťoven, veřejných vysokých škol, výzkumných ústavů nebo příspěvkových organizací. Zatímco letošní výsledek by měl být lepší než v roce 2023, kdy činil deficit 2,2 % HDP, v dalších letech ČNB očekává opětovné zhoršení. V roce 2025 by se měl schodek zvýšit zpět na 2,2 procenta HDP a v roce 2027 až na 2,3 procenta. Podle dřívějších vyjádření ČNB je tento vývoj způsoben očekávaným růstem výdajů státu, především v oblasti obrany. Dluh zůstává pod kontrolou, ale trend je rostoucí Spolu s úpravou odhadu schodku veřejných financí ČNB mírně zlepšila také prognózu celkového zadlužení veřejného sektoru. Pro letošní rok banka očekává zadlužení na úrovni 43,5 procenta HDP, což je o 0,8 procentního bodu méně, než kolik uváděla květnová predikce (44,3 %). Zadlužení by však mělo v následujících letech opět mírně narůstat – v roce 2027 se předpokládá jeho nárůst na 44,8 % HDP. Tento pozvolný růst veřejného dluhu odpovídá předpokládanému vývoji rozpočtové politiky státu. Očekává se, že výdaje v následujících letech porostou zejména v oblastech strategických investic, obrany, zdravotnictví a sociálních výdajů. Z hlediska mezinárodního srovnání však český dluh zůstává stále poměrně nízký, a to i ve světle evropských pravidel fiskální disciplíny. Stabilizace zadlužení je navíc podporována postupným zlepšováním hospodaření státu v letech s vyšší ekonomickou aktivitou. Současný fiskální rámec tedy zatím nepředstavuje zásadní makroekonomické riziko, přesto bude vývoj veřejného dluhu do budoucna vyžadovat obezřetnou politiku. Růst mezd zrychlí, nezaměstnanost se mírně zvýší Vedle fiskálních ukazatelů přinesla aktuální prognóza ČNB i pozitivní zprávy pro zaměstnance. Reálné mzdy by měly letos vzrůst o 3,9 %, což je zlepšení oproti květnové predikci, která očekávala růst o 3,6 %. V nominálním vyjádření by mzdy měly stoupnout o 6,6 %. Vyšší růst reálných příjmů tak znamená, že by domácnosti mohly letos opět posílit svou kupní sílu, a to navzdory stále relativně vysoké inflaci. V dalších letech by se však tempo růstu reálných mezd mělo podle centrální banky zpomalit – na 3,1 % v roce 2025 a na 2,4 % v roce 2027. Očekávané zpomalení odráží jak klesající inflaci, tak i utlumenější vývoj produktivity práce a omezený růst v některých odvětvích. Na druhé straně výhled nezaměstnanosti byl oproti květnu mírně zhoršen. Letos by měla nezaměstnanost dosáhnout 4,4 %, zatímco předchozí prognóza počítala s průměrnou hodnotou 4,2 %. V roce 2025 by se měla zvýšit na 4,5 % a zůstat na této úrovni i v roce 2027. Centrální banka tak odhaduje určité ochlazení trhu práce, které souvisí s vývojem v průmyslu a některých dalších sektorech. Celkový výhled: stabilní, ale obezřetný Zlepšení výhledu veřejných financí i růstu mezd svědčí o mírně optimističtějším pohledu ČNB na vývoj domácí ekonomiky v letošním roce. Na druhou stranu ale prognóza počítá s mírně rostoucím zadlužením a vyšší nezaměstnaností v dalších letech, což upozorňuje na potřebu fiskální i strukturální obezřetnosti. Zvláštní pozornost bude muset být věnována udržitelnosti výdajových plánů státu, zejména v oblastech s dlouhodobým dopadem, jako jsou obrana a zdravotnictví. Pro investory, firmy i občany je důležité, že základní makroekonomické ukazatele nevykazují známky destabilizace. Česká republika tak zůstává v rámci EU zemí s poměrně konzervativní fiskální politikou, ačkoli výzvy pro další období nelze podceňovat. Vývoj na trhu práce a výše reálných příjmů domácností budou i nadále patřit k nejdůležitějším faktorům ovlivňujícím domácí poptávku a spotřebu.