Obavy o veřejné finance Francie rostou právě v době, kdy Řím zlepšuje své postavení u držitelů dluhopisů. Francouzské dlouhodobé náklady na půjčky se poprvé od globální finanční krize přibližují italským, což je signál, že investoři přehodnocují bezpečnost francouzského dluhu. Výnosy desetiletých francouzských státních dluhopisů se během posledního roku vyšplhaly nad 3 %, a to zejména kvůli měsícům politické nestability a rostoucím obavám o veřejné finance. Rozdíl mezi francouzskými a italskými výnosy činí pouhých 0,14 procentního bodu. Naopak Itálie těží z fiskální obezřetnosti vlády Giorgie Meloni, která přesvědčila investory a snížila výnosy italských dluhopisů. Tento trend narušuje tradiční vnímání Francie jako jednoho z nejbezpečnějších dlužníků a Itálie jako vysoce rizikové země s veřejným dluhem kolem 140 % HDP. Pro srovnání – během dluhové krize eurozóny přesahoval „spread“ Itálie vůči Francii čtyři procentní body. Podle Mikea Riddella ze společnosti Fidelity International je klíčovým faktorem vývoj úrovně dluhu. Francie podle něj pokračuje ve vysokých rozpočtových schodcích a její úvěrové riziko se zhoršuje, zatímco Itálie „vede přísnější politiku a je za to odměňována“. Některé krátkodobé francouzské dluhopisy se dokonce v posledních týdnech obchodovaly za stejné sazby jako ty italské. Zdroj: Shutterstock Francouzský „moment pravdy“ a politická slabost Premiér François Bayrou nedávno představil fiskální balíček pro rok 2026 v hodnotě 44 miliard eur, zahrnující zvýšení daní i škrty ve výdajích. Označil jej za „moment pravdy“ s cílem předejít scénáři podobnému řecké dluhové krizi. Bayrou však nemá v parlamentu většinu, což výrazně komplikuje schválení balíčku a zvyšuje riziko jeho politického pádu. Podobný osud potkal jeho předchůdce Michela Barniera, který byl loni v prosinci odvolán kvůli rozpočtovému plánu. To vedlo k bezprecedentní situaci, kdy Francie po dobu jednoho měsíce neměla platný státní rozpočet. Francouzský dluh k HDP podle Eurostatu v roce 2023 dosáhl 113 % a do roku 2026 má stoupnout na 118 %. Moody’s snížila loni v prosinci rating Francie, zatímco S&P Global a Fitch drží výhled jako negativní. Analytici, například April LaRusse z Insight Investment, upozorňují, že situace je „neuvěřitelně chaotická“ a může se ještě zhoršit, než nastane zlepšení. Itálie těží z fiskální disciplíny V kontrastu s francouzským vývojem přináší Meloniho vláda Itálii vzácnou politickou stabilitu. Pravostředová koalice uklidnila investory fiskální zdrženlivostí, například postupným rušením „superbonusů“, které poskytovaly majitelům domů 110 % nákladů na energeticky úsporné renovace. Tento program stál státní rozpočet přes 200 miliard eur a jeho omezení bylo vnímáno jako krok k rozpočtové odpovědnosti. Ministr financí Giancarlo Giorgetti pracuje na snížení rozpočtového deficitu z 4,3 % HDP v roce 2024 na 2,8 % v příštím roce, čímž by se Itálie dostala pod 3% limit EU a mohla ukončit proceduru nadměrného schodku. Meloni považuje pokles rozdílu mezi výnosy italských a německých dluhopisů za významný úspěch své vlády. Tento „spread“ po jejím volebním vítězství v roce 2022 činil 2,5 procentního bodu a nyní klesl na 0,8 bodu – nejnižší úroveň od doby před dluhovou krizí. Zdroj: Canva Rozdílné přístupy, podobné důsledky Zatímco Itálie se snaží deficit snižovat, Francie ho podle Eurostatu na konci roku 2024 zvýšila na 5,8 % HDP. Paříž plánuje postupné snižování na 3 % do roku 2029, což je však pomalé tempo vzhledem k tlaku trhů. Deficit zhoršily výdaje na podporu firem a domácností během pandemie a energetické krize. Snížení daní zaměřené na podporu růstu nepřineslo očekávaný efekt. Pierre Moscovici, šéf francouzského národního auditora, připomíná, že více než 1 bilion eur z celkového veřejného dluhu ve výši 3,4 bilionu vznikl až po roce 2019. Podle analytiků, například Rohana Khanny z Barclays, se nyní rozdíl mezi „jádrovými“ a „okrajovými“ ekonomikami eurozóny stírá – politická stabilita panuje na jihu Evropy, zatímco chaos se přesunul do dříve stabilních center, jakým byla i Francie.