Když Marc Andreessen v roce 2011 prohlásil, že „software pohlcuje svět“, trefil se do ducha doby. Tehdy to byla provokace i předpověď – a velmi rychle se naplnila. Během necelých patnácti let pronikl software do téměř všech oblastí našeho života. Transformoval média, služby, finance i vzdělávání. Vznikly obrovské technologické impérium a softwarové firmy jako dominantní hráči moderní ekonomiky. Tento vývoj však měl i své limity. Zatímco software optimalizoval procesy, zpřehlednil rozhraní a umožnil růst efektivity, některá klíčová odvětví zůstala stranou. Fyzické obory – výroba, obrana, logistika či energetika – byly často přehlíženy jak z hlediska pozornosti, tak investic. Zatímco v roce 2024 putovalo do startupů v oblasti umělé inteligence celosvětově 131 miliard dolarů, do robotiky to bylo od roku 2018 do roku 2024 „jen“ 100,9 miliardy dolarů. Tento nepoměr ukazuje, že digitální svět začal zastiňovat ten skutečný. Dnes však dochází k obratu. Nová generace firem – označovaná jako „nové průmyslové podniky“ – si bere zpět to, co bylo na čas opuštěno. Nestaví aplikace, ale infrastrukturu. Nevyvíjejí jen digitální produkty, ale řeší problémy reálného světa prostřednictvím technologií, strojírenství a designu. Vracejí do popředí hmotu, pohyb a sílu. A s tím i nový přístup k designu jako klíčovému prvku strategie a výkonu. Design jako páteř nové průmyslové vize V tradičním pojetí byl design často vnímán jako přídavek – něco, co produkt „vylepšuje“. V nových průmyslových firmách se však design stává zásadní infrastrukturou. Není to jen otázka estetiky, ale způsob myšlení a tvorby. Design zde spojuje účel s dopadem, vizi s výsledkem. Místo honby za další optimalizací se tyto firmy soustředí na originalitu. Éra hladkých uživatelských rozhraní, rychlého onboardingu a „chytrých“ defaultních nastavení ustupuje prostorovější vizi, kde design tvoří most mezi uživatelem a složitým světem fyzických produktů. Příkladem jsou firmy jako Auger, které propojují hlubokou operační komplexitu s uživatelsky přívětivým rozhraním, nebo Anduril, Epirus a Saronic – společnosti pronikající do oblastí obranné technologie a hardwaru, kde design určuje jak estetiku, tak funkčnost. Jejich cílem není být krásné, ale účelné – a právě v této účelnosti se skrývá nová elegance. V tomto kontextu design funguje jako páka. Umožňuje přenést vizi do hmatatelného výsledku, vytvářet produkty, které obstojí v reálném světě, a zároveň rezonují s hodnotami uživatelů a investorů. Návrat k americkému stavitelskému duchu Tento posun má i kulturní rozměr. V době polarizace a geopolitického napětí se nové průmyslové podniky stávají tichým symbolem sjednocení. Nepolitizují, ale staví. Nebojují o hlasy, ale o výsledky. Reprezentují návrat k hodnotám, které kdysi tvořily jádro americké identity: dovednost, inovace, odvaha a konkrétní záměr. Jejich designová rozhodnutí odrážejí tento étos. Jednoduchost vítězí nad okázalostí. Smysluplnost nad zbytečností. Robustní elegance – to je styl, který nahrazuje digitální sterilitu. Rostoucí zájem o tyto firmy potvrdila i konference Reindustrialize 2025 v Detroitu, která přilákala tisíce účastníků z řad technologů, investorů i politiků. Účast klíčových představitelů obrany a postav jako Palmer Luckey jasně ukazuje, že nejde o marginální trend, ale o seriózní posun v myšlení i v kapitálu. Od vize k infrastruktuře Design v tomto kontextu není dekorací. Je motorem inovace. Slouží jako nástroj, jak propojit technologii, uživatele a společenskou potřebu. Nové průmyslové firmy netvoří jen produkty – vytvářejí celé systémy a strategie. Značka, rozhraní a konstrukce se spojují v jednotném záměru. Díky tomu vznikají řešení, která odpovídají na výzvy dneška: automatizované továrny, moderní dodavatelské řetězce, bezpečnostní systémy, průmyslové roboty, vesmírné technologie nebo autonomní vozidla. A s tím i nové formy podnikání, které překračují hranice mezi designem, inženýrstvím a politikou. Svět softwaru nezmizel, ale ukázalo se, že některé problémy „nesežvýká“. A právě tady nastupují inženýři, stavitelé a designéři nové generace – aby navázali tam, kde algoritmy nestačí.