Trumpova cla: rekordní příjmy a otázka jejich využití ze strany vlády USA

Rekordní nárůst příjmů z cel Prezident Donald Trump se v posledních měsících opakovaně chlubí bezprecedentním objemem příjmů z cel, které Spojené státy vybírají po zavedení vyšších sazeb na téměř všechny dovozy. Podle údajů ministerstva financí činily příjmy z cel v červenci téměř 30 miliard dolarů, což je meziroční nárůst o 242 %. Od dubna, kdy Trump zavedl 10% clo na téměř všechny druhy zboží a následně přidal i další sazby, dosáhly příjmy 100 miliard dolarů – trojnásobku oproti stejnému období loňského roku. Trump naznačil dva možné způsoby využití těchto prostředků: snížení vládního dluhu a zaslání „šeků na vrácení cla“ Američanům. Zatím se však žádný z těchto návrhů neuskutečnil. Jak se cla promítají do státního rozpočtu Veškeré příjmy z cel, stejně jako z jiných daní, proudí do obecného fondu ministerstva financí. Ten slouží k financování provozu vlády – od vyplácení daňových refundací po platby úroků z vládního dluhu, který přesahuje 36 bilionů dolarů. Cla sice nedokážou zcela vyrovnat rozpočtový deficit, který letos dosahuje 1,3 bilionu dolarů, ale mohou snížit objem peněz, které si vláda musí půjčit. Tím se krátkodobě zmírňuje tlak na financování dluhu a zpomaluje růst úrokových plateb, i když celkový dopad na fiskální stabilitu zůstává omezený. Politické návrhy a ekonomická rizika Plán vracet výnosy z cel občanům, který prosazuje senátor Josh Hawley, by podle ekonomů, jako je Ernie Tedeschi z Yale Budget Lab, mohl zvýšit deficit a vyvolat inflační tlak. Kritici varují, že takové opatření by bylo v současné ekonomické situaci kontraproduktivní. Z ekonomických analýz vyplývá, že cla sice krátkodobě posilují příjmovou stránku rozpočtu, ale zároveň mohou brzdit hospodářský růst. Yale Budget Lab odhaduje, že Trumpova celní politika sníží HDP USA v letošním i příštím roce o 0,5 procentního bodu. Dopady na podniky a spotřebitele Vyšší cla zatím v řadě případů absorbovaly firmy, ale některé již zvýšily ceny – to se týká zejména spotřebičů, elektroniky, hraček a dalších kategorií citlivých na náklady z dovozu. Společnosti jako Walmart nebo Procter & Gamble varují před dalším růstem cen. Nejistota kolem cel navíc přiměla část podniků omezit nábor nových zaměstnanců, což podle průzkumů vede k menšímu počtu volných míst. Kritici varují, že čistý efekt cel může být pro ekonomiku negativní – vyšší příjmy z cla totiž mohou být částečně kompenzovány poklesem výběru jiných daní, pokud ekonomický růst zpomalí. Trumpova administrativa však věří, že kombinace daňových škrtů, vyšších vládních výdajů a příjmů z cel časem podpoří domácí hospodářství. Další rozměr debaty se týká mezinárodních vztahů. Zvýšení cel na širokou škálu zboží vyvolalo napětí s obchodními partnery USA, zejména s Čínou a státy Evropské unie. Tyto země zvažují odvetná opatření, která by mohla zasáhnout americký export – od zemědělských produktů po průmyslové stroje. Taková eskalace by mohla snížit konkurenceschopnost amerických firem na zahraničních trzích a ohrozit pracovní místa v exportně orientovaných odvětvích. Další riziko představuje vliv na dodavatelské řetězce. Vyšší cla nutí firmy hledat alternativní zdroje výroby mimo tradiční obchodní partnery, což vede k vyšším nákladům a delším dodacím lhůtám. Krátkodobě to může znamenat vyšší ceny pro spotřebitele, zatímco dlouhodobě hrozí, že se podniky usadí v zemích s méně efektivní výrobou, což sníží celkovou produktivitu.Chcete využít této příležitosti? Z ekonomického pohledu je také důležité sledovat, jak cla ovlivňují investiční rozhodnutí. Nejistota ohledně budoucí obchodní politiky vede k opatrnějšímu plánování expanze, zejména v sektorech citlivých na globální dodavatelské řetězce. Některé firmy dokonce odkládají investice v USA, dokud nebude jasnější směr politiky. Nakonec je otázkou, zda cla splní svůj deklarovaný účel – ochranu domácí výroby. I když některá odvětví mohou krátkodobě profitovat z menší zahraniční konkurence, dlouhodobě může izolace od globálních trhů zpomalit inovace a přístup k nejnovějším technologiím. To by mohlo oslabit pozici USA v mezinárodním měřítku, a to i přes momentální fiskální přínosy.