Evropská centrální banka na svém zářijovém zasedání potvrdila, že ponechá depozitní sazbu na 2 %, čímž vyslala signál, že i přes složitý geopolitický a politický kontext věří ve stabilitu eurozóny. Rozhodnutí odpovídalo očekáváním ekonomů a doprovázely ho nové prognózy růstu i inflace. Podle analytiků ECB naznačila, že současný cyklus uvolňování měnové politiky již nemusí přinést další snižování sazeb. Větší jasno má přinést vyjádření prezidentky Christine Lagardeové na tiskové konferenci ve Frankfurtu. ECB se tak ocitá mezi dvěma silnými faktory. Na jedné straně působí tlak nových celních opatření Spojených států, které mohou zvýšit náklady evropských firem a přispět k růstu inflace. Na straně druhé čelí banka politické nejistotě ve Francii, jež patří mezi klíčové ekonomiky eurozóny. Politická nejistota ve Francii a nové výzvy Situaci na trzích v posledních dnech ovlivnila také francouzská politická scéna. Prezident Emmanuel Macron jmenoval po pádu vlády nového premiéra Sebastiena Lecornua, svého dlouholetého spojence a dosavadního ministra obrany. Lecornu se těší respektu napříč politickým spektrem, dokonce i u Marine Le Pen, což naznačuje jeho schopnost hledat shodu. Přesto před ním stojí mimořádně náročný úkol: stabilizovat státní finance a řešit deficit, který se pohybuje na úrovni 5,8 % HDP a výrazně překračuje fiskální pravidla Evropské unie. Macron změnil dosavadní postup při sestavování kabinetu a pověřil premiéra, aby konzultoval rozpočtová opatření přímo s poslanci, ještě před jmenováním ministrů. Tento krok má posílit důvěru v novou vládu a ukázat, že Paříž bere kritickou situaci vážně. Napětí kolem francouzské ekonomiky ještě umocňuje blížící se aktualizace ratingu země od agentury Fitch. Ta má být zveřejněna právě v době, kdy francouzské výpůjční náklady poprvé překonaly ty italské, což zvýšilo obavy investorů o stabilitu druhé největší ekonomiky eurozóny. Evropské trhy pod tlakem cel a geopolitiky Vedle vnitřních otřesů čelí Evropa i vnějším tlakům. Administrativa Donalda Trumpa zavedla novou 15% celní sazbu, která pro evropské exportéry znamená vyšší náklady a potenciální zpomalení obchodu. Generální ředitel bankovní skupiny UBS Sergio Ermotti v rozhovoru pro Bloomberg TV uvedl, že dopady cel budou pro Evropu „náročné“. I když jejich inflační efekt zatím není zcela jasný, je zřejmé, že mohou zkomplikovat rozhodování centrální banky. Do hry navíc vstupují i další geopolitické faktory. NATO připravuje reakci na nedávný incident, kdy drony pronikly do polského vzdušného prostoru, což posiluje bezpečnostní napětí na východním křídle aliance. Paralelně se evropští lídři zabývají otázkou sankcí vůči Izraeli, přičemž jejich opatrný přístup odráží fakt, že izraelský obranný průmysl dodal Evropě v minulém roce zbraně v hodnotě 8 miliard dolarů. Tyto události sice přímo nesouvisejí s měnovou politikou, ale utvářejí prostředí, v němž musí ECB přijímat svá rozhodnutí. Signály z korporátní Evropy a širší dopady Na finančních trzích se odráží i turbulence ve velkých evropských firmách. Dánské společnosti Novo Nordisk (NVO) a Orsted (ORSTED), donedávna považované za symboly stability a růstu, čelí nejistotě. Pokles poptávky po jejich klíčových produktech a projektech vyvolal obavy investorů, že by dánská ekonomika mohla zažít vlastní verzi „rizika Nokia“ – tedy závislost na několika málo vlajkových firmách, jejichž problémy mají dopad na celou zemi. Tyto signály ukazují, že nálada investorů v Evropě je křehká a rychle reaguje na zprávy z korporátního i politického prostředí. Dalším problémem, který rezonuje ve střední Evropě, je situace v Polsku. Domácnosti tam dlouhodobě využívaly hypotéky navázané na mezibankovní sazbu Wibor, což je činilo citlivými na prudké zvyšování sazeb po pandemii. Nyní poradce Soudního dvora EU otevřel cestu k soudním sporům, které mohou zásadně ovlivnit tamní bankovní sektor. Už nyní některé instituce čelí rostoucímu počtu žalob. To je dalším důkazem, že evropský finanční sektor zůstává vystaven právním i regulatorním rizikům. Rozhodnutí ECB ponechat sazby beze změny lze vnímat jako snahu udržet stabilitu v době, kdy je Evropa vystavena celé řadě tlaků – od amerických cel a francouzských politických otřesů až po nejistotu v korporátním i bankovním sektoru. Christine Lagardeová vysílá signál, že centrální banka věří v odolnost eurozóny, zároveň si však ponechává prostor pro reakci na nové výzvy. Následující týdny ukážou, zda se podaří uklidnit francouzskou politickou scénu a udržet důvěru investorů. Stejně tak bude důležité sledovat, jak se evropská ekonomika vyrovná s novými cly a s případnými dopady na inflaci. V takto složitém prostředí bude ECB muset balancovat mezi podporou růstu a udržením cenové stability – a každý její krok bude mít výrazný dopad nejen na eurozónu, ale i na širší globální trhy.