Doprovodil to snížením základní úrokové sazby o čtvrt procentního bodu s příslibem dalších dvou snížení do konce roku. Zatímco Fed se snažil vyslat signál stability, dluhopisové trhy reagovaly zcela opačně – očekávání ohledně inflace se zvýšila a obavy investorů zesílily.Před zasedáním Fedu trh předpokládal průměrnou inflaci 2,4 % ročně v následujících pěti letech, což je nad oficiálním 2% cílem centrální banky. Po tiskové konferenci tato očekávání vzrostla na více než 2,5 %, což je nejvyšší úroveň od letošního března. Tehdy trhy zasáhl tzv. „den osvobození“, kdy nová cla prezidenta Trumpa vyvolala prudký pokles důvěry investorů i akciových indexů.Ani interní prognózy Fedu nepočítají s návratem inflace k 2% cíli dříve než v roce 2028. Tento časový horizont je pro mnohé investory znepokojující, protože delší období zvýšené inflace zásadně mění hodnotu jejich portfolií i jistotu fixních příjmů.Rizika stagflace a dopady pro spotřebitelePowell během svého vystoupení připustil, že nová cla uvalená na dovozní zboží ve skutečnosti platí americké firmy, nikoli zahraniční exportéři. Tyto náklady se následně promítají do cen pro spotřebitele, což je přímá definice inflačního tlaku. Tento mechanismus se stává zdrojem obav, že inflace nebude jen přechodným jevem, ale pevně zakoření v americké ekonomice.Fed dokonce naznačil riziko scénáře podobného stagflaci 70. let – kombinace ekonomické stagnace, rostoucí nezaměstnanosti a trvalé inflace. Takový vývoj by byl toxický jak pro domácnosti, tak pro podniky a finanční trhy. Situaci zhoršuje fakt, že americký státní dluh je podle řady ekonomů dlouhodobě neudržitelný. Inflace je tradičně jedním z nejjednodušších „řešení“, jak hodnotu dluhu snížit – ovšem na úkor věřitelů, držitelů dluhopisů a důchodců.Pro investory spoléhající se na fixní příjmy – z dluhopisů, důchodů nebo rent – představuje trvalá inflace zásadní problém. Pokud by průměrná inflace v příštích deseti letech dosáhla 3 %, reálný výnos desetiletého amerického státního dluhopisu s výnosem 4,05 % by se snížil na pouhé 1 %.Chcete využít této příležitosti?Politické tlaky na nezávislost FeduDo celé situace navíc vstupuje politický faktor. Prezident Trump dlouhodobě tlačí na Fed, aby snížil sazby mnohem agresivněji, a to až k 1 % nebo níže. Na posledním zasedání se k jeho pozici přiblížil i člen rady Stephen Miran, který hlasoval pro snížení sazeb o půl procentního bodu. Takové kroky mohou znamenat ohrožení nezávislosti Fedu, kterou si centrální banka udržovala od éry Paula Volckera koncem 70. let.Powell opakovaně tvrdí, že si bere Volckerovu lekci k srdci – tedy že je nutné držet sazby dostatečně vysoko po dostatečně dlouhou dobu, aby inflace skutečně klesla. Politický tlak ze strany prezidenta však zvyšuje nervozitu investorů, kteří se obávají, že rozhodování Fedu může být více ovlivněno Bílým domem než ekonomickými daty.Dalším zdrojem nejistoty je zásah prezidenta do Úřadu pro statistiku práce, který sestavuje oficiální údaje o inflaci. Odvolání jeho šéfa po kritice zveřejněných dat vyvolalo na trzích pochybnosti o nezávislosti a spolehlivosti statistických údajů. Pokud by důvěra v oficiální čísla oslabila, investoři by čelili ještě větší nejistotě.Co to znamená pro investory a důchodcePro důchodce a ty, kteří spoléhají na stabilní příjmy, je současná situace obzvlášť obtížná. Nabídka na trhu doživotních rent ukazuje, jak inflace zásadně mění hodnotu budoucích plateb. Například 65letý muž si může zajistit roční výplatu 7,9 % bez růstu životních nákladů, nebo pouze 4,54 % ročně při 5% indexaci. Rozdíl je dramatický a jasně ilustruje, jak vysoké inflační očekávání snižuje kupní sílu.Na příkladu výherců jackpotu Powerball, kteří mohou zvolit třicet splátek každoročně rostoucích o 5 %, je vidět, že dlouhodobá ochrana proti inflaci je v praxi možná – ale málokdo má takovou možnost.Z pohledu finančních trhů se investoři musí smířit s tím, že inflační nejistota zůstane klíčovým tématem nadcházejících let. Fed sice tvrdí, že inflaci zvládne, ale rostoucí inflační očekávání na dluhopisových trzích naznačují, že důvěra investorů je výrazně slabší než rétorika Powella.