Souboj o vedoucí postavení v oblasti umělé inteligence se v posledních měsících začíná přetvářet v souboj o energetické zdroje. Nejmodernější čipy sice umožňují vývoj stále složitějších AI modelů, avšak bez spolehlivého a dostatečně výkonného napájení zůstávají jen teoretickým nástrojem. Proto se stále více pozornosti obrací k jaderné energii, která může sehrát klíčovou roli v uspokojení rostoucí poptávky po elektřině datových center. Zatímco USA se snaží dohnat náskok Číny v oblasti jaderného vývoje, vláda i velké technologické společnosti zvyšují své investice, aby tuto energetickou mezeru překlenuly. Jaderná energie jako nezbytnost pro růst AI Rychlý rozmach AI přináší dramatický růst spotřeby elektřiny. Podle Bank of America by datová centra zajišťující provoz umělé inteligence mohla už v roce 2026 spotřebovávat více energie než celé Japonsko. Výzkumná společnost BloombergNEF navíc předpokládá, že do roku 2030 vzroste globální spotřeba elektřiny o 30 %. To jasně ukazuje, že současné zdroje energie nebudou pro další expanzi AI dostatečné. Richard Windsor, zakladatel výzkumné společnosti Radio Free Mobile, k tomu uvedl, že „jaderná energie je prakticky jedinou možností“, pokud chceme mít k dispozici spolehlivý a bezuhlíkový zdroj energie s nepřetržitým výkonem. Výhodou jádra je právě schopnost poskytovat stálou základní kapacitu, což je něco, co obnovitelné zdroje, jako je vítr či solární energie, garantovat nemohou. Vedle tradičních reaktorů využívajících štěpení se do popředí zájmu dostávají i malé modulární reaktory (SMR), které nabízí flexibilnější a rychlejší nasazení. Bank of America však označuje za skutečný „svatý grál“ jaderné fúze, která by mohla přinést obrovský nárůst energetické kapacity bez emisí uhlíku. Technologie fúze je ale zatím spíše vizí než krátkodobou realitou. Spojené státy dohánějí náskok Číny Zatímco celková energetická kapacita USA stagnuje více než deset let, Čína přidává každých 18 měsíců do své sítě ekvivalent celé kapacity USA. Pokud tento trend vydrží, mohla by Čína do roku 2030 Spojené státy v jaderné oblasti předběhnout. Podle odhadů Bank of America je USA v současnosti 10 až 15 let pozadu. Americká administrativa proto podniká kroky k posílení jaderné infrastruktury. Prezident Donald Trump letos vydal čtyři výkonné příkazy, jejichž cílem je nastartovat investice do jádra. V červenci navíc zveřejnil akční plán pro umělou inteligenci, ve kterém označil rozvoj jaderné infrastruktury za klíčovou prioritu a vyzval k masivní výstavbě. Jaderná energie se stala jedním z hlavních témat jeho jednání s britským premiérem Keirem Starmerem, kdy obě země podepsaly technologické partnerství zahrnující AI a jaderné projekty. Soukromý sektor se k vládnímu úsilí aktivně připojuje. Nvidia (NVDA), Microsoft (MSFT), Meta (META), Amazon (AMZN) a Alphabet (GOOGL, GOOG) již investovaly do projektů zaměřených na jadernou energii, aby si zajistily dostatečné zdroje pro provoz svých datových center a rozvoj AI modelů. Výzvy a limity jaderného rozvoje Budování jaderné infrastruktury je však složité. SMR sice nabízejí rychlejší a levnější výstavbu než tradiční reaktory, ale i jejich nasazení naráží na regulační a finanční překážky. Ještě komplikovanější je situace u jaderné fúze, která zůstává technologicky v rané fázi. Benjamin Lee z Pensylvánské univerzity upozorňuje, že Spojené státy nemají zavedený průmysl schopný stavět jaderné elektrárny včas a v rámci rozpočtu. Oproti tomu Čína zvládá dokončit nové elektrárny v horizontu tří až pěti let. V USA se k překážkám přidává i přísná regulace a ztráta odborných znalostí po dlouhé pauze ve výstavbě. Přesto roste optimismus, že tlak AI průmyslu dokáže tyto bariéry prolomit. Sean Farney ze společnosti JLL odhaduje, že díky vládní podpoře by se výstavba SMR v USA mohla zkrátit ze sedmi na tři roky. Navíc přísun kapitálu od velkých technologických firem poskytuje jadernému odvětví nové impulzy. Podle odborníků může opakovaná výstavba postupně obnovit know-how a vybudovat robustnější základnu pro budoucí projekty. V sázce je více než jen energie Růst umělé inteligence přetváří jadernou energetiku v otázku nejen finanční, ale i geopolitickou. Energetická soběstačnost se stává faktorem národní bezpečnosti a zároveň předpokladem pro technologickou dominanci. Spojení vládních iniciativ s obrovskými investicemi technologických gigantů naznačuje, že jaderná energie už není jen doplňkovým zdrojem, ale potenciálně klíčovým stavebním kamenem celé digitální éry. Farney shrnul tuto dynamiku výstižně: „Jde o spoustu peněz a o neuvěřitelného ducha inovace.“ Pokud se podaří překonat technické i regulatorní bariéry, může být jaderná energie právě tím faktorem, který rozhodne o tom, kdo povede svět v éře umělé inteligence.